heiduška

mít báječnýho mužeaby mi koupil pastelky já vím že je to klišé a s obdivem hleděl co jsem vytvořila aby mě líbnul do vlasů a pochválil mi moje jídla protože tak moc ráda vařímtak moc ráda když je někdo šťastný jakože to stojí občas premáháníprotože…

chybí mi toto věčné hádání o ničemrozebírání univerzální pravdyhodit Ti klíče do schránkya začít od podlahyto přesvědčování, kdy nehneš ani brvounutíš mě jinak přemýšlet v tvých očích konečně někde jsem chytrou spontánnost, nic nepromýšletty šaty ve…

ta platonická zamilovanost kterou si namažeš na chleba v domnění másla po cestě miliony iluzí díky ní můžeš psát můžeš tančit a bláhově snít a s každým bojem vstávat vnitřně umírat s ní aby sis pak mohl sednout na gauč udělat překapávanou kávu cítit…

celej život už bych měla být zvyklá mě budou pronásledovat moji vlastní démonovéútočí tiše a nenápadně nezpracované emoce neschopna vyhovět co kdo chce chvíli si sednoutbýt křehká a jen tak potichounku si žít připomenout jim kdo jsem a znovu s nimi…

jak těžké a bolestné je odcházenído života jiného zase to bude trvat i když to vypadá že se nic neděje ...třeba se zase budeme smát...

Klasický obrázek jedné malé, maličké farnosti.Počet věřících: cca 15 lidí, někdy i 20Kdo? Lidé důchodového věku+ pár dospělých Jedna vůdčí rodina, jež vede celou farnost, nikoho k ničemu nepustí, maximálně čtení jednou za dva týdny. Takový ten…

mlčíma znovu zapaluji svíčkya dělím věci na můžumusím nedotažené rányobčas ještě bolístejně se nezlobím ještě to chce trochu času těch ránkdy někdo podá mi kávu toho jak na chvíli zapomenuještě to chceještě to chceněhu

za pár letdali jsme si sraz ani jsme netušili každý na jiném místěpodobné formátovánímísty odchylky a teď tu stojíme a oba dva nerozumíme ničemu ale bláznivě se smějemenerozumíme spolu

nemůžu se rozsypatkdyž ty tu nejsi no tak brečíma hrníčky kávy mi nepomáhajjá nevím zdál se mi život lehčím nebo je diagnózou právě teď: cítím se sama

jsem ještě děvčemladá žena někdy nosím culíky a řeším problémy světavždyť vůbec není velikýmám jen pár snů mám jen pár vizí dívat se otevřenýma očimamít toho kdo se mnou počítáa zvládnout každou kriziten sen mi nikdo neodcizí

vykašlala jsem se na Tebea každý se k Tobě modlímnatahuji rukua blátem se brodím zavírám očikdyž křičí duše máminulost mojebudoucnost nejistá jenomže kdybynebylo spojeno více věcívýmluvy, výmluvykecy no tak se zase postavímtváří v tvář momentální…

tak znovudonekonečnapřechod mezi realitoua budoucnostízase jednoutřeba mě něco krásnýhoještě čekázázraky hledat v nevšednosti