Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Šesté zastavení: Veronika

A evangelia opět mlčí. Takový malý skutek jako je podání šátku si nezaslouží žádnou pozornost. Omyl. Právě tu největší. Malý - nenápadný - nezištný - pokorný. Je to jen mezi Veronikou a Pánem Ježíšem. Maličký kousek lásky byl potřeba právě na tomto místě křížové cesty. Nevíme, jestli se to stalo, ale mělo se to stát. Bylo to potřeba. Ježíš daroval svoji tvář. Ježíš ti daruje svou tvář v každém svatém přijímání. Uvědom si, jaká je to chvíle, když přijímáš Pána Ježíše. Jsi tam jen ty a kněz, je mezi vámi malý kousek. A kněz ti ukazuje a dává Ježíše v malém kousku chleba. Ale je to On. Tak si připomeň, že stačí jen malá pomoc, jen malý skutek, jen malé setkání s Ježíšem. A toto setkání se hned stane velikým.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Sedmé zastavení: Další pád

Teď přesně nevím, kde jsme v křížové cestě. Evangelia nám pády zamlčují, s čímž mají nekatoličtí křesťané poněkud problém. Kdy konečně bude další biblické zastavení? Ale žerty stranou. Je tu realita křížové cesty. My vlastně nevíme, kolik bylo pádů a tak tento pád psaný jako druhý je prostě někde na cestě a nemusel být jeden. Ale kde je příčina? Copak mu už nepomáhal Šimon? Možná, že ani Šimonova, ani Veroničina pomoc ani pomoc Matky není ještě dostatečná. Co moje pomoc? Zvedne Pána na křížové cestě? Jistě ano. Vždyť Pán mě viděl už v Getsemanech. A já se chci také zvednout a přijmout Ježíšovu výzvu: "Vezmi svůj kříž a následuj mne." Jestli jsem to neudělal už před tím, tak alespoň teď a nebo pokud ne, tak mi, Pane, dopřej alespoň později. Ale ať vezmu ten kříž!

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Osmé zastavení: Ženy

Další, které mají k Ježíši přízeň. O nich již Písmo nemlčí, evangelista si jich všímá. Ale Ježíš jejich přízeň zcela nepochopitelně brzdí: Nad sebou plačte a nad svými dětmi. Nejsou to slova zdrcení. Ježíš, který je sám námi drcen, má ještě sílu povzbuzovat. Poslední kázání, důležitá slova, jen je slyšet a slyšet správně. On vstává z pádu a povzbuzuje dál. Ještě malý kousek mu musí Šimon pomáhat. Ale ani pro Šimona to není lehké a Ježíš se ještě vyčerpává tímto povzbuzováním. Tak jsme krutí, ale on je stále milosrdný. A tyto plačící ženy jdou dál, jdou s ním až pod kříž a zůstávají mu věrné i tam. A tak jděme dál, i když nás čeká ještě pád i vrchol kříže.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Deváté zastavení: Poslední pád

Vypadá to, že to rychle uteklo. Ne, to nebylo rychlé, bylo to kruté a trvalo déle, než je zdrávo a to ještě není konec, i když vrchol je už na dohlednu. Krutý pád po tom, co Ježíš říká: "Neplačte nede mnou." Říká tím jednoznačně za koho je ten pád - za nás. A obrovská chvíle napětí, jestli se zvedne. Ale to není chvíle jako z akčního filmu. Jak se oddechlo popravčím, když se zvedl. Teď už je všechno jisté: Odsouzenec bude pykat až do konce. Utrpení nekončí, čeká ho ještě nejen kříž. Trápení se prodlužuje. Jak těžko se vstává z pádů, když je jisté, že trápení ještě potrvá. Podle všech je výsledek jasný: odsouzenec poputuje až do pekel, nezbude po něm nic. Nikdo se jej neodváží následovat. Křížová cesta má jen ustrašené nepřátele, ale má i věrné plné odvahy.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Desáté zatavení: nahota

Tak, už konečně jsme na Golgotě. To byla fuška! Ale myslíš-li si, křesťane, že to už teď končí, jseš na velkém omylu. Tady to totiž všechno vrcholí až do nejvyššího vrcholu. První přípravou je tedy Ježíšova nahota. Všechno oblečení z Něj strhali! Jak by ses cítil ty? Úplně nahý přede všemi! Ano, i všechna poslední práva pošlapat, aby po odsouzenci zbyla jen spoušť. Každý musí vidět tuto nahotu, aby se o nic takového už ani nepokusil. Ale zde jde o větší nahotu - o nahotu hříchu. Tak to vypadá, když se Ježíš za nás za všechny obětoval! Ve skutečnosti se na to ani nedá dívat. Bylo by slušné toto zastavení nezobrazovat, ale teď si můžeme uvědomit svoji nahotu před Bohem.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Jedenácté zastavení: Hřeby

