Laudato si' - jak jste eko?
Zajímaly by mě vaše "eko" zkušenosti, náměty, myšlenky. Jak hodně se "eko" chováte? Je nějaké "neeko" chovní, které už považujete za hřích? Četli jste Laudato si'? Ovlivnilo vás to nějak? Nějaké konkrétní podněty pro ostatní, jak se chovat "eko"?
"Laudato sí" jsem nejen četla, ale neuvěřitelně mě potěšilo, že taková encyklika vůbec vznikla. Myslím, že právě v naší církvi tu byly určité rezervy, snad i jistý historický dluh. Svým způsobem jsme se možná i podíleli naší dogmatikou na necitlivosti ve vztahu k přírodě, které k ní lidstvo většinově mělo a dosud ještě do jisté míry má. V minulosti se na takové disproporci sice podílelo více faktorů, ale svůj podíl zodpovědnosti, daný paradoxně snad vírou v nesmrtelnou duši, kterou má v dějinách spásy jenom člověk, na tomto stavu také neseme. Dnes je to naopak byznys, který přírodu v ještě větší míře a s ještě větším cynismem, devastuje i přes osvětu a nové apely, ke kterým nás ovšem dohání spíše blížící se ekologická katastrofa než spiritualita.
Proto jsem s nadšením uvítala právě tuto papežovu aktivitu. O jeho vztahu ke Stvoření svědčí už jen jeho výběr patrona , kterého si vybral při volbě svého papežského jména.
O ekologii se sama zajímám hodně, ale jen s obavami sleduji, jak přes všechny děsivé zvěsti o stavu naší planety, se pro dostačující kompenzaci následků staletého rabování a plundrování všeobecně málo dělá globálně, a zdá se mi, že nedoceňujeme varovné signály, které příroda směrem k nám vysílá, ani mnozí z nás. Můj vztah k přírodě jako velkolepému Božímu dílu a zázraku jehož smím být nedílnou součástí je ještě umocněn tím, že fotografuji. Fotografie učí mimo jiné dívat se na svět ještě trochu jinak, nebo spíše dokáže prohloubit vnímání skutečnosti a ozvláštnit jej, je pro mě i cestou poznávání světa. Nedojímám se sice nad "koťátky a štěňátky" nějakým sentimentem proto, že jsou "roztomilí", naopak ji beru vážně a s respektem. Chápu ji v celém komplexu mých náboženských zkušeností, čerpám z ní ve svých úvahách, a dokáži se jí i okouzlovat. A v nemalé míře, v přírodě se zkrátka cítím dobře.
Za stav přírody cítím spoluzodpovědnost, zároveň však bezmoc nad tím, jak málo člověk sám zmůže. De facto sama mohu akorát tak třídit odpad, šetřit zdroji, minimalizovat spotřebu chemických přípravků a plastů, omezit spotřebu vůbec. Neplýtvat. Aktivně lze zase snad aspoň trochu šířit osvětu a podílet se na zelené politice aspoň v místě, kde člověk žije. Za sebe ještě třeba dodám, že jsme si nepořídili nikdy auto, ani si nepostavili někde u Prahy vlastní barák a spokojili se s panelákovým bydlením.
Na druhou stranu mě děsí průmysl téměř ve všech svých odvětvích, betonování a asfaltování každého volného místečka, další a další zástavby, především pak působení nadnárodních korporací, které si fakticky mohou dělat, co chtějí a jsou víceméně právně nepostižitelné. Zde oceňuji třeba některé aktivity hnutí Greenpeace, jemuž se aspoň trochu občas daří prostřednictvím petic a nátlaku mírnit dopady jejich bezohlednosti vůči přírodě.
Dalo by se psát a psát, ale raději předám slovo dalším, případně ještě vstoupím až tu bude více komentářů.
Proto jsem s nadšením uvítala právě tuto papežovu aktivitu. O jeho vztahu ke Stvoření svědčí už jen jeho výběr patrona , kterého si vybral při volbě svého papežského jména.
