Kliment
Kliment / Vojtěch Cigánek / 40 let
Často jsem přemýšlel, že otec, který se kasá, jak je dobrý a že vše, co má, je i staršího syna, mu nedal ani to kůzle, aby se poveselil se svým přáteli.
Vidím dvě možnosti: Buď si starší syn o kůzle řekl, ale otec ho odmítl a nedal, A pak v tom příběhu něco skřípe. Nebo si o to kůzle ani neřekl. A protože na poveselení s přáteli není nic špatného, znamená to, že pro nás (kteří se povětšinou až na výjimečné situace ztotožňujeme se starším synem) platí, že chceme-li kůzle, máme si o ně říct.
V tom podobenství nejsou všechny souvislosti dotaženy do konce či dovysvětleny. Nejspíš to není pro to hlavní sdělení zcela nezbytné.
To nám ovšem nemusí bránit si některé ty věci nějak psychologicky a sociologicky dotáhnout.
Takže jsem rád, když se někdo nebojí trochu překročit zaběhnuté rámce, ve kterých jsme zvyklí uvažovat.
Jsem ochoten pustit Boha do svého života, do své intimní sféry?
To jsou ale dvě odlišné otázky. Například já jsem ochoten pustit Boha do svého života (a domnívám se, že to dělám), ale do své intimní sféry?
Prostě pro mě život nerovná se intimní sféra. Podstatná (a určující) část mého života se odehrává mimo intimní sféru.
U mne je nový titul před jménem. Ode dneška si můžu napsat před jméno Mgr.
Vzpomínka na několikadenní pobyt pod Vesuvem
Kliment
Na sklonku školního roku jsem spolu s dalšími pěti přáteli uskutečnil cestu do Neapole a jejího jižního okolí. Tato cesta byla především…