Mužena

"Maminko a kdy umřeš?" "No, doufám, že až za dlouho, až budete velcí a nebudete mě tolik potřebovat." "Ale mi už jsme velký! Tak už můžeš umřít!" (autentický výrok jednoho 4 letého dítěte).

rafael

Hodně lidí se snaží děti od nemoci a smrti oddělovat, myslí si, že je bude traumatizovat, když uvidí babičku/ dědečka v posteli, třeba nemluvícího, vyhublého...
Ale je to spíše naopak - pokud jim zakazujeme nemocné/ umírající vidět, představují si často příšerné věci, které se v tom pokoji dějí a proč tam nesmí jít... a pokud děti od těchto věcí nepřirozeně oddělujeme, budou je v dospělosti traumatizovat daleko více!
Pokud se mě rodiny ptají (jako sestry domácího hospice), zda k nemocnému vzít děti - vždy je v tom rozhodnutí podporuji - je to pořád ten jejich oblíbený dědeček, jen je hodně nemocný, třeba už nemůže mluvit, ale pořád je má rád...

Kili

@rafael, moc pěkně vyjádřeno.
Trocha humoru od nás- asi 3 měsíce po smrti tchýně, jsme projížděli ke známým přes město, kde žila a je pochovaná. Mladší se ptá: "Budeme spát u babičky? Tatínek odpovídá: "Tam se všichni nevejdeme."

Zobrazit 3 komentáře »