O ekologii se sama zajímám hodně, ale jen s obavami sleduji, jak přes všechny děsivé zvěsti o stavu naší planety, se pro dostačující kompenzaci následků staletého rabování a plundrování všeobecně málo dělá globálně, a zdá se mi, že nedoceňujeme varovné signály, které příroda směrem k nám vysílá, ani mnozí z nás. Můj vztah k přírodě jako velkolepému Božímu dílu a zázraku jehož smím být nedílnou součástí je ještě umocněn tím, že fotografuji. Fotografie učí mimo jiné dívat se na svět ještě trochu jinak, nebo spíše dokáže prohloubit vnímání skutečnosti a ozvláštnit jej, je pro mě i cestou poznávání světa. Nedojímám se sice nad "koťátky a štěňátky" nějakým sentimentem proto, že jsou "roztomilí", naopak ji beru vážně a s respektem. Chápu ji v celém komplexu mých náboženských zkušeností, čerpám z ní ve svých úvahách, a dokáži se jí i okouzlovat. A v nemalé míře, v přírodě se zkrátka cítím dobře.
Za stav přírody cítím spoluzodpovědnost, zároveň však bezmoc nad tím, jak málo člověk sám zmůže. De facto sama mohu akorát tak třídit odpad, šetřit zdroji, minimalizovat spotřebu chemických přípravků a plastů, omezit spotřebu vůbec. Neplýtvat. Aktivně lze zase snad aspoň trochu šířit osvětu a podílet se na zelené politice aspoň v místě, kde člověk žije. Za sebe ještě třeba dodám, že jsme si nepořídili nikdy auto, ani si nepostavili někde u Prahy vlastní barák a spokojili se s panelákovým bydlením.
Na druhou stranu mě děsí průmysl téměř ve všech svých odvětvích, betonování a asfaltování každého volného místečka, další a další zástavby, především pak působení nadnárodních korporací, které si fakticky mohou dělat, co chtějí a jsou víceméně právně nepostižitelné. Zde oceňuji třeba některé aktivity hnutí Greenpeace, jemuž se aspoň trochu občas daří prostřednictvím petic a nátlaku mírnit dopady jejich bezohlednosti vůči přírodě.
Dalo by se psát a psát, ale raději předám slovo dalším, případně ještě vstoupím až tu bude více komentářů.
Ekoterorista (https://plihalik.signaly.cz/1501/jak-riznout-aby-to-nebolelo), ekoromantik (https://plihalik.signaly.cz/1506/milujeme-krajinu-kvuli-ostatnim-lidem), ekopseudopolitik (https://plihalik.signaly.cz/1603/volebni-program-v-oblasti-zivotniho). Ve všem se mi Laudato si hodí. Leč jsou poněkud radikálnější interpreti: https://plihalik.signaly.cz/1601/matus-kocian-ekologie-podle-papeze :-)
(katolický "zelený hujer", který zelené hujerství vzal za své - jako zvláštní "zbožné cvičení" - po přečtení zelené encykliky papeže Františka, chybí v http://www.lauramcalister.com/2013/11/23/7-types-catholic-nerds-find/ jenom díky době vzniku)
Ladato sii jsem nečetl... jaksi jsem ale vždycky věděl, že křesťan se už z důvodů své víry chová k přírodě důstojně...
Mě přijde, že na to církev málo poukazuje. Proto jsem za Laudato Si moc rád.
Já bych byl vděčný občas za prostě i eko kázání spíš než nějaké k textům z Písma...prostě občas poukázat i na praktické a jednoduché skutečnosti.
@vacekvaclav V 19. století jeden kněz v ČKD (Časopis katolického duchovenstva, aby nedošlo k záměně s jiným ČKD :-D) uveřejnil studii o kompetencích. A tam se přidržuje takové té zásady "Ševče, drž se svého kopyta." - jinými slovy každý by se měl držet své kompetence. Čili ekolog by neměl mluvit do teologie a teolog do ekologie. Za sebe bych řekl, že to považuji za celkem rozumný názor.
