Diskuzní společenství Svátost křtu

Společenství zetlelo, protože v něm nebyla žádná aktivita po více jak šest měsíců.

Popis společenství

Vše o svátosti křtu. Co je podstatou křtu? Proč se křtí? Je křest potřeba? Co se děje při křtu? Proč se křtí malé děti? Jaké a proč jsou rozdíly mezi pojetím křtu u jednotlivých křesťanských církví?

Ahoj,
nedávno se mnou byl jeden člověk na křtu malého dítěte. Nehlásí se k žádné věrouce, přesto vede tento člověk hlubší duchovní život. Ptal se mě, proč se křtí malé děti, proč vybíráme cestu dítěti, které se nemůže svobodně rozhodnout, proč mu určujeme cestu. V křestních obřadech je jasně řečeno, že je povinnost rodičů vychovat z dítěte křesťana - přesto si myslím, že pro víru by se mělo dítě rozhodnout svobodně, ne ji násilně nutit. Také je v obřadech řečeno o výlučnosti těch, kdo jsou pokřtěni, jako těch, kteří mají nárok na spásu narozdíl od nepokřtěných. Je pravda, že na lidi… Zobrazit více

Ahoj,
nedávno se mnou byl jeden člověk na křtu malého dítěte. Nehlásí se k žádné věrouce, přesto vede tento člověk hlubší duchovní život. Ptal se mě, proč se křtí malé děti, proč vybíráme cestu dítěti, které se nemůže svobodně rozhodnout, proč mu určujeme cestu. V křestních obřadech je jasně řečeno, že je povinnost rodičů vychovat z dítěte křesťana - přesto si myslím, že pro víru by se mělo dítě rozhodnout svobodně, ne ji násilně nutit. Také je v obřadech řečeno o výlučnosti těch, kdo jsou pokřtěni, jako těch, kteří mají nárok na spásu narozdíl od nepokřtěných. Je pravda, že na lidi nehlásící se ke křesťanům tato výlučnost vyvolává u ostatních podráždění, možná ji chápou trochu jako povýšení. Měli byste pro tohoto člověka nějaké vhodné odpovědi, tak aby je i nevěřící mohl přijmout? (jen bych také prosila o umírněné reakce, bohužel jsem se tu na signálech už někdy setkala s většími hádkami..)

Papo

Za sebe:
1 - děti se křtem přijímají do společenství. Stejně jako Tě rodiče časem zapíšou do LŠU (liduška, hudebka, dramaťák) na sport (sokol, gymnastika, fotbal) nebo do nějaké zájmové skupiny (skaut) a to všechno proto, že mají za to, že je to pro Tebe dobré. Stejně jako Tě pak nutí chodit do školy (pokud se Ti tam nechce) tak někteří rodiče nutí chodit děti do kostela. Prostě je to pro Tebe dobré v jejich očích, až budeš větší, rozhodni se sama (tady se hodí vypíchnout biřmování jako dobrovolné se přihlášení, takže to není jen hození do vody, ale ten souhlas je tam později nezbytný).

2 - Nevím jak je to v obřadech, ale pokud člověku dáš přečíst katechismus 846-848 kde je krásně vysvětleno, že spásy může dojít každý, kdo je nezaviněně mimo církev. Takže ano, vyvolává to podráždění, dokonce i u protestantů, protože ŘKC učí, že všichni jsou spaseni skrze milost danou ŘKC, ale rozhodně to neznamená, že jen lidé pokřtění u ŘKC dojdou spásy. Z působení boží milosti ji může dojít každý (to učí sama ŘKC).

manime: Je to takhle srozumitelné?
ALL: Je to takhle správně? ;)

manime

díky, zkusím tento pohled prezentovat jednomu člověku, uvidíme, jak to přijme, pak dám vědět:)

Papo

jasně :) klidně ať se ptá.. je tu dost hlav takže dost pilin na pitomé odpovědi :)

floweret

Zrovna před pár týdny jsem byla v jednom sboru svědkem modlitby za dítě. Jak už tady mnohokrát zaznělo, mnohé protestantské církve nekřtí malé děti. To však neznamená, že se prostě špunt narodí a oni je nechají růst jak dřívíčko v lesíčku. Rodiče tam přinesli mimčo, modlil se za něj pastor, matka i otec. Odevzdávali ho v modlitbách Pánu a prosili o vedení a moudrost k výchově a ochranu pro celou rodinu. Jen jsem chtěla sdělit, že to takhle opravdu někde chodí... :-)..

