Diskuzní společenství Když je Vám smutno
Popis společenství
Smutníte po něčem?Po někom blízkém?Po prima lidech, akcích, zážitcích, radosti nebo prostě jen po obyčejných věcech?
Je mi smutno, ze všeho.Člověk se snaží a pak už nemá sílu, kdoví jak to dopadne :-$
nejhorší je zahodit přátele kvůli jednomu člověku. Maluješ si s ní růžovou budoucnost a pak z ničeho nic tě milovaná osoba opustí a najednou nemáš nikoho. Teda vlastně jo, Boha, ale i toho je potřeba hledat. Někdy o sobě dá vědět až na poslední chvíli, kdy se chystám udělat nějakou blbost...
Tahle diskuze nějak poslední dobou nežije. Že bych byl snad jediný, komu je o prázdninách smutno a je sám...
ne, to určitě nejsi.Ne vždy je člověk sám, ale když, tak to může stát za to.Někdy potřebuje klid na přemýšlení, jindy bybyl někde s přáteli, ale třeba nemají čas, či jim řekneš pozdě...
Smutním po tom, že nedovedu být taková, jakou bych být měla...
to znám a i mě to štve a pak jsem z toho smutná. Ono je potřeba se za vše modlit
Smutek ...........
Je mi smutno po tom, že jsou křesťané nejednotní... :-$ :-$ :-$
Ahoj,
jsem zde prvně a chci se vás na něco zeptat.Jako dítě jsem byla pokřtěná a láska k bohu je ve mě.Moji rodiče mě však k víře tolik nevedli a tak jsem si ji našla sama.Chtěla bych příjmat boží tělo a nevím co proto udělat.Svatbu jsem měla v kostele a bohužel jsem se rozvedla.Partner měl úchylku, která se u něj objevila až po svatbě.Úchylka se týkala jiných žen.Nyní se trápím.Do kostela nechodím a strašně mi to chybí.Chtěla bych se vyzpovídat a nechat se rozvést i v církvi.Mám pocit, že by to nikdo nepochopil, že by mi poradily,že se to dá léčit, ale nikdo by nepochopil, že mě se partner…
Zobrazit více
Ahoj. Nevím jestli i pomůžu alespoň to zkusím. Zkoušela jsi zajít za nějakým knězem a prodiskutovat na toto téma. Chápu, že je to asi pro tebe těžké. Obavám se, že církev tě rozvézt nemůže ale je možné anulovaní manželství, když bylo manželství od samého počátku neplatné, v případě že jeden zatajil něco druhému partnerovi. Za jakých podmínek to jde nevidím, ale kněz by to měl vědět, takže bych zkusil za ním zajít. Hlavně překonat možný strach. Přeji ti, až to dopadne dobře a podle Boží vůle.
Nazdárek!
Neměj strach že tě nikdo nepochopí,první se hlavně musíš usmířit sama s Bohem a nebýt zavřená za těmi dvířky. A když si nejsi jistá komu se svěřit, zkus zajet do pár farností,poslechnout si kázání několika kněží a určitě najdeš toho, kterýmu svůj problém svěříš a věř,že ti určitě pomůže a pochopí tě jak nejvíc bude moct. Víš jednou jsem slyšela takovou písničku,nemá až tak výrazný napěv,ale kdyžjsem slyšela ten text zpívám si ji do ted'.Jmenuje se Svorni jsme a v refrénu se zpívá:Poznají nás po lásce křest'any,křest'any ano po lásce poznají křest'any. a láska se může projevovat mnoha způsoby,třeba pochopením a pomocí...Takže se neboj a otevři svoje srdce Bohu!! :o)
Takže hodně úspěchů!!!!!!
ahoj Markéto, na téma anulace je něco málo tady: http://www.prokrestany.cz/eden/13.htm - jako třeba jak to probíhá a podobně, jaké jsou obecně podmínky a v kterých dokumentech se dají najít nějaké informace..
osobně Ti chci radit, abys volala k Bohu celým srdcem.. On slyší ty, kdo k Němu přicházejí se zkroušeným srdcem a touží být očištěni..
Pán Ježíš k tomu všemu řekl myslím dostatečná slova:
Matouš 11:28 "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout."
to je pravda Kiki! Správná pripomínka, občas na to my křesťané zapomínáme 2:)
mě je bývá smutno z toho co se děje kolem nás.Jak se k sobě chovají lidé čím dál hůř a přestávají k sobě mít uctu, uctu k naši planetě Zemi, k Bohu je to smutný obrázek na dnešní dobu :-$
Právě proto máme být MY jiní a být nadějí a světlem v dnešním bolavém světě ;-). Hlavně to nevzdávat :).
i to se stává a stalo, možná proto mě to o to víc mrzí.Jistě jsi měl už taky nějakou zkušenost když jsi tohle napsal :-$
Věř mi, že neni tak těžký obohatit se o takovouhle zkušenost. Stačí uplně jednoduchej příklad: přechod na středná školu. Ikdyž se přecejenom, nějakej přítel na škole najde, dneska už bych nevybíral školu jenom podle oboru, ale i podle lidí, kteří tam jdou...
a taky mě mrzí když někdo kouká hodně i na to jak člověk vypadá ted myslím foto :-$
no právě, že to je na tom nejvíc dobrodružný.... že většinou to v onu danou chvíli nevidíme ani nijak nevnímáme, ale za pár let v tom všem budeme moci spatřit Boží vedení a blízkost na každém kroku... "i kdybych šel temnotou rokle... Ty jsi se mnou"
Nedávno jsem byl na jednom táboře (Tábor YES), jehož tématem bylo přežít či prožít. Když Ti bude smutno, proč nezkusit pozvat Pána a poprosit jej, aby Ti ten moment pomohl prožít??