Komentář upraven .
@dromedar Samozřejmě, že ne. Spíš mne zaujala ta výše uvedená tužba po "eko kázání spíše než nějaké k textům Písma". Mám za to, že z kázání nelze dělat (s odpuštěním) agitku, byť i pro nějaký dobrý účel. Homilie jako žánr je od nějakého biblického základu neodpáratelná. Místo té ekologie se do toho modelu z ČKD dá dosadit ledasco. Třeba volby (však je taková ta móda čtení pastýřských listů, "slov biskupů k tomu a onomu" místo kázání - nemám nic proti naším biskupům, ale kázání bych tím fakt nenahrazoval). To, co jsem napsal je spíš takový (v dobrém míněný) šťouchanec. V tomto smyslu by se tedy kazatel měl držet své kompetence.
@Vianney "Homilie jako žánr je od nějakého biblického základu neodpáratelná."
Zkušenost učí jinak :)
Když ale přistoupíme na to, že homilie má být vždy výkladem právě čtených biblických čtení, ptám se, zda a jak se má mj. sociální učení církve (pod které si dovoluji "zelenou encykliku" zahrnout) dostat k obyčejnému katolickému laikovi.
Zkušenost učí jinak :)
Když ale přistoupíme na to, že homilie má být vždy výkladem právě čtených biblických čtení, ptám se, zda a jak se má mj. sociální učení církve (pod které si dovoluji "zelenou encykliku" zahrnout) dostat k obyčejnému katolickému laikovi.
Neodmítal bych nějaké "náznaky" v rámci homilie (kněz na rozdíl od pana Smrtky naznačovat může), ale rozhodně bych touto tématikou celou homilii "nezasklil". A jak třeba ještě jinak? Což třeba nějaká "setkání nad encyklikou" mimo bohoslužby atd. Zase abychom z kněze nedělali suplenta obecního / církevního rozhlasu.
Pokud se na to nehodí homilie, pak je spoustu jiných nástrojů, kde a jak se dá "tlačit": charita, křesťanská média (od farních časopisů po Katyd, signály,...), církevní školy, teologické fakulty, vlastní neziskovky při biskupství atd...
"se dá tlačit"
Hmm.
Tedy jako aby někdo tlačil na charitu, křesťanská média, církevní školy a teologické fakulty, aby se tomu věnovaly?
Já když slyším, že se při ovlivňování lidí "dá tlačit", otevírá se mi kudla v kapse. Stále stejná mentalita budovatelů lepšího příští.
Jděte, učte, křtěte!
Jdeme, učíme a křtíme?
Aby se náhodou netlačilo místo jití, učení a křtění.
Hmm.
Tedy jako aby někdo tlačil na charitu, křesťanská média, církevní školy a teologické fakulty, aby se tomu věnovaly?
Já když slyším, že se při ovlivňování lidí "dá tlačit", otevírá se mi kudla v kapse. Stále stejná mentalita budovatelů lepšího příští.
Jděte, učte, křtěte!
Jdeme, učíme a křtíme?
Aby se náhodou netlačilo místo jití, učení a křtění.
Teď v neděli jsem slyšela homilii o vztahu ke stvoření vycházející z textu Písma. Kněz se odpíchl od "žil tam mezi divokými zvířaty", poukázal na porušení harmonie mezi přírodou a člověkem při prvním hříchu a povšiml si, že blízkost Bohu (svatost) se projevuje i blízkostí ke stvoření (např. sv. František).
Třeba to @Václav Vacek potěší.
Tlačení taky nemám ráda. Ale ten kněz netlačil, kázal. Vcelku se mi to líbilo.
Třeba to @Václav Vacek potěší.
Tlačení taky nemám ráda. Ale ten kněz netlačil, kázal. Vcelku se mi to líbilo.
povšiml si, že blízkost Bohu (svatost) se projevuje i blízkostí ke stvoření
Ano, od toho bych se odrazil.
