Inigo

Inigo / P.Josef Hurt / 54 let

V celibátu
Inigo

s výhledem na stáří a snad i pro generační dialogy:
Chceme-li v životě hloubku (a tedy hlubokou spokojenost a hluboký smysl), musíme tuto hloubku nějak „vykopat“. Musíme k ní nejen dospět, ale také ji umět – a mít ochotu – dennodenně udržovat. A to není snadné, příjemné ani jednoduché. Co je v životě důležité a hluboce naplňující, je obtížné. Vyžaduje si to překonávání překážek, nechuti, strachu, nevíry… Píšu o tom zde na Psychologii.cz v každém druhém článku. Proč by to najednou pro někoho – jen proto, že je mu přes šedesát – mělo přestat platit?
https://psychologie.cz/jednoducha-duse/?fbclid=IwAR17lkNruvaWvzLTk49FvUQfCVwFjQSSIRw43VMSoaRBD7M-_aHxfPCjpco

Inigo

Nejtěžším úkolem je zajisté smíření se sebou samým. Dosti často se hádáme sami se sebou, s různými proudy v nás. Nemůžeme sami sobě odpustit nějakou chybu, která pošramotí navenek náš "image". Nejsme schopni říci ANO k svému životu. Bouříme se proti tomu, že jsme dostali tu a tu výchovu; že jsme se narodili právě do té a té situace světových dějin; že se naše sny o životě nedaly uskutečnit; že jsme byli jako děti tak hluboce zraňováni a tolik překážek brzdilo náš rozvoj.

Mnozí po celý svůj život zůstanou ve stadiu vzdoru proti svému osudu. Až do konce svého života žehrají na své rodiče, že od nich nedostali tu lásku, kterou by byli potřebovali.
https://www.vira.cz/texty/knihovna/kapitoly/smir-se-sam-se-sebou

Inigo

Obviňují společnost, že jim nevytvořila šance, které od ní očekávali. Vždy jsou to ti druzí, kteří zavinili jejich bídu. Po celý svůj život se cítí jako oběti a tím omlouvají svůj negativní postoj k životu. Odmítají se smířit se svým životem a současně za něj nechtějí přijmout zodpovědnost.

A protože nejsou s to odpovídat za sebe samé, nejsou ochotni zastávat ve společnosti nějaké zodpovědné postavení. Stále jsou fixováni na lavici obžalovaných. Vinni jsou vždy ti druzí: vláda, starosta, úřady, společnost, církev, rodina. V posledku se svým ustavičným protestem a stěžováním staví proti samému životu. Ve skutečnosti nežijí, nýbrž prožívají sebe jako žalující stranu před soudem tím, že chtějí soudit druhé, aniž se sami vystaví soudu.


***

Se svolením převzato z knihy Anselma Grüna Škola

Inigo

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Jak přemoci zlo?
Když vás manžel nebere vážně

Autor: Anselm Grün
Témata: láska k sobě, sebepřijetí, sebevědomí, sebeláska | láska, vztahy | spiritualita, život z víry | vztah k sobě, sebepřijetí | vztahy

Říkají o něm

Elili1 říká o něm:
Velice sympatický kněz :-)
Jenda říká o něm:
kněz, bojovník litoměřické diecéze;)
doser říká o něm:
osobnost litoměřická diecéze na poli internetu;) ten, který se nebojí mluvit i tom, o čem ostatní kněží diecéze mlčí
Neposeda říká o něm:
Vivat Litomericka dieceze - a pak ze to tam nezije. Od pratel z divadla jsem zjistila, ze se znate. Svet je fakt maly!
Stefi říká o něm:
Velice mě těší :-)