heiduška

povídej mi o tvé filosofii bytí a nebytí buďme prosím ještě na chvíli mladí a neklidní

vždy jsem tu jen průvodcem někoho chytnu za srdce a dovleču ho tam kde má jít a život se zdá být zase dalším životem jenž stojí za to žít tiché mlčení a čekat zas čí problémy pomohu vyřešit

Dnes je tak nějak pošmourno a člověk touží po světlu. A po těch kávách, kdy slunce opravdu nevyjde, se rozhodne, že tím světlem zkusí být... Je to už jedenáct let, co odešla. Dodnes to nechápu. „Nespravedlnost!“, chce se mi křičet pokaždý, když jsem…

když mlčí město když mlčí múzy jak těžko se mluví když z očí tečou slzy když noc je tmavá jen stromy voní do dáli jak těžko se říká odpusť, promiň jak lehce se srdce unaví

ten Bůh se kterým bojuji neustále a vzápětí ho obhajuji před lidmi ten Bůh mi nedá pokoj pořád mi stojí u dveří ten Bůh před kterým hřeším má pořád nataženou ruku ten Bůh před kterým mlčím nedopřává klid mému sluchu ten Bůh před kterým se snažím vše…

jednou si s Tebou sednu dítě a budeme se dívat na oblohu počítat hvězdy a dokud neunaví Tě vykládat si příběhy a pak mi usneš na rameni jak to ty děti dělávají a já budu cítit chvíli štěstí v dlaních

„Volnó!“ „Konečně!“ „Juch!“ Pak jsem si uvědomila, že vlastně nevím. Jistě, nějaké plány mám, ale člověk se prostě musí pohnout dále. A tak, jak již tolikrát, jsem si vzala tužku a papír a napsala si momenty, které „nutně musím“ zažít. Mám tam…

chtěla jsem jít dál a teď tu vidím ležícího a třesu se touhou povolání volání nejde přeslechnout a tak se modlím i když jsem se nemodlila již dlouho

moje srdce vážně strašnej zlozvyk má snadno přirůstá k lidem jež o tom nevědí a srdce žije dál v neustálým trápení přirůstá a nabaluje lidi a v srdci začínaj být díry nezbývá než psát neustálá inspirace jak říct že máš rád? nikdy to nejde hladce na…

když čtu tu poezii těch vznešených pánů kteří žili ráda bych se jich zeptala jestli to cítili to samé co psali jestli se cítili také někdy sami a jestli vážně milovali tak jak se milovat má to bych se jich zeptala a pak bych stejně jako předchozí…

občas je třeba mlčet občas je třeba sevřít v pěsti dlaň vše je jen o tom milovat a mít rád občas je třeba usmívat se a když všichni mlčí začít zpívat občas je třeba do očí se dívat občas je třeba zůstat stát občas a pořád mezi těmi slovy najít…

někdo je zrozen k velkým věcema někdo jen k těm maličkýmněkomu stačí být kapkou vodya někdo přilévá vosk do svíčky a vše je jen tvůj příběhtvůj jedinečný dartak začni být sám sebou a přestaň se srovnávat