Zobrazit 4 komentáře »

Naši biskupové před dvěma roky navrhli všem katolíkům v ČR šestiletý program UČÍCÍ SE CÍRKEV (podrobně rozepsaný pod tímto heslem na www stránkách), pomocí kterého by se měly při nedělních mších postupně překonávat naše větší či menší neznalosti křesťanské nauky. K letošní 3. neděli adventní 13.12. bylo stanoveno téma "Křest Janův a Ježíšův" s dalšími podotázkami: smysl očistných ritů ve SZ; lidské slabosti a nečistota; asketické hnutí Kumrán; V KT v č. 50 na straně 6 kromě příslušné rubriky je zařazena k tomuto tématu homilie od biskupa Mons. Josefa Hrdličky. Vypracovanou přípravu na… Zobrazit více

Naši biskupové před dvěma roky navrhli všem katolíkům v ČR šestiletý program UČÍCÍ SE CÍRKEV (podrobně rozepsaný pod tímto heslem na www stránkách), pomocí kterého by se měly při nedělních mších postupně překonávat naše větší či menší neznalosti křesťanské nauky. K letošní 3. neděli adventní 13.12. bylo stanoveno téma "Křest Janův a Ježíšův" s dalšími podotázkami: smysl očistných ritů ve SZ; lidské slabosti a nečistota; asketické hnutí Kumrán; V KT v č. 50 na straně 6 kromě příslušné rubriky je zařazena k tomuto tématu homilie od biskupa Mons. Josefa Hrdličky. Vypracovanou přípravu na tuto neděli je možno najít i na Signálech na blogu "Učící se církev" - Matonick

Daniel Zouhar

To bude pro mne odbré osvěžení, o Kumránu jsem již několik věcí četl, ohledně křtu Janova nevím sice zhola nic (je o tom vůbec v Písmě zmínka) a křest Ježíše si připomínáme skoro neustále ve čteních. No budu se těšit na neděli. Jsem zvědav, co kněz o tomto tématu pronese.

Radim Scholaster

Nemají to ale povinné všechny diecéze, ne? V naší (OO) to máme, ale v Olomoucké arcidiecézi jsem to nějak nepostřehl.

Daniel Zouhar

V Olomoucké asi záleží na tom kde jsi. Přímo v Olomouci to třeba u Dominikánů řešej tak, že Učící církev má svůj odstavec ve zpravodaji, jinak kázání "učí každý den". :-)

Radim Scholaster

Šak jasné...v Olomoucké je to pouze doporučeno, pokud vím.

Zobrazit 4 komentáře »

Nedá mi, abych sem nepřekopíroval ze stránek jedné letniční církve její názory na křest, je to dost obšírné, ale stojí za to, si je přečíst. Jako protestant sice užívám principu sola scriptura, ale je-li tohle sola scriptura, je načase sklonit šíjí a pokorně se vrátit k tradici.

Co s dítětem, které bylo pokřtěno jako miminko?

Zaprvé si musíme položit jednu otázku: Co to je křest? Křest je vzájemná smlouva mezi člověkem a Bohem. A tak jako vám žádný notář nepodepíše smlouvu s nemluvnětem nebo za ně, tak to neučiní ani Bůh. Bible říká: „Kdo uvěří a pokřtí se, spasen bude.” To znamená… Zobrazit více

Nedá mi, abych sem nepřekopíroval ze stránek jedné letniční církve její názory na křest, je to dost obšírné, ale stojí za to, si je přečíst. Jako protestant sice užívám principu sola scriptura, ale je-li tohle sola scriptura, je načase sklonit šíjí a pokorně se vrátit k tradici.

Co s dítětem, které bylo pokřtěno jako miminko?

Zaprvé si musíme položit jednu otázku: Co to je křest? Křest je vzájemná smlouva mezi člověkem a Bohem. A tak jako vám žádný notář nepodepíše smlouvu s nemluvnětem nebo za ně, tak to neučiní ani Bůh. Bible říká: „Kdo uvěří a pokřtí se, spasen bude.” To znamená křest po uvěření. Dítě jako nemluvně nemůže uvěřit, a proto to nazvěme pravým jménem: Je to jako křest neplatné.

A když se někdo ohradí, že třeba Kornélius...

Kornélius... ale najděte mi tam jedno slovíčko o tom, že tam byla nemluvňata.

No, je tam celý dům... o nemluvňatech tam není.

