Nikterak se s vámi nehodlám přít o interpretaci mortiferkových příspěvků ani se vás již nebudu snažit vyvést z omylu. Působíte dojmem nehloupého člověka, nabídl jsem vám klíč, dělejte si s ním, co uznáte za vhodné.

A za něj děkuji.

Zdá se, že mi trochu nerozumíte, milá Hali, to o tom vyzývavém oblečení - doslovně cituji: " Pamatuji na to, že způsob mého oblékání není mužům lhostejný? Nejsem vyzývavá?" - pochází z mnou výše odkazovaného zpovědního zrcadla, jehož autorem Vianney není - stačí si to trošku přečíst, a vidíte to na první pohled.

Ne měla jsem na mysli váš citát od sv. Jana Vianneye, který jste uvedl v komentáři výše.
Toto dodávám jenom pro zajímavost, jak to mohlo být v jeho době s vyzývavostí v oblékání.

Hezky napsané. Přeji všechno dobré a spoustu nových přátel :-)

Nelze, než se obdivovat a zároveň blahopřát vytrvalosti a odhodlání.

Děkuji, jsem poučen...:)

Stejné je to i s modernisty a jinými bludaři. Proto na ně argumentace většinou nefunguje.

Jen by mě zajímalo, že kdyby nějací katolíci začali takhle šířit víru pravou, nazval by to papež František chvályhodnou evangelizací, nebo nechutným proselytismem. Z jeho vyjádření k evangelizaci a proselytismu si to fakt nedokážu odvodit. Třeba pomůže někdo, kdo mu lépe rozumí, než já.

http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=robert-spaemann-o-papezi-otrok-kultu-spontannosti

Žiji jednou nohou v Rakousku a dovolím si tvrdit, že to excesy nejsou, je to spíše normál, Ale kdo hledá, ten najde, někde v zapadlé vesničce, kde není dost lidí do farní rady,
Třeba.
A k nám se to už také dere,

Skutečně je tato strašná modlitba, kterou na závěr svého textu uvádíte, a která v pravdě žene lidi od Boha, součástí katechismu? Předokládám, že není součástí nejnovějšího katechismu. Nemýlím se?

Jako vášnivý čtenář fantasy, byť vzhledem k současné vytíženosti spíš už bývalý, se domnívám, že Tolkienova velikost spočívá v tom, že to křesťanství je v jeho díle, jakkoli přítomné, jaksi podprahové. Jakoby si to člověk uvědomoval až zpětně, kolik podobností v jeho pracech najde. Eru - jediný, Valar, Maiar (Cherubové? Serafové? Archandělé? Andělé?)
Celý Silmarillion mi hrozně připomíná prvních několikero knih Starého zákona. Ale nikde to není expresivně řečeno, takže člověk může v poklidu číst a rozjímat.
Zde si myslím, že je problém dnešního přístupu, který, jak je konzumní, je hrozně expresivní, tedy i pro míň náročného (a míň přemýšlivého) čtenáře. Nakonec jsem vlastně rád, že je toho "dobrého skutečně pomálu".

Jen bych doplnil - vámi vyjmenované jsou pouze skutky tzv. duchovního milosrdenství. Ještě se vypočítavají skutky milsordenství tělesného:
sytit hladové
napájet žíznící
obléci nahé
dát nocleh pocestným
navštěvovat nemocné
navštěvovat vězněné
pohřbívat mrtvé

Díky za doplnění.

Sluníčkový křesťanství (někdy tomu říkávám "duchovní iluzionismus") může bejt celkem nebezpečná věcička. Zažil jsem pár lidí, který konfrontaci tý sluníčkový idey s běžnou realitou neustály a v jednom případě to dokonce skončilo na Šumavě v lese, na stromě na špagátě s oprátkou kolem krku. Dokonaná sebevražda. Pak se lze ptát: "Zklamal toho dotyčného Bůh, nebo se stal obětí iluze, která se konfrontací s realitou brutálně rozpadla?" - viděl bych to na tu iluzi, Bůh za tohle nemůže.

Pěkně napsané,nicméně já cítím,že mě metal spíš posiluje...nějak se mi podařilo propojit moje chápání víry s touto hudbou a pociťuji naopak vzrůst chápání víry a duchovní růst...ale možná je to jen iluze, které věřím, důležité je, že vím, že nescházím z cesty a má víra je silnější a odolnější... (poslouchám power/melodic death metal)

Ono to totiž ale není o pocitech, protože pocity nejsou rozumem řízené. Metal je povzbuzující hudba, dočasně (a po x letech poslechu vím o čem mluvím). Vzbuzuje člověku pocit, že dokáže kde co...ale ta negativita tam opravdu je. Když jsem začal poslouchat křesťanské písničkáře ze západu, tak jsem si to uvědomil. Člověk se najednou cítil svobodný. I dnes si metal (folk a nebo pirátský, už i to existuje :) ) občas pustím, ale snažím se to omezit...

Naopak Jane Petře Tobiáši. Je to právě o pocitech. Hudba může měnit lidské podvědomí. Ať už použitým textem (to je vědomá část) nebo subtilní částí, jimiž jsou rytmy a melodie. Právě proto existue tolik kritických studií (z žřad křesťanů) o duchovních následcích hudby, rytmu a v nich je často zmiňována šamanská spiritualita/uvádění do transu.

Jó knihy. V září to bude 10 let, co jsme v Boleslavi začali studovat to knihkupectví, řečeno slovy soudruha z Okresu na severu: "Tu naší pýchu i starost."

Tak tak a dodnes si pamatuji, jak jsem po maturitě prohlásil. A tím jsem s knihkupectvím skončil. Odříkaného chleba, největší krajíc :)