Diskuzní společenství Proč věříš???

Jirkonson: Vámi překopírovaný text je mimo zadání této diskuze. Můžete ho uveřejnit na svém blogu a pokud se s ním ztotožňujete, tak sem dát odkaz.

Co to má jako být?

Duchovní rozměr patří k člověku.
Nevěřící jej potlačují až k zakrnění.
A potlačují jej ze slabosti.
Skutečně silní lidé si na nic nemusí hrát.
Jsou silní i jako sluhové.
Jsem sluha Ježíše, protože mi hoří plamen v srdci
a nelze jej uhasit.
Bohudík.

25 let jsem hledal smysl života. Od 14 let mne trápily otázky, proč jsem tu. Hodně jsem studoval náboženství, četl si v Bibli a jiné literatuře. Ale teprve, když se mi rozpadla rodina, připadal jsem si opuštěný a kroužily kolem mne myšlenky na sebezničení, začal jsem Boha volat o pomoc. A u něj se mi dostalo uklidnění.

Věřím především proto, že Bůh dává dokonalý smysl mé radosti i mému trápení a tím můj život naplňuje. Kdyby Bůh neexistoval, tak všechno mé jednání, snažení a hodnoty které se snažím zastávat by nemělo smysl. Kromě toho už jsem mnohokrát ve svém životě zažil Boží zásah, takové ty až moc okaté náhody :-), nebo třeba okamžiky kdy si člověk uvědomí jak blízko byl ke smrti, (třeba po nějaké nehodě)

Mně k víře pomohla péče o dědečka. On umřel, když jsem s nám byla sama doma, a k tomu byla bouřka. Pohřebák nechěl přijet. Vnímala jsem, že Ježíš je se mnou. To mi obrátilo život naruby.

Presne toto sa ma pýtal náš kaplan, keď som sa hlásila na prípravu na krst...Vtedy som mu nevedela celkom odpovedať...Proste som uverila a basta...:) No, dneska som nad tým premýšľala, čo by som odpovedala a tiež čo by som povedala neveriacemu človekovi, kevy sa ma na to opýtal...Nemám nejaké zvláštne zážitky s Bohom, ale uverila som, že to o Ježišovi je pravda a rozhodla som sa s Ním žiť, i keď je to niekedy pekná fuška.. :-) Rozhodla som sa Ním ostať, lebo verím, že to má zmysel a že je to tá najlepšia cesta!

Protože Boží milosrdenství je větší než mé chyby.

Tak mě k víře vedla akorát babička. Mamka, taťka a brácha jsou nevěřící. Mě babička vodila do kostela od mých dvou let. Samozřejmě, že jsem už prodělala několik kryzí víry (no spíš to bylo něco jako tam a zpátky). A až teď v posledním roce se celkem držím víry. Bůh mi dává pocítit svou lásku. Nejvíc mi ji dal pocítit teď o velikonocích.

jirkonson, gerard: to mi připomíná knihu, kterou bych ráda doporučila "Dýka a kříž" od D. Wilkersona - o obrácení členů New Yorského gangu... Boží milost je převeliká a dotýká se i tam, kde to nejméně čekáme.. :)