Když jsem byl mladej, psával jsem články podobné, jako tenhle.

Jenže časem (léty psaní takových článků!) mi došlo, že je to jen jinými slovy řečená myšlenka "jak by byl svět krásný, kdyby byli všichni takoví, jakým jsem já!" Nebo jinak "někdo řeže málo, někdo řeže moc. Já bych věděl, jak řezat. Proč se mě na to nikdo neptá?"

Což je směšné.

Obraz církve či společnosti jako stromu má tu nevýhodu, že potřebuje právě toho sadaře. Který je buď moudrý (to jsem já), nebo pošetilý (všichni tradicionalisti a modernisti).

Ne. Jsou lepší obrazy.

Ale já se za sadaře nepokládám. Já se pokládám za naroubovaný lísteček.

Myslím, že byste měl používat jasnější pojmy, neboť modernismus je blud jasně odsouzený nejen svatořečeným papežem Piem X. v této encyklice https://cs.wikipedia.org/wiki/Pascendi_Dominici_gregis
A u tradicionalismu není vůbec jasné co tím myslíte. Vaše věta o lpění na dávno uschlých a neplodných větvích nic nevysvětluje, protože nepíšete co těmi větvemi myslíte.
Mezi tradičními se pohybuji poměrně často a rozhodně jejich růst a ovoce vypadá jinak, než uschlá větev.

maxmilianrex: přesně o to mi šlo, upozornit na to, že se nejedná o uschlé větve, ale naopak o plné života.
Jistě, termíny tradicionalismus a modernismus jsem použil v jejich všeobecném, nikoli odborném významu.
Šlo mi o příměr, nikoli vymezení. Šlo mi o nabídnutí perspektivy, nikoli o obhajobu či útok.

JiKu: tamquam lignum quod plantatum est secundum decursus aquarum.
Není snad i toto obraz Krista, církve, věřícího? A není snad ona "třenice" mezi tradicí a inovací oním prouděním vod?