Fotogalerie k příspěvku

Může odpovědět kdokoli. Ty otázky nebyly osobní, ale věroučné. A na odpověď se čeká.

Pokud by ten cíl dosažitelný byl, znamenalo by to, že někteří z nás (lidí, ne nutně signalistů) jsou zdraví a jiní (ještě) nemocní.
Pokud by nebyl, byli by zdraví jen mezi mrtvými (v nebi).

Je to problém Ježíšem často používané formy - podobenstvi, filosoficky podobné analogickému přiřazování pojmů.

Pokud to vezmeme moc doslova (a co blbě pochopit lze, to také blbě pochopeno bude), končí to usekáváním rukou a vylupováním očí.

Takže za mě: V mé spiritualitě je v centru tzv. christifikace. Přenechávat Kristu v sobě místo v mém myšlení, chtění, citové sféře. Aby to byl On sám, kdo v nás jedná. Je to cesta, po níž někteří běží s Boží milostí a také s vlastním nasazením rychleji a někteří se jen šouraj. A k té chuti do "běhu" mě zrovna Boží slovo každý den povzbuzuje. A vybavuje mě pro to, k čemu jsem poslána.
Přebývání s Ním je proces uzdravování. Každý proces musí začít prvním krokem. A pak druhým a třetím a ... až do okamžiku, kdy už budu poznávat tváří v tvář a nebude místo na otázky.

Děkuji za odpověď "za vás".

V prvním odstavci je mi skoro vše jasné, kromě toho myšlení.
Ano, máme citit jako Kristus, mít stejnou míru hodnot, chrtít to, co on chce. Ale jak máme myslet jako on? Myšlení je pro mě vyvozování n z nějakých premis logicky správným způsobem závěry, které jsou pravdivé, pokud jsou pravdivé premisy a postup vyvozování bez chyb.
Jak myslel Kristus? No, přece jedině správně, to jest z pravdivých premis správným způsobem vyvozoval pravdivé závěry. Je to to, co jste nazvala "myslet jako Kristus"?

Podle mě je chtění, cítění, hodnoty pro Krosta specifické, ale správné myšlení je jen jedno. Společné pro všechny myslící bytosti.

Věta "Přebývání s Ním je proces uzdravování." Je pro mě nesrozumitelná. Plyne to z Evangelia? Jak a odkud? Je to závazné učení magisteria?
Je to z nějakého soukromého zjevení nějakému světci? Je to vaše soukromá reflexe?

Naprosto nechápu, odkud by mohlo toto tvrzení pramenit.

až do okamžiku, kdy už budu poznávat tváří v tvář a nebude místo na otázky.

Tedy, jestlůi správně rozumím - zdraví jsou jen mrtví v nebi.

Myslet jako Kristus: to je jeden z kamenů naší spirituality vycházející z jeho definice Já jsem Pravda. Opsat by to šlo pavlovsky: mějte stejné smýšlení jako Kristus. (myslím, že na KTF je k zapůjčení diplomová práce mé spolusestry Anny na tohle téma). Odtud pak důraz na četbu a osobní meditaci Písma, zvl. evangelií, na studium v naší celoživotní formaci.

Přebývat s Ním - asi jse0m moc "mystická", ale neznamená to nic jiného něž vědomý život s ním 'učedníci to zažívali fyzicky, ale zase jim chybělo to, co my už víme), z jeho slova, svátostí, v modlitbě, být si vědomi jeho přítomnosti v nás (tereziánská spiritualita) a nechat ho v nás působit (a to jsem zpět u naší paulínské spitituality, nejen). V učení církve najdeme uzdravující svátosti (jak ted nežiji v ČR, nemám po ruce, jak se to správně říká). není-li život po boku Mistra a z jeho milosti, uzdravující, tak pak takový život moc smysl nemá a krestanství je další z rádoby spasitelných nauk, ale bez moci. To není žádné osobní zjevení, to je přeci radostná zvěst evangelia Proto jsem přišel, aby měly (v kontextu tam jsou ovce) život. Neslibuje jen život "až potom", ale už ted.

Pokračování: úplné naplnění/uzdravení bude až tváří v tvář našemu Stvořiteli, který stvořil všechno dobře, v přítomnosti Nejsvětější Trojice, tedy ve stavu "nebe". Jediný 100% zdravý živý byla PM, to je myslím jasné i z učení církve. I největší světci (třeba dnešní Padre Pio) se vyznávali ze svých "nemocí" až do konce života.

Já jsem se vždy domníval, že přeba ten Padre Pio se vyznával ze svých hříchů.

Je ve vašem pojetí a názvosloví nějaký rozdíl mezi nemocí a hříchem, mezi zdravím a bezhříšností?

PS: Tuším, že věrouka tvrdí, že každý člověk je bezprostředně po křtu bez hříchů. Je tedy také v tomto stavu nemocný?

PPS: Přemýšlím nyní, co to znamená vlastně "smýšlet". Zatím mi připadá, že tento termín spojuje "správné hodnoty, preference + správné myšlení".

Každopádně se mi zdá, že myšlení a smýšlení není totéž.

v kontextu evangelia, ktete tu komentujeme, se o hrisnicich mluví jako o nemocných. Toť celé. A pochopit, co znamená nechat Ježíše v "nás myslet" (další výraz na toto tema), je zřejmé určeno jen některým. Co takhle noviciat u našich zasvěcených muzu žijících ve svete? Na tyhle věci je treba více času než okénko na komentáře.