měla jsem večery, kdy jsem si rozsvítila svíčky, zapla vzpomínkovou hudbu a nad fotkami jsem si pěkně smočila kapesník... teď jsem to už nezažila. páč jsem se naučila více hledět do budoucnosti a všem to doporučuji ;o )
měla jsem večery, kdy jsem si rozsvítila svíčky, zapla vzpomínkovou hudbu a nad fotkami jsem si pěkně smočila kapesník... teď jsem to už nezažila. páč jsem se naučila více hledět do budoucnosti a všem to doporučuji ;o )
To máš pravdu. Minulost je to, co už jakoby ani není,tak proč se do ní vracet. Budoucnost je to, co ještě ani nebylo,ale přítomnost je to, co je teď. Myslím si, že nejdůležitější je přítomnost,ne minulost ani budoucnost. Nemáme žít v minulosti,ale ani v budoucnosti.Jak se to píše v bibli: zítřek má dost svých starostí.
Taky si to myslím. a ještě- že pokud neprožijeme přítomnost, tak nemůže být ani minulost...
Přítomnost je opravdu ta nejdůležitější. Sice je zbytečné vracet s edo minulosti, ale nikdy na ní nesmíme zapomínat. Minulost totiž formuje přítomnost i budoucnost. Zase ale nesmíme žít příliš pro budoucnost.
Žíjme a prožívejme přítomnost naplno tak, aby minulost nebyla naše budoucnost . . .
Tak prostě: žijme tedy PŘÍTOMNOST, více lásky dejme druhým...možností je vždycky dost, to co příjde Ví je Pán :-) <- tak nějak to je v písničce kterou zpívají Paprsky :o)
Souhlasím s Tebou. Nechtěla jsem tím říct, že by minulost nebo budoucnost nebyly důležité. Minulost nás může povzbudit i ponaučit. Pokud si neseme nějaké vnitřní zranění z minulosti, je potřebné se k tomu vrátit, aby chom mohli být uzdravení O-).