Ten celý dům, to také mohly být dospívající děti. Když vezmu váš příklad, každopádně bych neměl problém pokřtít celý dům Navrátilových. To není řečeno, že tam jsou nemluvňata. Na tom nejde stavět.

Dítě bylo křtěné ve dvanácti letech v církvi, kde se nekřtí ponořením do vody, ale pokropením.

Křest je stanovený velmi jasně. Křest má být ne v písku, ale ve vodě. Voda má svůj význam. Vyznávám, že s Kristem umírám, to znamená, že voda je něco jako hrob. Proto je nutný křest ponořením. Nebudu se s nikým dohadovat, ať jde o dítě nebo dospělého člověka. Nebyl-li pokřtěn ponořením, nemohu to uznat za křest. Vidíme, že Jan Křtitel křtil tam, kde bylo hodně vody, a čteme, že i Filip s eunuchem vstoupili spolu do vody. Žádnou kropenkou ho nepokropil.

Dítě bylo pokřtěno, ale pak odešlo do světa a chce obnovit smlouvu s Bohem. Co vše by obnova měla obnášet?

Ať dítě nebo dospělý, proces je stejný: čiňte pokání. Pokud toto dítě nebo tento dospělý člověk učinil pokání po letech pěti nebo padesáti, to je jedno, nebudu ho znovu křtít. Protože on tím, že byl pokřtěn, byl ve smlouvě s Bohem. Zlomil ji a, pokud mu Bůh toto zlomení smlouvy odpustil a přijal ho, je zbytečný další křest, protože pokřtěn byl.

Dítěti je pět let, zjevně ví, co křest znamená a touží po něm.

Přesto bych zůstal u toho židovského způsobu kolem dvanácti let, i když výjimka potvrzuje pravidlo. Děti dnes dospívají už dřív, takže nebudu na tom trvat úplně tvrdě, protože některé dítě v devíti letech je dospělejší než jiné, kterému je třináct. Tady záleží na rodičích a na pastorovi. Měl jsem ve sboru několikrát takové případy a vždycky jsem nechal na rodičích a na pastorovi, aby posoudili stav srdce dítěte a zralost jeho rozhodnutí. Nedávno jeden bratr, táta snad desetiletého chlapce trval na tom, že musí proběhnout rozhovor se mnou, protože je z kutnohorského sboru. Tak jsme si sedli a během tří minut jsem byl hotov. Protože chlapec mi odpověděl tak jasně, že jsem viděl: ví už, co dělá, a ví, do čeho jde. Takže jsem neměl problém.

A když je dítě malé, těch pět, šest let?

Obávám se, že tam ještě jeho mysl není úplně vyvinuta aby posoudil, co dělá. Takže ho budu povzbuzovat, budu na něm dále pracovat, budu ho sledovat, ale když u malého dítěte chvíli počkám, tak nic neztratím. V době totality jsme říkali lidem, že křtíme v zimě jen do mínus deseti stupňů, jinak do vody nelezeme. Když ten člověk o křest požádal, před Bohem byl už jakoby pokřtěn. Neměli jsme možnost ho pokřtít, ale on byl rozhodnutý. A tak bych to bral i u toho dítěte.

Takže, když se dítě v pěti letech rozhodne, chce a trvá na tom, a v šesti znovu a v sedmi zase...

Tak mu řeknu: „Dobře, víš co, ale my s tím ještě počkáme.” Před Bohem, kdyby se mu cokoli stalo, ono je spaseno pro svou víru, a proto, že má věřící rodiče. Nevěřím tomu katolickému, že ho honem musíme pokřtít, aby bylo spaseno.

A teď ale z pozice těch, kteří pracují s dětmi, které se ptají. V podstatě zodpovědnost rozhodnutí je na nich. Když odmítnou dítě, které už je připravené?

Já bych na to slovo „připravené” byl opatrný. Nám se to tak může jevit, ale pochopme znovu, dítě v pěti, šesti letech není ještě úplně vyzrálé. Když mu to ten pracovník vysvětlí, děti velmi často řeknou: „Když ten druhý, tak já taky...” A to je nebezpečné, protože pak mohu zranit daleko víc. Budou tam čtyři děti pětileté nebo šestileté a jeden z nich možná bude pokřtěn a ty tři zraním.

Ale je psáno „nebraňte dětem”. Teoreticky, kdyby se tomu dítěti potom něco stalo, a já jsem předtím zabránila křtu?