Usilujme o blízkost Bohu (svatost) a budeme mít i správný vztah k přírodě.
Vztah k přírodě určitě patří k tomu, co nám bude přidáno.
Naopak je to ptákovina.
Ano, od toho bych se odrazil.
Usilujme o blízkost Bohu (svatost) a budeme mít i správný vztah k přírodě.
Vztah k přírodě určitě patří k tomu, co nám bude přidáno.
Naopak je to ptákovina.
Nevyhazuji odpadky do lesa, ale do popelnice a snažím se třídit odpad a šetřit vodou. Obávám se že víc pro to udělat nemůžu, tohle spíš závisí na společnosti jako celku, tedy na lidech co určují zákony, nařízení, vyhlášky. Nedávno běžel v TV dokument o zpracovávání plastových odpadů u nás a byla tam zmínka (pokud si pamatuji) že barevný odpad se nespracovává (nevím jestli jen některý nebo všechen barevný), protože to u nás v ČR nikdo nezpracovává. Kdybych měl politický vliv snažil bych se zakázat používání některých plastů (hlavně co se týče barvy), které u nás nezpracováváme. Ty plasty totiž jdou na skládku.
Komentář upraven .
Kolem plastů by to mohlo být jednoduché, ale není.
Čisté plasty, tak jak jsou vyrobeny (a jakou mají takovou tu ekoznačku) je jen předělaná ropa (zhruba řečeno). Tedy použité lze snadno pálit (a šetřit s tím tu ropu) bez jakýchkoli jedů. Z uhlíku, vodíku a kyslíku žádný jed neupatláte.
Ale plasty nejsou čisté. Do spousty z nich se přidávají tzv. zpomalovače hoření. Takže plasty pak nehoří rychle (nakonec stejně shoří), víc čoudí, při požárech dělají jedovatý dým, který zabije víc lidí než oheň, když se pálí, tak unikají jedy. Zpomalovače jsou fakt dost velké svinstvo. Navíc prakticky znemožňují recyklaci, protože ve směsi plastů je jich vždy dost, nedá se to použít na obal potravin, na hračky pro děti ...
Kdo to myslí s plasty a ekologií vážně, ať se přidá do boje proti zpomalovačům hoření, které jsou na prd a jen si na nich mastí kapsy pár firem, které jejich přidávání do jinak čistých a víceméně ekologicky nezávadných (energeticky snadno spalitelných) plastů prolobovaly.
Výše uvedené se netýká samozřejmě PVC, to je jiná pohádka.
Čisté plasty, tak jak jsou vyrobeny (a jakou mají takovou tu ekoznačku) je jen předělaná ropa (zhruba řečeno). Tedy použité lze snadno pálit (a šetřit s tím tu ropu) bez jakýchkoli jedů. Z uhlíku, vodíku a kyslíku žádný jed neupatláte.
Ale plasty nejsou čisté. Do spousty z nich se přidávají tzv. zpomalovače hoření. Takže plasty pak nehoří rychle (nakonec stejně shoří), víc čoudí, při požárech dělají jedovatý dým, který zabije víc lidí než oheň, když se pálí, tak unikají jedy. Zpomalovače jsou fakt dost velké svinstvo. Navíc prakticky znemožňují recyklaci, protože ve směsi plastů je jich vždy dost, nedá se to použít na obal potravin, na hračky pro děti ...
Kdo to myslí s plasty a ekologií vážně, ať se přidá do boje proti zpomalovačům hoření, které jsou na prd a jen si na nich mastí kapsy pár firem, které jejich přidávání do jinak čistých a víceméně ekologicky nezávadných (energeticky snadno spalitelných) plastů prolobovaly.
Výše uvedené se netýká samozřejmě PVC, to je jiná pohádka.
Taky říkali že velký problém jsou dioxiny u recyklovaných plastů. Takže ty recyklované jsou čím dál více toxičtější, tedy nelze recyklovat donekonečna. Leda by vám nevadilo, že přicházíte při denním používání výrobků s plastů s dioxiny.