IrenaT

IrenaT / Irena Tomášová

Vdaná

Umíme se zastavit a vnímat i drobné krásy v přírodě kolem sebe? Dokážeme se z nich radovat?
Uvědomujeme si, jak velký je to dar, že je můžeme vidět?

Nezapomeňme tedy poděkovat našemu DÁRCI.

z farní nástěnky

organo

Já se přiznám, že v přírodě si připadám Bohu asi nejblíž a umím ho za tu krásu chválit a děkovat - víc než v kostele :-)

KMirjam

Příroda poskytuje jedinečnou možnost setkávat se bezprostředně s Božím dílem takovým, jakým je. Ve své ryzí podobě. Je plna tajemství a to nejen o sobě samé, tedy obsahuje dosud neobjevené zákony, které odhaluje věda, ale i o Bohu, které odhalujeme my ve svém srdci. Ukazuje nám mnoho tváří, dokáže být až k nesnesení krásná, závratná, ale i propastně děsivá, třeba při rozpoutaných živlech. A dokáže i zrcadlit lidskou duši. Příroda není samozřejmě Bůh, ale Bůh je v přírodě. I v jejích projevech. Poznávat přírodu všemi způsoby, naslouchat jí, a inspirovat se jejími projevy je cestou k většímu lidství a životu v Bohu vůbec. I k sobě samému, nezapomínejme totiž, že jsme její součástí. A že celá Země je jediný, celistvý a vzájemně provázaný ekosystém, kde má vše význam a smysl.

KMirjam

Bohužel ovšem člověk si vzal Hospodinova slova o podmanění země k srdci zvráceně. Namísto jejího spravování,ji rabujeme. Namísto úcty a obdivu ke všem těm zázrakům, které poskytuje a skrývá, ji ničíme. Podílíme se na tom všichni, a nelze to zastavit. Vyčerpané zdroje, plovoucí ostrovy odpadků, mrtvé zóny bez života v oceánech, vymírání a vybíjení druhů, kácení deštných pralesů donedávna kompenzující emise z našich fabrik a aut, mizení zemědělské půdy pod betonem, nedýchatelný vzduch. I to jsme my. Týká se to nás všech, nikdo z nás v tom není bez viny. A nikdo z nás už to nemůže zastavit. Nejen, že si tím urychlujeme vyhynutí lidského druhu, ale ničíme s tím i krásu. Život. A Zemi. Boží dílo. A to bolí.

Zobrazit 3 komentáře »