Proč v dnešní církvi tak málo je vidět učení se vztahu s Bohem?
Nevím jak vy, ale mě přijde, že v dnešní době se v církvi učí pouze příkazy a zákazy, co se smí a co se nesmí, co je a není správné. Ale vůbec se neučí tomu nejdůležitějšímu - totiž vztahu s Bohem. Objevování a poznávání Boha. Zamilovaní si Boha.
Přitom, právě o vztazích je celé křesťanství. A jen díky tomu, že budeme s Bohem prostě ve spojení, ve spolupráci, v přátelství a v dobrém a kvalitním vztahu, tak dokážeme s jeho pomocí činit dobro. Ale bez něj to nedokážeme. Myslet si, že to bez Boha dokážeme je 'farizejství' a pýcha.
Faráři mluví při kázání o všem možném, ale to nejdůležitější nás nenaučí. ( Alespoň někteří myslím. Nechci jmenovat)
Tak by mě zajímalo, co si o tom myslíte vy?
Taky to tak vnímáte?
Nebo jenom já?
Přitom, právě o vztazích je celé křesťanství. A jen díky tomu, že budeme s Bohem prostě ve spojení, ve spolupráci, v přátelství a v dobrém a kvalitním vztahu, tak dokážeme s jeho pomocí činit dobro. Ale bez něj to nedokážeme. Myslet si, že to bez Boha dokážeme je 'farizejství' a pýcha.
Faráři mluví při kázání o všem možném, ale to nejdůležitější nás nenaučí. ( Alespoň někteří myslím. Nechci jmenovat)
Tak by mě zajímalo, co si o tom myslíte vy?
Taky to tak vnímáte?
Nebo jenom já?
Vnímám to úplně stejně a je mi to neskutečně líto. Celá naše rodina je katolická, ale mám potvrzené od více lidí z naší rodiny, že vztah s Bohem se u nás nikdy nerozebíral. Pořád jen, co se smí/nesmí, může/nemůže, aby to bylo správně podle církve. Pokud se jich na něco zeptám o vztahu s Bohem, jejich odpověď začíná "No, měli bysme podle církve...". Když je to líto mně, ani nechci domýšlet, jak moc líto to musí být Pánu Bohu.