Mě dost překvapily informace o dějinách katolických esperantistů u nás (a o esperantských mších v době, kdy to ještě z hlediska liturgického práva nebylo legální).
Já myslím, že ti, kdo tu mši svatou sloužili, jak je psáno tak převážně biskupové, si vždy vyžádali nějaký souhlas, který byl potřebný, nebo to měli nějak ošéfované. Nechce se mi věřit, že by to dělali, kdyby nesměli. To, že se někdy mše svatá sloužila tajně, znamená, že o ní tehdejší nepřátelé církve a široká veřejnost neměli vědět.
V té době? Spíš nepravděpodobné. Vyžádání římského souhlasu bylo komplikované a zdlouhavé a pro takovou polo/ilegální akci prakticky nemožné.
Spíš byla doba tak "free", že to "pachatelé" za nic špatného nepovažovali, nebo považovali ono nedosažitelné schválení za "pravděpodobně udělené". ("Jesuitská poslušnost": Kdybych o něj mohl požádat a požádal, dostal bych ho?)
Pěkný článek, díky za něj!
Mě dost překvapily informace o dějinách katolických esperantistů u nás (a o esperantských mších v době, kdy to ještě z hlediska liturgického práva nebylo legální).
Já myslím, že ti, kdo tu mši svatou sloužili, jak je psáno tak převážně biskupové, si vždy vyžádali nějaký souhlas, který byl potřebný, nebo to měli nějak ošéfované. Nechce se mi věřit, že by to dělali, kdyby nesměli. To, že se někdy mše svatá sloužila tajně, znamená, že o ní tehdejší nepřátelé církve a široká veřejnost neměli vědět.
V té době? Spíš nepravděpodobné. Vyžádání římského souhlasu bylo komplikované a zdlouhavé a pro takovou polo/ilegální akci prakticky nemožné.
Spíš byla doba tak "free", že to "pachatelé" za nic špatného nepovažovali, nebo považovali ono nedosažitelné schválení za "pravděpodobně udělené". ("Jesuitská poslušnost": Kdybych o něj mohl požádat a požádal, dostal bych ho?)