Kilián
Kilián / Petr Kilián Kvapil
Je v srdci Písně písní
Láska=Kristus a my s ní.
Chci přidržet se blíže,
můj Kriste, Tvého kříže,
však rány Tvé mě lekají,
můj Pane, Proč se nekaji?
_ ___ _
Buď bohabojné srdce mé,
vždyť vím, že nejsi z kamene,
jsi lásky žalem zkroušené,
až pukneš: Znovu vstaneme.
Byla obloha stejné modři před nanebevzetím Panny Marie?
Všem, komu jsem chyběl, se omlouvám za delší nepřítomnost, ale měl jsem moc práce, školy i dalších povinností.
Když jsem byl mladej, psával jsem články podobné, jako tenhle.
Jenže časem (léty psaní takových článků!) mi došlo, že je to jen jinými slovy řečená myšlenka "jak by byl svět krásný, kdyby byli všichni takoví, jakým jsem já!" Nebo jinak "někdo řeže málo, někdo řeže moc. Já bych věděl, jak řezat. Proč se mě na to nikdo neptá?"
Což je směšné.
Obraz církve či společnosti jako stromu má tu nevýhodu, že potřebuje právě toho sadaře. Který je buď moudrý (to jsem já), nebo pošetilý (všichni tradicionalisti a modernisti).
Ne. Jsou lepší obrazy.
Myslím, že byste měl používat jasnější pojmy, neboť modernismus je blud jasně odsouzený nejen svatořečeným papežem Piem X. v této encyklice https://cs.wikipedia.org/wiki/Pascendi_Dominici_gregis
A u tradicionalismu není vůbec jasné co tím myslíte. Vaše věta o lpění na dávno uschlých a neplodných větvích nic nevysvětluje, protože nepíšete co těmi větvemi myslíte.
Mezi tradičními se pohybuji poměrně často a rozhodně jejich růst a ovoce vypadá jinak, než uschlá větev.
maxmilianrex: přesně o to mi šlo, upozornit na to, že se nejedná o uschlé větve, ale naopak o plné života.
Jistě, termíny tradicionalismus a modernismus jsem použil v jejich všeobecném, nikoli odborném významu.
Šlo mi o příměr, nikoli vymezení. Šlo mi o nabídnutí perspektivy, nikoli o obhajobu či útok.
JiKu: tamquam lignum quod plantatum est secundum decursus aquarum.
Není snad i toto obraz Krista, církve, věřícího? A není snad ona "třenice" mezi tradicí a inovací oním prouděním vod?
Diskuse je kočkopes.
Máme dvě krajní polohy. Jednou z nich je disputace. Tam se obhajují názory a argumentuje se podle přísných pravidel. Je to dřina. Druhou krajní polohou je dialog, což je forma, kde se střídají role mluvčího (píšícího) a naslouchajícího (čtoucího).
Diskuse je kočkopes, kde se mísí prvky obojího.
RomanS: Co třeba o důležitosti opětovného zavedení sedmi svobodných umění?
JiKu: A když už jsme u té disputace a sedmi svobodných uměních, co takhle dialektika a rétorika?
Ostatně všimli jste si jak malá pozornost se dnes věnuje právě základnímu triviu (zatímco kvadrivium se zmohlo na samostatné obory, či přímo fakulty)?
_
P.S.: Triviem nemyslím čtení, psaní, počítání (jak rádi říkají dějepisáři při výkladu o povinné školní docházce zavedené Marií Terazií), nýbrž gramatiku, rétoriku a dialektiku.
Jelikož nejsem v žádném klubu nezbývá mi než napsat sem.
Několikrát jsem se se svým starším kolegou (eklektikem nekřesťanem) dohadoval o autenticitě Písma (rsp. několikrát ji zpochybnil) a právě při pročítání Fortunatiova výkladu, rsp. úvodního komentáře překladatele do angličtiny, jsem si uvědomil důkaz o jeho autenticitě, existence komentářů ji dokazuje sama o sobě, kdyby šlo slovo písma "libovolně zmanipulovat" pak by komentáře, výklady a další sekundární literatura přeci pozbývala smyslu. Prostě by se to celé revidovalo, přepsalo a basta, ale to se nedělo! Nedělo!
Škoda, že je to…
Zobrazit více
Poslední jednorožec! Poslední jednorožec, proč ze všech knih jsem sáhl zrovna po ní? Ach jaká krásná smutná v ní dlí paní, v té poslední lani s jedním rohem! Proč každou stránkou musím dát jí sbohem? Proč každá kniha sebe lepší, jen hlubší smutek střídá s falší.
Mrtvý hříchem
Kilián
Jde život za mrtvým a říká: "Vstaň!Já zbavuji tě včechněch hříchů tvých.Jsi malátný. Jak bledou ty máš skráň!Sám sebou posilním tě. No tak …