Ono se rozhodlo a znovu podotýkám, kdyby se mu cokoli stalo, je spasené. Pro víru svou i pro víru věřících rodičů. Vím, oč se jedná, proto budu u křtu velmi opatrný a nic nezkazím. Pokud mu tento oheň zůstane, nic se nestane, když ho pokřtíme třeba až v osmi, devíti letech. Tam už si řeknu „když to rodiče a služebníci vidí...”, ale pět let je ještě velmi málo. Tam bych byl moc opatrný.

Kdybych věděla, že třeba šestileté, sedmileté dítě přijalo křest Duchem svatým?

Viděl jsem i tříleté dítě, které přijalo křest Duchem svatým.

A to byste nepokřtili?

Ne, protože znovu vyvstává otázka jasného rozhodnutí. Už jsem také viděl, že to dítě pak třeba opustilo Hospodina. I to je možné, a proto budu velmi velmi, velmi opatrný. I když sice to tříleté vytrvalo, ba naopak jsem zjistil, že mělo v pubertě velmi málo problémů, jako by s ním puberta vůbec nezatřásla. I naše vlastní děti byly křtěny všechny v dětském věku. Vím, o čem mluvím, a přesto jsem musel i své děti trochu držet. Třeba, když se jako dítě křtil Stašek, Halinka už se domáhala taky. Musel jsem říct: „Víš co, podívej se Halinko, ano, ale ještě chvilinku počkáme.” Dítěti to jde vysvětlit.

A jak jí tedy vysvětlit, proč má počkat?

Bible říká, že to má být vědomé rozhodnutí. Klidně jí řeknu: „Podívej, jsi ještě dítě a měla by sis uvědomit, že se rozhoduješ na celý život. Proto ještě počkáme, budeme se s tebou modlit a až skutečně budeš stoprocentně vědět „chci”, budeš pokřtěná, ale teď je to ještě dětské.”

Dítě je ve věku dvanácti let a touží po křtu, ale má nevěřící rodiče.

Tady se můžeme dostat do rozporu se zákonem, a proto bych byl opatrný. Uvědomme si, že když dítě chce, ale rodiče řeknou „ne”, platí, že to dítě je pokřtěné před Bohem. My ale nemůžeme obejít jeho autority. Jemu jen pomůžeme, když ho upozorníme: „Ano, pamatuj, že Bůh tě bere, jako kdybys byl pokřtěn, ale jelikož rodiče nesouhlasí, počkáme do tvých patnácti let.”

Do patnácti?

Ano, myslím, že tam už zákon něco dovoluje. Přesně to ale neznám. V osmnácti je plnoleté, ale nad patnáct už taky něco může. Kladl jsem ale dětem za úkol, a pomáhá to, intenzivně se modlit za to, aby rodiče křest dovolili. To je mnohem lepší, protože až je dítě získá modlitbami, jeho víra je velmi utvrzena. Raději ho vedu touto cestou. Ale nikdy nepokřtím dítě proti vůli jeho rodičů, protože bych ho naučil obcházet autority a poškodil bych ho na celý život. Dítě se rozhodlo a je to platné. A potom to „prokletí”, že nebylo pokřtěno, spíš visí na rodičích. A proto, nechme to tak. A totéž je otázka dětských domovů. Tam má dítě své autority zase v dětském domově a platí to úplně stejně.

Dítě je mentálně postiženo a touží po křtu.

Nemá-li zdravou mysl, zrovna tak bych nespěchal, ale počkal, až bych na něm uviděl, že se skutečně pro to rozhodlo. Jsem ochoten věřit, že právě z těch různě mentálně postižených lidí bude mnoho spasených, protože tito lidé jsou před Bohem prakticky jako děti. Proto to přenechávám Bohu. Poznal jsem ho jako Boha, který má slabost pro slabé. A protože ho tak znám, nevěřím, že někdo kvůli mentálnímu postižení půjde do pekla. V tom případě, jak říkám, to nechávám na úrovni lotra na kříži anebo nenarozených dětí. Jsou spasené, i když nikdy nebyly pokřtěné.

Kde smí být dítě pokřtěno?

Tam, kde dospělý, čili tam, kde je dostatek vody.

Kým smí být pokřtěno?

