Přátelé, už se chystá další setkání mladých (nejen) řeholníků s mladými lidmi z Prahy (nejen) a to už 22. listopadu!
A protože máme něco za lubem, hodilo by se nám vědět o různých "mýtech", které o životě v klášteře panují.
Jako třeba: odchází se tam z nešťastné lásky; musíš se pořád jen modlit; nedostaneš pořádně najíst; ...
Co jiného jste ještě slyšeli? Prosím sem do komentářů, případně na náš společný email: [email protected]
Andrea Hýblová (Neposeda)
V klastore su len obycajni ludia. Sestry maju medzi sebou rozpory, rovnako ako ostatni. Ale to neni mytus...
Myslim, ze pohlad ludu dnes je uz realistickejsi. Aspon tych, co sa o temu zaujimaju.
ad to první: hned tu máme mýtus, že vstupem do kláštera se ze všech stanou nadpozemské bytosti a už nemají emoce a zlé návyky
Ano, Andreo. Myslim, ze ten je najcastejsi.
Mam skusenost, ze nejak vplyva aj habit. Mala som spolubyvajucu, ktora odchadzala z klastora, prve 3 dni, ked este nosila habit, spravala sa nezne. V momente, ked ho odlozila a obliekla civil, totalne sa jej spravanie zmenilo. Ale mozno to bol len jeden pripad, kedy len hrala urcitu rolu.
Mýty či stereotypů některých ateistu jsou například: "Řeholníci nic nedělají, nikomu mepomáhají." "Řeholníci odcházejí do klášterů jen proto, že nechtějí / nemohou mít rodinu.""Řeholnici se v klášterech skrývají před špatným (zkaženým) světem." a jině další.
Setkala jsem se víckrát s tím mýtem, že "řeholníci nepracují". Možná mě ještě napadá něco jako "všichni řeholníci jsou povoláni stejným způsobem" - možná někdo může mít představu, že se ozve hlas z nebe, "jsi povolaný" nebo něco podobného, a člověk pak tedy jde do kláštera, přitom každý prožije své povolání různě.
Připadá mi, že lidé si pod pojmem řeholník často mylně představí mírného, "poddajného", "umrtveného" člověka, ale to úplně nevím, jak zformulovat.