Katusi
Katusi / Kateřina Marie Magdalena Sedláčková / 27 let

Dík za článek. Přesně,. jak @Katusi píšete: člověk úplně ztrácí sám sebe a mění se takový, způsobem, že nikdo z jeho blízkého okolí by tomu nikdy nevěřil. Na Alzh. zemřela moje teta - nemoc u ní propukla ale velmi brzy - kokem 55. roku života a dalších 7 let (zvláště poslední 3) se z ní pak stával úplně někdo jiný. Zapomínala číslice, písmena, nevěděla, jak se obléknout, neuměla vzít koště do ruky. Ona - celý život prožitý v hospodářství... Ona - která snad v životě neřekla sprosté slovo, začala v tomto období mluvit jako starý dlaždič. Nakonec byla na úrovni nemluvněte s plenami - hrozné...
Je to hrozná nemoc a kdo ji měl v rodině, měl by si kolem padesátky nechat udělat testy. Já už jsem na nich byla ve čtyřiceti a půjdu zas, protože je skutečně velmi důležité podchytit příznaky včas.

Sonet má mít pokud vím 4 sloky, což by sedělo, ale co do veršů, pak je to 4433 a to už nesedí. Takže mně to na Schenksbiera nesedí.
--
V náhledu na stěně se tam mezi první a druhý verš vetkl ten popisek k obrázku a mate to, protože pak náhled tvrdí něco jiného než samotný blogový text. Je to zkrátka divné - chvíli jsem uvažoval, jestli opravdu čtu stejný příspěvek.
--
Jinak příčiny Tvého rozpoložení Ti nepřeju. Drž se! (To ti zas naopak přeju.)

@deFlegmatique No jo, ty náhledy... Já jsem celá ráda, že se daří obrázek zarovnat doprava a vypadá to ještě jakžtakž.

Kollenka se samozřejmě vyjádřila zkratkovitě a ne příliš přesně.
To si teda nejsem úplně jistá. Ať nad tím přemýšlím, jak nad tím přemýšlím, furt si myslím, že jsem to napsala tak, jak jsem to myslela. Prostě jsem se naučila nic (moc) neočekávat - pozor, ale nejen od manžela, ale ani od sebe - a tudíž zažívám samá příjemná překvapení :)
Ale já (a moje manželství) to je úplně jiný případ než třeba LidiLidi. Rozhodně bych se nikomu nedávala za příklad. Já jsem dobrodruh, který má rád výzvy a svým způsobem miluje rafting v nebezpečných komunikačních a vztahových vodách. A můj muž a naše manželství to byla výzva par exellence. Miluju ho a neměnila bych ho. S každým jiným by musela být hrozná nuda :)

"dvě divoženky. Nebo čarodějnice?"
https://youtu.be/C7NSUFDHFgg
https://en.wikipedia.org/wiki/Night_Witches
I když veškerá podobnost samozřejmě končí nejpozději u "V plánu bylo vběhnout dovnitř a udělat brajgl a nechat se chytit."

Trochu jsem se kácet naučil. Něco jsem si přečetl, něco jsem odkoukal, dostal i nalejvárnu od někoho, kdo působí jako mistr odborného výcviku (a v sousedství si o víkendech přivydělával kácením kůrovcové kalamity). A koukal jsem na mistry i na packaly.
Co se týče bezpečnosti, platí zásadní pravidlo. A to je jedno, jestli je to kácení, práce na vysokém napětí či výroba dynamitu: Největší počet neštěstí má na svědomí rutina.
Kamila
Katusi
Včera jsme se s rytíři kultu PhD. dostali při poledním debužírování k tanci a posléze k tanečním. Tři kluci - všichni lesáci, dvě holky - obě gymplačky. Po tradičních historkách na téma "přišli jsme ožralí na hodinu" nebo "na jednoho kluka byly dvě…
Já jsem jednou zůstala sedět jediná z celého sálu. No co vám budu povídat, trauma dodnes. Ani taneční pro páry s manželem to nezahojily. Ale myslím, že svoji hodnotu pomalu nacházím, tak snad...
Mě v tanečních zachránila moje výška - tancoval jsem vždy s jednou hezkou slečnou, která byla na ostatní kluky moc vysoká, ale k mé výšce byla tak akorát vysoká :)