Především by to dítě mělo být ve sboru. V tom případě, který jsem vzpomínal, jsem rozhodl tak, že jsem řekl jeho tátovi: „Víš co, vezmi bratra XY a jděte ho pokřtít.” Takže ho křtil bratr s tátou. Vždy to ale musí být otázka sboru. Nikdy nedoporučím a nedovolím, aby si máma řekla: „Já si děti pokřtím.” Pokud by to rozhodli bratři, staršovstvo, je to už na jejich zodpovědnosti. Ale jinak ne, to je věc autorit, protože křest je smlouva a k tomu je právě potřeba lidi vést. Všimněme si, jak Bible mluví o křtu - týká se nejen Boha, ale i církve. Je to smlouva, která by měla v tomto směru být vedena. Všiml jsem si, že mnozí samozvanci křtí. Ale ti pokřtění vesměs končí tam, kde ti samozvanci. Už je těžko dostaneš do sboru.

Kdyby třeba dítě na táboře chtělo být pokřtěno a má věřící rodiče, tak se souhlasem rodičů by křest nebyl problém...

Uvědom si, že vedoucí tábora je autoritou. Byl jsem autoritou na táboře mnohokrát, ale přesto jsem se jistil. Dnes to není problém. Předvídal jsem, že se to může stát a řekl jsem na staršovstvu: „Bratři, kdyby tam měl být křest, souhlasíte?” Pojistil jsem se. Zodpovědnost je na vedoucím tábora. Za druhé: Byl jsem svědkem, kdy na jednom táboře chtěl být pokřtěn chlapec z nevěřící rodiny. Pastor jednal velmi moudře. Rodiče řekli „ano” a chlapec jim řekl: „Byl bych rád, abyste u toho byli.” Nakonec to dopadlo tak, že jeho nevěřící rodiče ke křtu přijeli na ten tábor. Čili proč ne, ale zachovávejme správný postup.

Křestní list ano nebo ne?

To je na zvyklosti sboru. I v naší církvi je hodně sborů, kde se tě pastor zeptá: „Křestní list, co to je?” Záleží na tom, co ve sboru řeknou: Když „ano”, tak ano - ať dítěti, nebo dospělému.

A vyznávání hříchů před křtem?

Pojďme k věci jinak. Co sbor, to jiný názor. Co to je vyznávání hříchů? Znám učení, doktríny, které říkají různé věci. Ono to je dobré, pokud se to nepřežene do extrémů. Pod pojmem vyznávání hříchů to byly někdy podrobné popisy jak, co, s kým, s kterou, s kterým, a promiňte, nepůjdu do detailů, ale ti bratři chtěli detaily. A to vidím jako absolutně nevhodné. Vždycky budu tvrdit jedno: „Vyznání ano tam, kde mi buď Duch svatý ukáže, a pak to po tom člověku chci, anebo to ten člověk potřebuje.” Protože jsou určité situace, kdy je to lepší, ale doktrínu z toho nejde udělat. Někdy stačí, když ten křtěný to vezme v globálu a někdy jsou zase lidé, třeba typy sester, které rády před pastorem a bratry barvitě líčí své příhody. V takových případech je skutečně potřebné umět jednat moudře.

Když mi při vyznávání hříchů bratr řekne: „Víš bratře, tak nevím, co bych ti měl říct”, pak mu odpovím: „Já ti poradím: Řekni mi jen to, co chceš přede mnou zatajit, a ten zbytek mě už nezajímá.” Toto je podstata věci, aby si nás lidé nepletli s katolickou církví. Jsme vedeni Duchem svatým a to by měli vědět i učitelé na besídce.

Vyznávání hříchů vede k jednomu nebezpečí. Lidé najednou, když kolem sebe žádnou berličku nemají, zmatkují: „Komu to mám vyznat?” A proto říkám: Opatrně! I u dětí i u dospělých.

Při vyznávání hříchů některé sbory praktikují, že u toho musí být rodiče. Některé dítě se ale zablokuje.

To beru, a proto budu postupovat případ od případu. Ve spolupráci s rodiči, ale nejdřív musím s těmi rodiči pracovat. Už jsem narazil. Dítě šlo za mnou, rodiče byli proti a ublížili víc, než pomohli. A proto i z tohoto důvodu to není možné. Je lepší spolupráce s rodiči, ale vím, že je hodně dětí, které by před svými rodiči vyznávat nemohly. I já k nim patřím, nedokázal jsem v dětství s tátou mluvit o Ježíši a o svých hříších už vůbec ne. Ale třeba už se svým strejdou ano. Takže toto je třeba brát v potaz.

Může se dítě modlit se vzkládáním rukou?

