To je nostalgie! Dnes byla poslední přednáška. Ale nebyla jen tak ledajaká, zrovna nám naplánovali cvičný požární poplach. Tak jsme vyšli ze školy, vytáhli něco na zapití toho konce školy (Fernet Citrus) a kochali se pohledem na cvičně hořící školu a diskutovali, odkud se cvičný požár šíří a co kde vybuchuje.
41 dní do poslední zkoušky semestru! Posledních 20 dní na kolejích. Asi se mi tu začíná líbit a chci si ten pobyt prodloužit, nebo jak jinak si vysvětlit, že se mi do toho učení tak nechce :-)
Maruš, když prodlužování - tak pro všechny! Veru - bojuj za rovná práva :-)
Opustit to tu a jít do práce bude velká změna a za chvílu na to budeme asi nostalgicky vzpomínat a říkat si, jaké to bylo dobré. Po dnešku, když jsem splnil nějaké ty povinnosti, je hned lepší nálada. Asi to s tím prodlužováním nebude zas tak horké...
to je už dávno, co jsem začal mít rád tuto písničku...
Tož to jste měli pěkné zpestření :-). Jak to bylo? Škola hrou :-D
To vyhlášení poplachu byla sranda - chlapi, co jej vyhlašovali, zapli rozhlas o trochu dříve, než asi plánovali, tak nám přednášku asi minutu narušovaly nějaké divné hlasy, které nešly vypnout, přestože se o to přednášející snažil. Vzápětí se ale začalo ozývat, že byl vyhlášen cvičný požární poplach. Tak jsme se v klidu sbalili, dohodli s vyučujícím, že na to pečem a vyšli na stanovené evakuační místo. Kdyby v hlášení nebylo slovo "cvičný", tak to byl bylo teprve zajímavé. Naše škola by hořela perfektně s mnoha efekty. Ale možná by ani nemusela hořet, stačilo by vidět tu paniku během evakuace - takhle jsme klábosili cestou po schodech a hasili si virtuální hořící oblečení :-)
Ta virtualita se už dostává i do běžného reálného života :-D. A opravdu není nad to, když je obyčejný den zpestřený něčím nečekaným.