Hnutí fokoláre

#Slovo+života+na+září

https://www.focolare.cz/12-clanky/626-margaret-karram-zvolena-novou-prezidentkou-hnuti-fokolare

#Slovo+života

#Slovo+života

#Slovo+života

#Slovo+života

#Slovo+života

„Bla­ho­sla­ve­ní, kdo ne­vi­dě­li, a přes­to uvě­ři­li!“ (Jan 20,29)

Ja­no­vo evan­ge­li­um po­pi­su­je se­tká­ní apoš­to­lů, Ma­rie Mag­da­lé­ny a dal­ších učed­ní­ků se vzkří­še­ným Je­ží­šem. Ví­ce­krát se jim uka­zu­je se sto­pa­mi po ukři­žo­vá­ní, aby zno­vu ote­vřel je­jich srd­ce ra­dos­ti a na­dě­ji. Při jed­né z těch­to pří­le­ži­tos­tí chy­bí apoš­tol To­máš. Ostat­ní, kte­ří Pána po­tka­li, mu o této úžas­né zku­še­nos­ti vy­prá­vě­jí, mož­ná mu chtě­jí pře­dat tu sa­mou ra­dost. Ale To­máš ne­do­ká­že při­jmout toto ne­pří­mé svě­dec­tví; chce sám osob­ně Je­ží­še vi­dět… Zobrazit více

„Bla­ho­sla­ve­ní, kdo ne­vi­dě­li, a přes­to uvě­ři­li!“ (Jan 20,29)

Ja­no­vo evan­ge­li­um po­pi­su­je se­tká­ní apoš­to­lů, Ma­rie Mag­da­lé­ny a dal­ších učed­ní­ků se vzkří­še­ným Je­ží­šem. Ví­ce­krát se jim uka­zu­je se sto­pa­mi po ukři­žo­vá­ní, aby zno­vu ote­vřel je­jich srd­ce ra­dos­ti a na­dě­ji. Při jed­né z těch­to pří­le­ži­tos­tí chy­bí apoš­tol To­máš. Ostat­ní, kte­ří Pána po­tka­li, mu o této úžas­né zku­še­nos­ti vy­prá­vě­jí, mož­ná mu chtě­jí pře­dat tu sa­mou ra­dost. Ale To­máš ne­do­ká­že při­jmout toto ne­pří­mé svě­dec­tví; chce sám osob­ně Je­ží­še vi­dět a do­tknout se ho.
A to se také za ně­ko­lik dní sta­ne. Je­žíš se zno­vu uká­že sku­pi­ně učed­ní­ků, mezi ni­miž je ko­neč­ně také To­máš, a ten vy­zná svo­ji víru, svo­ji ab­so­lut­ní souná­le­ži­tost se Vzkří­še­ným: „Pán můj a Bůh můj!“ A Je­žíš mu od­po­ví­dá:

„Bla­ho­sla­ve­ní, kdo ne­vi­dě­li, a přes­to uvě­ři­li!“
Toto evan­ge­li­um bylo na­psá­no v době, kdy už ne­ži­li oči­tí svěd­ko­vé ži­vo­ta, smr­ti a vzkří­še­ní Je­ží­še. Po­sel­ství evan­ge­lia bylo nut­né svě­řit ná­sle­du­jí­cím ge­ne­ra­cím. Jeho pře­dá­vá­ní mu­se­lo být za­lo­že­no na svě­dec­tví těch, ke kte­rým se také do­sta­lo skr­ze hlá­sá­ní. Za­čí­ná doba církve, Bo­ží­ho lidu, kte­rý na­dá­le hlá­sá Je­ží­šo­vo po­sel­ství věr­ným pře­dá­vá­ním a usku­teč­ňo­vá­ním jeho slo­va.
My všich­ni jsme se také se­tka­li s Je­ží­šem, s evan­ge­li­em, s křes­ťan­skou ví­rou skr­ze slo­vo a svě­dec­tví ji­ných, a uvě­ři­li jsme. Pro­to jsme „bla­ho­sla­ve­ní“.

„Bla­ho­sla­ve­ní, kdo ne­vi­dě­li, a přes­to uvě­ři­li!“
Chce­me-li toto Slo­vo žít, vzpo­meň­me si na slo­va Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé: „On chce do tebe a do všech lidí, kte­ří s ním ne­ži­li, vtisk­nout pře­svěd­če­ní, že máš k dis­po­zi­ci to samé co apoš­to­lo­vé. Je­žíš ti chce říci, že nejsi v ne­vý­ho­dě pro­ti těm, kte­ří ho vi­dě­li. Ty máš totiž víru a to je – řek­li bychom – nový způ­sob, jak ,vi­dět’ Je­ží­še. Ví­rou se k němu mů­žeš při­blí­