Nejdřív si vysvětleme, co to je vzkládání rukou. Někoho se dotknu při modlitbě, protože se modlíme skupinově. To ale není vzkládání rukou. Vzkládání rukou je vždy myšleno v autoritě. To znamená: a) ustanovuji někoho do služby, b) vysílám někoho, c) modlím se nebo svazuji a podobně. Tam řeknu jasně: „Ne”. Proč? Protože tohle mohu dělat jen v případě, kde mám autoritu. Pokud ty jako matka před vysláním dětí do školy na ně vložíš ruce, máš na to plné právo. Ale když třeba máma pojede do nemocnice a děti se jí dotknou, nebude to vzkládání rukou, ale bude to žehnání. To je třeba rozlišovat. Ne každý dotek toho druhého je vzkládání rukou.

Večeře Páně a děti, kdy, jak?

Večeře Páně je druhá část křtu ve vodě. Křest ve vodě je jeden smluvní znak, jednorázový. Večeře Páně je znak opakující se. Jakmile je dítě jednou pokřtěné, může jít k Večeři Páně. My jsme to dělali tak, že když jsme dítě nemohli pokřtít pro zimu či jiné důvody, dovolili jsme mu Večeři Páně po jeho žádosti o křest. Proč? Protože ono už to mělo vybaveno, i když my ještě ne. Proto jsem to dovolil. Tyto věci musím řešit vždy případ od případu.

Při službě Večeře Páně teď začínají různé modernismy, ale uvědomme si jednu věc: V Bibli je vyřčen pro toho, kdo přijímá nehodně, tvrdý rozsudek. Je-li to v Bibli, tak bych si měl dávat pozor, abych nevedl dítě do věcí, za které by mělo pykat, neboť pak nebude pykat ono, ale já. A protože Večeře Páně má v mých očích velikou váhu, dokonce prosím pastory, aby tam, kde sloužím tři dny, Večeře Páně nebyla, protože se bojím, že by byla kvůli mé službě trochu vytlačena bokem, pro nedostatek času. Domnívám se, že Večeře Páně by měla být hodna toho, aby se jí věnovalo celé shromáždění. A protože jí přikládám takovou důležitost, není možné, aby ji vysluhovaly děti. Nikdy ne.

Děti určitě ne, ale co když jsou na táboře a chtějí mít jako oddíl Večeři Páně?

Tak si pozvou vedoucího a ten jim poslouží. A uvědom si, že je musíš segregovat. A to je ještě horší případ, vždy jsem v nebezpečí, že zraním. Už jsem to zažil. Někdy je lépe, když děti rozdělím do skupin a vím, že ve skupině to mám srovnané. Když se dětem řekne, že ta skupina ano a ta ne, spíš to přijmou, než když je rozdělíš v rámci skupiny. Můžeš některému dítěti ublížit, protože ono nechápe, proč Večeři Páně nemůže přijímat - celý život ví, že bylo odmítnuto, odstrčeno. A protože to znám, řekl bych: „Raději nikdo.” Aby ani ten nejslabší necítil, že právě on je slabý.

Ad Johan: Viděj, co do značné míry zplodila lutherská hereze? Myslím, že kdyby tohle doktor Martin viděl (hlavně, jak se tohle hnutí rozrostlo a jaký má vliv a jak překroutilo to, co učil) myslel by, že nastala apokalypsa. Z tohohle musí být snad každému, kdo se hlásí k odkazu reformace smutno.

Johan

je načase sklonit šíjí a pokorně se vrátit k tradici

Ano! Vy budete dobrý katolík. Já to říkám pořád. :-)

cristiano

a já se těšil, že alespoň pro jednou řeknete - vrátit se k Ježíši Kristu...

ViZ

copak je tradice mimo Ježíše Krista? ani náhodou... to by On nedopustil,a by Duch svatý nás neučil všemu tomu, co není zachyceno výslovně v Písmu (viz Janovo evangelium poslední verš).
:-)

cristiano

............. :-)

Zobrazit 4 komentáře »

Taborka, naprostý souhlas, i když jste volila radikálnější slova. Nicméně těm, kdo mají neobřezaná srdce ani vlídnější slova nepřijdou vhodná. Vzhledem k vašim šedinám a nekompromisnímu postoji, smekám klobouk :-)

Tomáš Živný (augustana)

Chtělo by to (velkou) trochu úcty k tradici obecné církve, pro mne za mne si děti pokřtít nenechte, je to vaše zodpovědnost a vaše právo... pokud nebudete kritizovat a odmítat, že já se rozhodl jinak, je to v pořádku a jde o individuální problém. Pokud však budete hlásat, že můj křest neplatí jenom díky tomu, že byl učiněn v dětství, když jsem "neměl rozum", pak je něco v nepořádku - a asi se není o čem dál bavit.

