"Mezicírkevní/mezináboženská migrace"

Kolika církvemi (popř. jinými náboženskými společnostmi) jste prošli? Chystáte se jít o dům dál? Byla by to pro vás možnost? Je pro vás důležité, že jste členy právě té nynější církve a ne jiné? Vnímáte změnu církevní příslušnosti jako závažný krok, nebo spíš jako podružnou věc?

1
ne
ne
ano
závažný krok

1) Byla jsem jednu dobu zaráz asi ve 3.
2) Ne.
3) Možnost to udělat je to vždycky. Udělat to nechci.
4) Ovšemže.
5) Pokud to myslíte změnu ve smyslu "změny členství", tak je to jistě zásadní krok.

Byl jsem a stále jsem pouze v katolické Církvi. Změna je nemyslitelná, byla by to sebevražda. Katolická Církev je jediná pravá, všechny ostatní "církvičky" jsou falešné.

1
ne
ne
ano
závažný krok

Leč mi to nebrání k velkým sympatiím k jiným církvím a touze trochu pokukovat jinde, zakotvena tam, kde jsem.

Jestli se nepletu, vyznání uznávaná snad většinou křesťanských "církví" (apoštolské i nicejsko-cařihradské) obsahují věty typu: "věřím v jednu... církev".
Tedy to co se mění může být změna sboru, může být změna vyznání, nikoli však změna církve.
Ano, je pro mne nesmírně důležitá identita s tou danou konkrétní "církví", jíž jsem členem. Na rozdíl od mnohých jsem si ji vybral v relativně pozdním věku, neboť jsem dlouho byl "nevěřící" či "agnostik", navzdory tomu, ne vždy je to snadné a dokázal bych vyjmenovat více argumentů proti tomu, být katolíkem, než pro. Ale když už se vám jednou přihodí, ano přihodí, protože to neovlivníte, že uvěříte, pak se s tím nějak musíte poprat.
Změna vyznání je pro mne nemyslitelná, neboť mi připadá, že všechna ostatní vyznání stojí tak trochu na vodě. Např. Jestliže evangelické církve konstitutivně odmítají pod heslem "sola scriptura" tradici, jak vysvětlí kodifikaci Bible (ať starozákonního, nebo novozákonního celku), vždyť se jedná o písemnou tradici Písma (a jak již dosvědčují starozákonní apokryfy, tj deuterokanonická literatura, starozákonní pseudepigrafy i novozákonní apokryfy a dějiny kodifikace biblického kánonu, byla to namnoze bohatší tradice, než si obvykle myslíme), ano působení Ducha Svatého je působení Ducha svatého, ale proč ho tudíž nepřiznat i tradici jako celku? Vždyť Nový zákon, bez posvěcení tradice Duchem Svatým jen těžko obstojí jakožto autentické (úplné a nezměněné) slovo Boží.
To uvádím jen tak pro ilustraci a nikterak nechci popírat význam, který protestantské církve na církev katolickou měli (a to na mnoze příznivý, ostatně nebýt reformace, není Tridentského koncilu v té podobě v jaké ho známe).

Byla jsem pokřtěná jako dítě, a od dětství (krom malých přestávek z důvodů a) vážných nemocí b) duchovní krize) chodím do katolického kostela a účastním se života církve. Zjm. v mládí jsem však navštěvovala bohoslužby i jiných denominací nebo setkání mladých z jiných církví, a to nejen ze zvědavosti a pro srovnání, ale též z důvodu, že za komunistů byla nejsledovanější církev katolická, což mělo často za následek, že nějaká větší společná aktivita mimo kostel, nebyla tak častá, jako u církví jiných. Přesto se daly po bedlivých hledáních najít skupiny katolické nejen mládeže, většinou se scházející po bytech, jednu z takových skupin jsem i iniciovala. - Jinak jsem se podívala nejednou i do pravoslavného kostela, a dokonce i do synagogy. Asi to bylo volání krve. Přiznám se, že jsem nepatrně v raném hledajícím mládí koketovala i s myšlenkou konverze, přispěli k tomu i noví židovští přátelé, kteří mě lákali mezi sebe. Uvědomila jsem si však velice silně, že bych se především (říkám to ve zkratce), nemohla "vzdát Ježíše". A tak z toho nic nebylo. Jsem však ráda za všechny tyto zkušenosti, ať už s církví bratrskou či s evangelíky, zjm. se sborem ČCE Kobylisy při vznikajícím kostele " U Jákobova žebříku" s vynikajícím a dlouholetým známým a přítelem, farářem Jiřím Štorkem, který pořádal ve svém bytě například skvěle strukturované a na vysoké úrovni pořádané biblické hodiny. Hodně jsme spolupracovali. Vzpomínám na něj stále, bohužel nás před lety poměrně mlád navždy opustil. Ale jeho kázání, která po jeho smrti vyšla i tiskem, a společné diskuse, často i polemizující, nesu v sobě stále a jsem za ně dodnes vděčná. Spoluutvářely mě. Neměla bych též vynechat i zvláštní a pro mě navždy nepochopitelný úkaz, že můj tatínek na sklonku života konvertoval k pravoslaví a moc mě mrzí, že mi nikdy nebyl schopen nebo ochoten podat řádné vysvětlení. A už se to nikdy nedovím. Jeho konverze mi zůstává dodnes záhadou, ale ani tento fakt a rodová blízkost, mě nikdy nezviklala k tomu, abych jej v tom následovala. Nepřišlo mi to na mysl, přesto si cením třeba dodnes výborné pravoslavné kamarádky. Tam však jde o něco jiného. V mém vývoji zanechaly dojem i tridentské mše, které mě v mládí přivedly k hlubšímu pohledu na přelomový význam II. vatikánského koncilu, už jen proto, že dozvuky předkoncilního ritu jsem jako dítě zažívala (narodila jsem se v roce jeho průběhu), a tak jsem na vlastní kůži mohla ocenit jeho význam praktický, studiem posléze doplněný o podstatu toho, oč v něm šlo. Poněvadž žiji v Praze, mám zkušenosti z mnoha kostelů a s mnoha kněžími, mohla jsem porovnávat a srovnávat. Mezi nejvýraznější kazatele a kněze mému smýšlení nejbližší patřili za všechny Mons. Jiří Skoblík od sv. Ignáce, P. Mareček od sv. Tomáše, P. Reinsberg z Týnského chrámu, v současnosti ve mně rezonují a dalo by se říci "týkají se mě", P. Tomáš Halík, a za naší stodůleckou farnost nemohu vynechat P. Radka Tichého, za jehož působení si myslím naše farnost v současnosti užívá svého "zlatého věku". Tolik asi upřimně k stavu mých zkušeností a hledání. Jen podotknu, že koketování s jinými církvemi či židovstvím se vztahuje spíše na věk mladistvý, raný, ve věku dospělém a nyní i vlastně už téměř senoirském jsem v katolické církvi zakotvena pevně a radikálně. Ne však tak, že bych duchovně usnula , do kostela chodila pouze ze zvyku a mechanicky, ale moje otázky a hledání se zkrátka odehrávají v této platformě. Snad proto, že člověk na církev vsadil, a ačkoli to někdo může považovat za ústupek v hledání pomyslné pravdy, myslím, že tato sázka a volba mi vyhovuje, naplňuje mě a jsem ráda, že jsem v církvi zakotvila tak, jak se tomu stalo.

