Církev tvoříme my a každý jsme jedinečný. Jak to vidíš ty?

JiKu
JiKu
Vidím to tak, že je to ptákovina. Církev přece netvoříme my.

Jsme (v lepším případě) cosi jako údy.

A to, že údy tvoří organismus, by přece nikdo soudný neřekl.
dromedar
dromedar
"A to, že údy tvoří organismus, by přece nikdo soudný neřekl."

Ovšemže řekl. "Tvořit" se přeci kromě "svou činností vytvářet" používá i v dalším smyslu "svým bytím vytvářet, být součástí," trochu obdobně německému "bilden".

http://corpora.informatik.uni-leipzig.de/en/res?word=tvo%C5%99%C3%AD&corpusId=ces_mixed_2012
viz třeba příklad "První třídu tvoří jména mužského rodu končící na tvrdou souhlásku."
JiKu
JiKu
Nemám nic proti "svým bytím vytvářet". Ale to je něco jiného, ne "být součástí". Ani "bilden" nemá význam "být součástí".

(Myšlené) Součásti (zde My) svým bytím vytvářejí jedině tehdy, když tam do toho vytvářeného nic jiného (než My) nepatří.
JiKu
JiKu
Co vznikne, když vezmete údy (a přidáme klidně i orgány) a dáme je dohromady? Co vytvoří?
To je jasné: Perfektní mrtvolu!
Zrovna stejně by to bylo s Církví, kdybychom ji tvořili my.
Papo
Papo
(jak se tady zapíná sledování?)
JiKu
JiKu
@papo: Zkuste zahajlovat. Třeba sledování začne samo.
Papo
Papo
@inspra Stačilo zahajlovat. Díky @JiKu.
inspra
inspra
:-)
dromedar
dromedar
@JiKu "tvoříme církev" je eklesiologickou obdobou christologického výroku "Kristus je člověk".

Oba výroky jsou v pořádku, hereze je až "Kristus je pouhý člověk" a "církev je pouze lidský společenský útvar".
JiKu
JiKu
Hrušky a jabka tvoří ovoce? Ne. Jak by k tomu přišly švestky?

Kristus je člověk je pravdivý výrok. Hrušky a jabka tvoří ovoce ne.
dromedar
dromedar
Takže Vy namítáte, že "tvořit něco" ve významu "konstituovat" (nikoli "svou aktivitou uvádět v bytí") se používá jen spolu s vyčerpáním konstituujících prvků a nedá se vypovídat o části.

Před mým jazykovým citem by prošlo i "hrušky a jablka tvoří ovoce" (při dobrém vědomí, že hrušky a jablka ovoce tvoří spolu se spoustou dalších druhů).
JiKu
JiKu
Takže Vy namítáte, že

Ano.
JiKu
JiKu
Asi bych skousnul slovo "spoluvytváří".
jk7
jk7
Mně to připadá velice výstižné. Církev tvoříte (vytváříte a přetváříte) vy, věřící všech generací, Ježíše nevyjímaje.
JiKu
JiKu
@jk7: Těžko mít zvenčí jiný konsistentní pohled.
jk7
jk7
Zvenku by možná bylo správnější místo církev říci různé církve, které se z vnitřního pohledu v různém pochopení považují za Církev.
psycho-kat
psycho-kat
Vrním si, jste tu ale tak roztomilí pánové :) :)
"Zahajlovat si pro sledování" .. já se z vás pose*u (jakože v dobrým, jste velmi vtipní).. :D :D

