Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
Víš o mně, ať sedím, nebo vstanu,
zdálky je ti jasné co chci dělat.
Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím,
všechny moje cesty jsou ti známy.
Ještě nemám slovo na jazyku,
ale ty, Hospodine, víš už všechno.
Sevřel jsi mě zepředu i zezadu,
svou dlaň jsi položil na mě.
Nad mé chápání jsou tyto divy,
jsou nedostupné, nestačím na to.
I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře,
chtěl přebývat pi nejzazším moři
tvoje ruka mě tam doprovodí,
tvá pravice se mě chopí.
Tys to byl, kdo utvořil mé ledví,
v životě mé matky jsi mě utkal.
Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí… Zobrazit více

Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
Víš o mně, ať sedím, nebo vstanu,
zdálky je ti jasné co chci dělat.
Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím,
všechny moje cesty jsou ti známy.
Ještě nemám slovo na jazyku,
ale ty, Hospodine, víš už všechno.
Sevřel jsi mě zepředu i zezadu,
svou dlaň jsi položil na mě.
Nad mé chápání jsou tyto divy,
jsou nedostupné, nestačím na to.
I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře,
chtěl přebývat pi nejzazším moři
tvoje ruka mě tam doprovodí,
tvá pravice se mě chopí.
Tys to byl, kdo utvořil mé ledví,
v životě mé matky jsi mě utkal.
Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň,
podivuhodně jsem stvořen,
podivuhodné jsou tvé skutky,
toho jsem si plně vědom.

Žalm 139

Vzduchem poletuje snih, pomalu a elegantně dopadá na zem.. nemohu od tohoto představení odtrhnou oči.. Když se dívám, jak sníh něžně pkrývá krejinu, mám pocit, že stejně porývá i mé rozbolavené srdce, je to jako uklidňující kůra. Avšak na bolest nelze zapomenout, naopak. Pod tou chladnou vrstvou člověk mnohem víc pociťuje bolestný žár srdce..

Ty jsi mě naučil létat i bez křídel... Tobě patří mé díky