Svaté přijímání
Ahoj katolíci, ráda bych si doplnila vzdělání, co se týká svatého přijímání. Podle učení katolické církve při svatém přijímání do duše přichází Ježíš. Prý ale po nějaké době, snad když je eucharistie strávena, zase odchází. Je to pravda? Nezdá se mi, že by Ježíš - který nás bezvýhradně miluje - jen tak pro nic za nic od nás za chvíli zase odešel. Proč by odcházel? Ještě si dovedu představit, že Ježíš může z duše odejít, pokud člověk spáchá těžký hřích - i když ani při tomto si nejsem tak jistá. Ale když těžce nehřeším, proč by ode mě odcházel ten, který mě miluje??? Tohle mi přijde naprosto nelogické a nekorespondující s Boží láskou. Ale chápu, že pokud církev hlásá, že Ježíš odchází, může pak hlásat i to, že bychom měli znovu opakovaně přijímat, aby mohl přicházet. Takže pokud vyřešíme jeho odchod z duše, vytvoříme tak podmínky pro to, aby zase mohl přijít. Nepřiadá vám to divné? A ještě jedna další záludnost: Apoštol Pavel praví, že jsme chrámem Božího Ducha a ten v nás přebývá. Takže: přebývá v nás Bůh, ale to nestačí, a tak musíme ještě přijímat dalšího Boha v eucharistii? Vysvětlete mi to prosím někdo jasně a srozumitelně.
"Podle učení katolické církve při svatém přijímání do duše přichází Ježíš. Prý ale po nějaké době, snad když je eucharistie strávena, zase odchází. Je to pravda?"
Církev nehlásá, "že Ježíš odchází z duše", církev hlásá, že jedinečný způsob přítomnosti Páně v eucharistii trvá tak dlouho, jak dlouho trvají způsoby (~ vnější podoba) konsekrovaných darů.
Kristuspán dal při poslední večeři učedníkům své tělo za pokrm, a na světě už to tak chodí, že pokrm požíváním zaniká a stává se výživou pro požív(r)ajícího.
Církev nehlásá, "že Ježíš odchází z duše", církev hlásá, že jedinečný způsob přítomnosti Páně v eucharistii trvá tak dlouho, jak dlouho trvají způsoby (~ vnější podoba) konsekrovaných darů.
Kristuspán dal při poslední večeři učedníkům své tělo za pokrm, a na světě už to tak chodí, že pokrm požíváním zaniká a stává se výživou pro požív(r)ajícího.
Pokud něčí přítomnost trvá chvíli a pak už netrvá, je to to samé, jako kdyby odešel. A co Boží přítomnost v duši každého člověka, posle slov sv. Pavla? Proč ta sama o sobě nestačí?
"Pokud něčí přítomnost trvá chvíli a pak už netrvá, je to to samé, jako kdyby odešel."
Přítomnost chleba trvá, dokud není sněden, ale není běžné tvrdit, že to je, jako kdyby odešel.
A zrovna tak je to s přítomností Krista v eucharistii.
"A co Boží přítomnost v duši každého člověka, posle slov sv. Pavla? Proč ta sama o sobě nestačí?"
Chytrá spekulativní vysvětlení spíš nechám jiným a zůstanu při tupé "positivistické" odpovědi: protože tak to církvi uložil její Pán. Neposlal apoštoly jenom získávat lidi za účedníky a křtem z nich dělat nositele Ducha svatého, ale také řekl "toto je moje tělo, toto je má krev, ... jezte, pijte ... to konejte na mou památku."
Přítomnost chleba trvá, dokud není sněden, ale není běžné tvrdit, že to je, jako kdyby odešel.
A zrovna tak je to s přítomností Krista v eucharistii.
"A co Boží přítomnost v duši každého člověka, posle slov sv. Pavla? Proč ta sama o sobě nestačí?"
Chytrá spekulativní vysvětlení spíš nechám jiným a zůstanu při tupé "positivistické" odpovědi: protože tak to církvi uložil její Pán. Neposlal apoštoly jenom získávat lidi za účedníky a křtem z nich dělat nositele Ducha svatého, ale také řekl "toto je moje tělo, toto je má krev, ... jezte, pijte ... to konejte na mou památku."
To musí být strašně kratičká přítomnost. Co přijde do žaludku, je ihned tráveno. Způsoby chleba jsou ihned porušovány žaludečním trávením. Jaký to má smysl, taková kratičká přítomnost a pak zase dlouhá nepřítomnost do dalšího sv. přijímání? Chápu, že v bibli je napsané, že Ježíš řekl to a to a proto že to máme dělat - ale není lepší nad tím přemýšelt než jen slepě přebírat slova, která Ježíšovi do úst vložili evangelisté?
"Jaký to má smysl, taková kratičká přítomnost a pak zase dlouhá nepřítomnost do dalšího sv. přijímání?"
Takový, že ve svátosti těla a krve Páně zjevně nejde v první řadě o "přítomnost".
Takový, že ve svátosti těla a krve Páně zjevně nejde v první řadě o "přítomnost".
O co tedy jde?
Jde o to slepě plnit nařízení autority, i když mechanismu jejich působení nerozumíme. Právě proto, že mu nerozumíme - quia absurdum.
Autority církve?
Ano.
Prudérní katolíci se osypávají, ale mně přijde srozumitelné přirovnání se sexem. Fyzické spojení s někým, koho miluji. Jestliže máte s někým vztah, tak ten vztah trvá, i když nejste aktuálně spojeni, ale to fyzické spojení k němu patří, toužíte po něm. Zároveň kromě vypjatých chvil na začátku vztahu a po krizích ho netoužíte prožívat neustále. Je to - obojí - něco, na co se těšíme, máme z toho radost, čerpáme z toho energii, když je ouvej. Tím, v které části trávicího traktu přestává být milovaný milovaným bych se nezabývala, důležité je, jestli předchozí kontakt posílil vztah.
Je to tedy něco jako přijímat manžela pod podobou souseda.
Ráda bych tuto diskuzi obnovila a zeptala se vás vlastně na podobnou věc, co aqua-fontana. Pokud mám v sobě Ducha Svatého, jsem naplněná Bohem a jsme spolu 24/7, tak musím přijímat eucharistii? Věřím, že eucharistie je krev a tělo Páně, Kristus je tam přítomný, ale není mi jasné, proč bych jej přijímala de facto ještě jednou, když je neustále se mnou a ve mně?
V eucharistii nejde jen o Kristovu přítomnost (jak výše pro aqua-fontana) nebo o "naplněnost Bohem", ale také a zejména o mysterijní účast na jeho oběti.
Struktura svátostí také odráží to, že křesťanský život není něco statického a jednou provždy hotového/daného, když je to jednou založeno iniciačními svátostmi, ale něco dynamického, co si žádá výživu (eucharistie) a příležitostně také lék či opravu (svátost smíření/pokání).
Struktura svátostí také odráží to, že křesťanský život není něco statického a jednou provždy hotového/daného, když je to jednou založeno iniciačními svátostmi, ale něco dynamického, co si žádá výživu (eucharistie) a příležitostně také lék či opravu (svátost smíření/pokání).
" ... musím přijímat eucharistii?"
Nemusíte, je to zcela dobrovolné.
Nemusíte, je to zcela dobrovolné.