Když se řekne, že tělo je chrámem Ducha Svatého. Znamená to, že to tělo = chrám a nebo to tělo ten chrám tvoří? To mě tak napadlo s tím tvořením i když otázka, kromě svého otazujícího se smyslu je vlastně docela beze smyslu. Proč to vědět?
jk7
jk7
Znamená to, že chrám Ducha svatého subsistuje v tělech křesťanův.
Filipek
Filipek
Myslím, že titulek klade zbytečně velký důraz na 'jedinečnost'. Mám to chápat jako jedinečnost v post-moderním slova smyslu, kdy každé individuální úchylky představují jakousi přednost? To se člověk radši stane tou ovcí. Možná jedineční v tom, jakým způsobem nás zná jenom Bůh. Pak bych to bral. (Platí to i levačkou?)
Kilián
Kilián
Církev, mystické tělo Kristovo, je společenství věřících (všech minulých, současných i budoucích), jeho správním orgánem je klérus. Úkolem věřícího člověka je následovat tuto identitu s Kristem, druhým Adamem, Církví, coby jeho tělem, s nímž jsme sjednocování svátostmi a tak odvrhujeme svojí identitu, která je právě oním prvotním hříchem pýchy Adama a Evy, když se rozhodli k autonomii v hadově našeptávání "být jako Bůh". Nebo se o to alespoň snažit. A mohl-li bych mírně parafrázovat Kempenského Následování Krista: "Sám ze sebe je člověk schopný jenom hříchu, vše dobré je pouze jeho aktivní prostřednictví Boží milosti o níž by měl neustále prosit," abych podpořil svůj názor autoritou, ačkoli v onom rozlišování mezi individualitou a identitou vycházím ze sv. Aurelia Augustina (byť on používá jiná slova a neklade na to takový důraz).

Co se výčtu "jablka a hrušky tvoří ovoce" týče, je to rétorická past, např. japonština tento problém řeší tak, že má dvě spojky s významem "a" jednu používá, když je výčet úplný a uzavřený a druhou když je jen exemplární a otevřený. Pochopitelně zde narážíme i na problematiku abstraktních výrazů "ovoce" nebo ještě lépe "církev" a jakou jsoucnost tato abstrakta mají a jak se podílejí na jsoucnosti jejích jednotlivých členů, či jak se členy podílejí na jsoucnosti abstrakt, což je Shakespearovsky řečeno problematika růže, která i kdyby měla jiné jméno voněla by beztak stejně. A starý dosud nerozhodnutý spor o universalie.

Leč myslím, že podstata otázky tkví v tom "jaký je osobní přínos jedince v církvi, jako celku" na to lze odpovědět prostřednictvím toho, že ne všichni jsme na své cestě za Kristem při výstupu na naší osobní Golgotu stejně daleko a každému je nám dána odlišná míra darů Ducha Svatého, které nám mají při výstupu pomáhat a v duchu Lásky a milosrdenství bychom si měli pomáhat navzájem (dar rady, jak dané tak přijaté), tam kde jedni jsou napřed dláždit cestu svým druhům, a tam kde jsou pozadu jim jistit záda, tak jak se o tom mluví i v Lorice sv. Patrika (kterou si rovněž dovolím mírně parafrázovat):
"Buď, Pane, prosím, se mnou, po celý Boží den,
Buď ve mně očistou mou, buď srdci dohledem,
Buď nade mnou mi vzorem, ať vzhlížím k Tobě jen,
Buď pode mnou mi zemí, jsa Tebou podepřen,
Buď přede mnou mi cestou, ať pevný je můj krok,
Buď za mnou mojí brzdou, ať nejdu v pekel hrob,
Buď, Pane, prosím pěkně, všude kolem mně,
co štít mé spásy jasné, věčné spásy mé."
Obzvláště pokud interpretujete ono oslovení Pane i jako církev.

Na mnoha místech ať v Písmu nebo v tradici se zdůrazňuje skutečnost, že Bohu jde o spásu každého jednotlivce. A co se jednotlivců týče, vzpomeňme si např. na život sv. Aurelia Augustina! Cožpak nejsou jeho Vyznání, právě jedinečným dokladem tohoto Božího působení v životě jednotlivce?
Ale pozor na osten pýchy a přílišného důrazu na individualitu a individualismus, slovy písma: "Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." Tedy výzva k identitě, která se může projevovat různě, všichni jsme bratři a sestry v Kristu (opět identita), vždyť výrokem "toto je tvá matka, toto je tvůj syn" jsme se všichni stali adoptivními syny Marie.

Katolická (tj. všeobecná) Církev je pluralitní systém a dovolte bych kladl důraz na systém, systém je něco, kdy každá část je v určitém (byť nikoli nutně definovaném) poměru k celku i ostatním jeho částem. Vezmete-li jednotlivé části člověka, seskládáte je k sobě, systém to netvoří, vezmete-li živého člověka, tak jak je, je systémem živého organismu a součástí universa, stvoření.

Toliko můj názor. Směle vyvracejte.
  • 1
  • 2