ViZ

jóóó - šediny táborky? nenechte se vysmát, jetli takhle pojímáte realitu, no ot by mnoho vysvětlovalo.
ale mám to brát tak jako smekáte klobouk?

Zobrazit 2 komentáře »

Ano, křest je především aktem víry, ale jen toho křtěného. Nebo věříte, že lze akt víry vykonat za jiného ? Křest malého dítěte je jím vnímán stejně jako jiné činnosti, které v tomto věku koná.
Ke vlití trvalé dispozice přo křtu nedochází, pak by totiž nebyl pokřtěný JK bohem ale jen prorokem a nakonec i sama realita u katolické církve toto nepotvrzuje - většina katolíků jsou pokřtění nevěřící.

Napsat komentář »

A dovolím si ještě jedno rýpnutí, tentokrát do vlastních evangelických řad...

Já za nekřtěním dětí vidím také jedno nebezpečí, to jest odstranění podmínky křtu pro přistoupení k Večeři Páně (to je sice na jinou diskusi), ale nedá mi, abych se o tom nezmínil.

Napsat komentář »

Křest, který nepochází z vlastní vůle, je naprosto nicotný. Ani prvotní církev taková zvěrstva nedělala.
I proto musí katolická denominace dělat biřmovačku.

rob

Hele, Táborko, ty jsi takovej studovanej - víš od kdy se křtí malé děti? Když o něčem mluvim, je dobré o tom taky něco vědět...

Johan

Krotěj se, babi.

Daniel Zouhar

To chce klid. Někdo dělal od rána a druhý až od pozdního poledne. A každý vyšel nastejno.

Tomáš Živný (augustana)

Ještě něco k té logice věci...
Nejčastěji se děti nekřtí, protože se má za to, že nemohou mít víru a nemohou vyznávat, tak také ze křtu nemohou mít užitek.

Ale nenese Boží slovo užitek a své působení samo? Např.
1. V úvodu Geneze Bůh řekne a ačkoli není nic, najednou je,
2. Slovo Boží se stane k Marii a ona počne, ač to nejde.
3. Ježíš uzdraví slepého od narození, ač jeho oči lékařsky vzato vidět nemohou.
4. Ježíš promluví slovo k mrtvému a on vstane, ač je mrtvý a slyšet nemůže.
5. Naplní se slova Písma a Ježíš vstane třetí den, přestože je to nemožné.
6. Není samým jádrem naší víry vzkříšení, kdy, ač už dávno mrtví, vstaneme na Boží slovo, kterým nás zavolá?

Jak by potom u Boha nebylo možné, aby slova "Křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého!", která jsou dle Kristova přikázání Slovem Božím pro křtěného, nezpůbobila jeho vštípení do Božího lidu a neotevřela mu pramen milosti, ačkoli on je jen pasivním příjemcem této milosti?

Zobrazit 4 komentáře »

Křtít malé děti nedává žádný smysl. Lze oprávněně namítat, že pokud pokřtěný nechápe smysl takového úkonu a není ani projevem jeho svobodného rozhodnutí, že takový úkon nemá zamýšlené důsledky a je nicotný.
Prvotní církev takové zhýralosti ani nedělala a křtila až po delším katechumeátu dospělce. Křtění dětí je pouze tradice jedné (katolické) denominace.

Tomáš Živný (augustana)

Já zírám... kde se bere ta radikalita a zloba?

Cožpak křtíme, protože nám to dává smysl? Nekřtíme spíše proto, že jest to Boží příkázání, pravě tak jako je jím Desatero a mnoho jiného?
Ba nekřtíme také pro evangelium, aby se ono zvěstovalo i našim dětem, a to co nejdříve?
Není snad křest především aktem víry (ať už rodičů nebo křtěnce samého)?
Kde prvotní církev, na níž se odvoláváte, zakazuje křtít děti? (Aplikujeme-li sola scriptura, kde v Písmu stojí zákaz křtít děti?)

Je snad křest toliko vyznáním křtěného (to pak ovšem zavání skutkařením, že vyznání učininé křtem je něco více) nebo jde také a především o jednání Boží, které je křtěncem od toho okamžiku vždy znova uchopováno a vnímáno?

