Musím tedy poctivě přiznat, že olejníkovo ordinárium jsem měl nejradši, když jsem chodil na nacionální mše, žalmy ne. Ale tohle je fakt vtipný, snad by tam ještě mělo být "OLELUJA"
Musím tedy poctivě přiznat, že olejníkovo ordinárium jsem měl nejradši, když jsem chodil na nacionální mše, žalmy ne. Ale tohle je fakt vtipný, snad by tam ještě mělo být "OLELUJA"
Já už si legraci z hudebního jazyka patera Olejníka dávno nedělám. Od té doby, co jsem poznal, že (alespoň co se hudby týče) probíhá hranice mezi Evropou a Asií někde na Českomoravské vysočině.
Jiný kraj, jiný mrav.
Jen o Jihlavu se vedou spory, kam vlastně patří.
Problém P. Olejníka je jen v tom, že kněží a varhaníci přišedší z Moravy do Čech ho fedrují i tam.
Nevědí, co je to inkulturace, odívání Evangelia do místní kultury. Hanba jim!
"Problém P. Olejníka je jen v tom, že kněží a varhaníci přišedší z Moravy do Čech ho fedrují i tam."
Olejníkovy graduály jsou také až posud jediná možnost, jak po větší část církevního roku provozovati přísné mešní proprium v jazyce mateřském.
Kdybych měl o kus víc hudební a sociální kompetence, fedroval bych (přísné mešní proprium a v důsledku tedy) Olejníka i já.
v době koronové, kdy se nesmělo v kostele zpívat, se ptával náš rektor: "Budeme dnes recitovat Břízu (Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. ) nebo Olejníka (Kyrie eleison. Kyrie eleison. Kyrie eleison. Christe eleison. Christe eleison. Christe eleison. Kyrie eleison. Kyrie eleison. Kyrie eleison.)?