články 56 a 57. "Křesťan ví, že utrpení nemůže být eliminováno, ale může dostat smysl, může se stát úkonem lásky, svěřením se do rukou Boha, který nás neopouští a tak může být etapou růstu víry a lásky." A to včetně vyjití přes práh smrti. "Víra není světlo, které rozptýlí všechny naše temnoty, ale svítilna, která vede v noci naše kroky." K jisté budoucnosti jiné než nabízí tento svět. "Čas je vždycky nadřazen prostoru." Moderně a přijatelněji znějící vyjádření pro primát ducha nad hmotou? Svobody nad náhodou?
článek 54. Nikoli rovnost, ale vědomí společného Otce tvoří trvale udržitelné bratrství i život. "Jádrem biblické víry je láska Boží, Jeho konkrétní péče o každého člověka, Jeho plán spásy, který objímá celé lidstvo a celé stvoření a který vrcholí vtělením, smrtí a vzkříšením Ježíše Krista. Bude-li tato skutečnost zatemněna, bude chybět kritérium pro rozlišení toho, co činí život člověka cenným a jedinečným. Ztratí své místo ve světě, rozplyne se v přírodě zřeknutím se své mravní odpovědnosti anebo si bude nárokovat, že je absolutním rozhodčím a bude si přisuzovat moc manipulovat bez omezení."
článek 53. "Víra není útulkem pro lidi bez odvahy, nýbrž rozletem života." Nojo, no. Někdy bych bral radši tu berličku.
začátek čtvrté kapitoly o víře a jejím významu pro pozemské žití ve společnosti. "Víra je obecným dobrem." Můžeme se dívat na propojení státu a církve z obou stran s despektem, ale zkrátka dávalo to smysl - z hlediska utilitaristického vládce, který potřebuje fungující společnost. V encyklice se o tom samozřejmě nemluví, ale to, co v ní stojí, může znít hezky pro každého, který vidí, jak se společnost rozpadá a drolí.
článek 45. Dynamické Krédo. Měl bych si znovu přečíst Úvod do křesťanství.
článek 44. Myslím velmi hutné vyjádření pozice eucharistie, příhodná ilustrace. "V eucharistii se křižují dvě osy, po kterých víra jde." Pořád je pro mě ta dějinná (horizontální?) uchopitelnější, než ona vertikála, i když.
články 38 a 39. Hezky pozitivně proti kultuře individualismu a subjektivní víry. Církev jako subjekt paměti. Člověk se neubrání myšlence na ateistickou koncepci memů. Následující části zdůrazní, že nejde jen o kopírování, ale i o věci nové. Velkou roli v tom mají hrát svátosti.
Články 29-31 Víra jako slyšení i vidění. Naznačuje se tu snad, že víra je cosi též empirického, uchopitelného lidskými smysly? Vždyť jsou to hodně obrazná vyjádření. Ale třeba vyjádření rozdílu mezi slyšením (coby dynamickou záležitostí se subjektivními prvky) a viděním (jako čímsi tvrději daným až empirickým) a toho, že Bible spojuje obé, je pěkná věc.
Článek 25. Týká se krize pravdy i univerzity? I na skoro technické škole (v rámci aplikované geoinformatiky) vnímám redukci témat, kterými se lze zabývat, filtrem měřitelnosti jako problém.
Asi jsem poloviční helvít, když nechápu, že každý papežský text musí skončit s Pannou Marií. Tu se nám jeví jako hezký modelový příklad, přeci jen člověk je člověk.