Johan

V katolickém pojetí se křtem vlévá nadpřirozená ctnost víry: ctnost jako habitus, tedy trvalá dispozice, trvalé uschopnění k věření zjeveným pravdám - habitus fidei, který se aktualizuje po přijetí rozumu. Bez víry se Bohu nelze líbit, proto je třeba i děti a dospělé bez rozumu kvůli získání alespoň zavinuté víry.
U dospělého se naopak víra svátostně křtem dovršuje.
P.S. Táborka neboli Sew je heretik, který je hnán pýchou a nevědomostí, k těmto nenávistným výlevům. Kritizuje něco, čemu vůbec nerozumí a ještě se tváří jakoby snědl všechnu moudrost. Fuj!

Tomáš Živný (augustana)

Proti tomu nelze nic říci - s tím se dá sohlasit bez problémů.

Jen já bych to opravdu raději promýšlel z pozice biblisty než filosofa, mám totiž pocit, že výše napsané je jakýmsi "omezením (nechápat špatně)" křtu, byť se s ním dá plně souhlasit.

Johan

To také není charakteristika křtu, ale jednoho jeho účinku - vlití víry. Reagoval jsem na popírání smysluplnosti křtu dětí (kdyby měl Sew znalosti o praxi prvních křesťanů, věděl by, že se křtili sakumprásk celé domy, když se jejich pán stal křesťanem - manželka, děti, služebnictvo, za všechny nesl odpovědnost pán domu). Jestliže Bůh žádá víru a dává víru alespoň v zavinuté podobě křtem, tak křtít děti není nesmysl, ale povinnost každého rodiče.

Zobrazit 4 komentáře »

mohu se zeptat? nejsem katolík. Ale křesťan jsem. Mohu se zeptat, proč křtíte už malé děti, které se pro to nemohou rozhodnout samy?

rob

enin: a proč nutit děti v šesti letech chodit do školy a učit se číst a psát, když chtějí být za každou cenu třeba popelářem?

cristiano

Téma "proč" - výborně vystihuje snímek - Bohové musejí být šílení I. - Mrkni na srovnání civilizovaných dětí a života v Kalahari :-)

rob

No, myslím, že za otázkou "proř křtít malé děti" je v pozadí takový pocit, jako by se těm dětem nějak ukřivdilo - místo čím je Bůh obdaroval, tak co jim vzal. Spíš mi to přijde na nepochopení toho, co křest je, než na otázku v kolika letech křít/nekřtít.

Johan

Prostě ani věci Božské nejsou vyňaty z přirozeného řádu věcí. A podle něj mají rodiče odpovědnost za dobro svých dětí. A křest je tím největším dobrem. Nepokřtít dítě je v nadpřirozeném řádu totéž co zanedbat povinnou péči o dítě v řádu přirozeném.

Zobrazit 5 komentářů »

Ahoj, nevim jestli pisu spravne sem, ale moc se tu jeste nevyznam. Jsem z neverici rodiny, ale v posledni dobe me krestanstvi oslovilo a citim, ze jsem uverila... Rada bych se nechala pokrtit (v katolicke cirkvi), akorat nevim, na koho se v Brne obratit. Poradite mi? Diky

Aney

Ahojky Zuzi, no sice nejsem z Brna, ale myslím si, že pokud bys zašla za kterýmkoli knězem (třeba po mši nebo na faře), určitě byste se na něčem domluvili...
Přeji Ti hodně sil X:)

Tofl

To je moc krásné, že tě křesťanství oslovilo. Jsem na tom podobně jako ty. Křest jsem měl před dvěma lety a je to úžasné . . .

Nejlepší je, obrátit se přímo na některého z kněží či kaplana
- http://brno.signaly.cz/kaplani-a-dekanaty

Tady pak máš kontakty, kdyby jsi nikoho nenašla:
- http://brno.signaly.cz/kontakty

Jinak křtu předchází příprava, která trvá minimálně rok.
Hodně štěstí a vytrvej, aby jsi došla k tak významné údálosti jako je křest O-)

Daniel Zouhar

Určitě se obrať na kohokoliv z těch, které ti tady ostatní doporučili. Já osobně ti mohu jen doporučit kněze působící při kostele sv. Máří Magdalény (poblíž vlakového nádraží). Ti, jak slýchávám věnují katechumenům velkou péči. A jinak jak řekl Tofl, počítej minimálně s roční přípravou.

Johan

Jsou to petrini, tedy kněží z Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti (CFSsS), velmi zbožní a velmi katoličtí. Rovněž doporučuji.

Zobrazit 4 komentáře »