"Katolík má tady morální povinnost dát přednost třeba i diktatuře, pokud tato ve jménu křesťanství..." Na mě jsou tohle trochu silná slova! Ale možná je to v dnešní době potřeba... (Trochu se toho ale po pravdě bojím, toho, že nic jiného nás už ze židlí nezvedne než radikální proslovy.) Vnímám jako povinnost ujasnit si, na jaké straně stojím, být o tom přesvědčena, pevná a bojovat v rámci svých možností za prosazení toho, co vnímám jako dobré, ale sama bych byla opatrná s tím diktaturním vnucováním myšlenek a odsuzováním ;) Myslím, že cesta opravdového života křesťanů, kteří by byli vidět a byli tak nepopíratelným svědectvím osobní zkušenosti pro jejich známé, blízké, pro svět, cesta otevřenosti, vysvětlení a pochopení by byla lepší než radikální akce... I když v dnešní době...

Myslím, že tam jasně nenaznačil relativitu stata quo; že by asi bylo v konečném důsledku lepší žít v nějakém druhu diktatury, kde by nebyly dnešní věci, proti kterým bojujeme. Jasně, má to slabé stránky ten článek, ale pravda je ta, že s tím pochopením, láskou a otevřeností se pojí i jistá radikálnost, když už nic jiného nejde, ochota ozvat se a říct tohle je špatný.

Ano, snažit se žít křesťanství opravdově je samo o sobě dost radikální. Souhlasím, je potřeba být nejen pro sebe, ale i pro okolí v tomhle ohledu když už nic jiného, tak čitelný. Slabé stánky...alespoň podněcují k přemýšlení ;)