Spočítejme si je: Jsou čtyři. Jeden jediný však neudělal bolest Ježíšovu tělu a to ten, kterým byl přibit nápis na kříži a jediný směřoval k Bohu. Ten nápis hlásal, že ten, kdo visí je židovský král, že je člověk. Směřoval k Bohu, aby prozkoumal tento náš vztah, který často popíráme. Uznáváme jen to, co hlásá nápis a nevidíme Boha, říkáme to, co nerozumný, že Bůh není. Hřeby, které probíjí ruce jsou bolestivým svědectvím narušení vztahů k nám samým a k našim bližním a hřeb, který probíjí obě nohy je bolestivým symbolem toho, jak se chováme k zemi. Ježíš je přibit, nemůže se hýbat a my můžeme hledět na kříž, na kterém od teď visí. Teď už se nedá mluvit o cestě, teď už jen visí, nemůže dál. Dívejme se pozorně, jaká je to bolest!

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Dvanácté zastavení: Ježíšova smrt

Když někdo zemře, zaslouží si ticho. To skutečně nastalo, protože se naráz objevila tma a všichni byli zaskočeni, přestali se smát. Ježíš všechno předal, poslední slova. Pak řekl: Dokonáno jest a skonal. Ono dokonáno bylo pravdivé, ale bylo třeba to ještě ověřit, proto jeden z vojáků hodil kopí a probodl Ježíšův bok. A to bylo všechno, co nám tento muž z Nazareta mohl dát až do poslední kapky. V tomto zastavení byla zastavena veškerá krutost, dál už je všechno v rukou Božích. A naráz se mocní bojí, že se může splnit to, co Ježíš řekl ještě za svého života. Jen ten, kdo to viděl a prohlásil, že tento člověk byl opravdu Syn Boží, jen tento je schopen se dívat na kříž, všichni ostatní prchají. Dívej se na kříž, tento nástroj také tvoji spásy.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Třinácté zastavení: Matka s mrtvým Synem

Matka vydržela až do konce, až už se všichni rozutekli, případ pro ně skončil. Pro Ježíšovy věrné však nic neskončilo. Sundali Ježíše z kříže, předali Matce a přichystali k pohřbu. Josef byl ještě zařídit hrob. Pilát se divil, že by už Ježíš zemřel. Ale židovští starší se začali bát a tak žádají Piláta o stráže, jako by jim mrtvý mohl utéct. Ne - měli za zločince i Ježíšovy učedníky a tak se báli, aby tělo nebylo ukradeno a nebyl učiněn ještě horší podvod. Pořád v sobě mají Ježíše jako problém. A Matka chová Ježíšovo tělo, jako by byl malý. Je to krutá bolest, ale Matka vidí naději. Je sama, je ticho, za chvíli bude pohřeb, ale nebude po všem - křížová cesta pokračuje ještě dál.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Čtrnácté zastavení: Boží hrob

Pohřeb je rychlý. Musí. Brzy bude velký svátek, nemůže se otálet. Ani stráže nesmí otálet. Honem. Rychle. Skončeme to. Ono honem, rychle způsobilo, že bylo třeba pohřeb ještě dokončit někdy jindy. Teď se všichni vracejí domů a stráže plní rozkaz. Plní ho vzorně podle disciplíny. Vždyť nesplnění rozkazu by byl velký průšvih. Jinak je klid, nikdo se před hrobem nepotuluje a stráže se nenudí, protože mají velký úkol, který je však nad jejich síly. Mají hlídat Boží Tělo, aby nemohlo se stát, že vstane z mrtvých. Teď člověk brání Bohu, hlídá, aby se ho Bůh nedotkl. Ale jestli se nás nedotkne Bůh, kam povede náš život? Jestliže budeme před Bohem střežit své srdce, Bůh to bude respektovat a projde kolem nás tiše, bez povšimnutí. Teď tedy rozjímejme u Božího hrobu.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Patnácté zastavení: Prázdný hrob

Kristus vstal z mrtvých! A kde máte důkazy? Sv. Pavel píše, že jinak to nemá smysl. Ale faktem je, že to nikdo neviděl, stejně jako stvoření. Ale výsledky stvoření vidíme a výsledky zmrtvýchvstání určitě taky a nejen na životě prvotní církve, ale také na nás. Každou neděli slavíme, že Kristus vstal z mrtvých! A to není malá oslava. Dnes bylo v evangeliu o vzkříšení Lazara. Ti lidé museli žasnout, když najednou vstala smrdutá mrtvola - to viděli a o tom svědčili. Ale po Kristu je prázdný hrob, pěkně uklizený a vidí vzkříšeného jen s pěti ranami. To muselo být ještě úžasnější. Když Kristus nám dává smysl, pojďme za Ním. Jestli ne, tak máme náboženskou svobodu.

Zobrazit 17 komentářů »

Podrobnosti