1/ 6, 2/ ne (nevím), 3/ nevím. 4/ Ano, 5/ Ano. 6/ Závažné - jak v čem. Důležité je být v souladu s Bohem, což může znamenat i potřebu odejít jinam.

Pochádzam z luteránskej (evanjelická a.v.) cirkvi, avšak od malička, vďaka mojim rodičom, som bola vychovávana vierou v Boha Biblie. Zažila som spoločenstvá mládeže v evanjelickej, apoštolskej, baptistickej i katolíckej cirkvi. Momentálne s manželom navštevujeme ako katolícke spoločenstvo, tak bratskú jednotu baptistov. Dovolím si tvrdiť, že denominačné delenia ("ja som Pavlov, ja Apolov") su uz od prvotnej cirkvi pritomne, ale nie su obrazom Bozej vole pre cirkev ("aby ste jedno boli"). V kazdej z navstivenych cirkvi su jednotlivosti, ktore ma obohatili, a verim tomu, ze v nebi bude len jedno telo Kristovo, a preto sa nechcem ani stat sucastou jednej denominacie, pretoze citim bratstvo a sesterstvo so vsetkymi krestanmi, ktori vzyvaju Jezisa ako svojho Pana. Najdolezitejsia je debata a otvorenost. Pokial si sadnem s fararom ci uz katolickej ci evanjelickej ci baptistickej cirkvi a citim z nich otvorenost byt konfrontovany s Bibliou, a nebat sa uznat aj vlastne nedostatky, to je jednota, ktora ma naplna.

Dromedar píše:.....Kolika církvemi (popř. jinými náboženskými společnostmi) jste prošli? Chystáte se jít o dům dál? Byla by to pro vás možnost? Je pro vás důležité, že jste členy právě té nynější církve a ne jiné? Vnímáte změnu církevní příslušnosti jako závažný krok, nebo spíš jako podružnou věc?
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Každý rozumný človek /a verím že aj ty/ by mal patriť tam,kde je pravda, a kde sa správne uplatňuje.
Inak povedané, na základe poznania Písma je zrejme,že môže byť iba jedno pravé náboženstvo.
O tom svedčí aj zdravý úsudok. Samozrejme,človek môže byť neveriaci,alebo zistí ,že po rodičoch "zdedil" nesprávne náboženstvo a tak po spoznaní pravdy konvertuje. To je biblický postup. Ak napríklad "vyvolený žid" zostal židom a neprijal mesiáša,nestal sa kresťanom,tak to mnohých stálo život.
A určite nemali Božie schválenie.
Teda,kresťan nemôže prestupovať z "blata do kaluže",....ale ak chce získať Božie schválenie,a večný život,tak musí spoznať pravdu a zaujať postoj na strane pravdy.
Pretože, ak spomeniem trebárs len Matúša 15:9,....tak tu sa píše:."No darmo si ma ctia, učenie, ktoré učia, sú iba ľudské príkazy."
Teda, ak si v náboženstve ,kde sa vyučujú ľudské náuky, tak tvoje uctievanie je márne.
Taký človek môže celý život v niečo veriť a bude mu to k ničomu!
A takých textov je v Písme hodne,ktoré poukazujú na fakt,že je dôležité spoznať pravdu. A potom uctievať Boha "v duchu a pravde"!
Teda,na tvoju otázku odpovedám tak: ....že zmena náboženstva,cirkevnej príslušnosti je otázka života a smrti. A aj otázka šťastia, a zmyslu života. A to ako dnes,tak aj v budúcnosti.

@Oponent samozřejmě že pro věřícího té které církve, nebo dokonce toho kterého náboženství, je právě to jeho " jediné správné a pravdivé". Jinak by takovému náboženství nevěřil a nemohl by být jeho součástí. Nutno si však uvědomit, že všechna světová náboženství, takzvaná abrahámovská náboženství, mají společné kořeny a co je u nic společného na co víc, podstatně. Je Bůh sám. Prostřednictvím.vzajkeneho ovlivňování , historickým vývojem a za účasti dalších socio- kulturních vlivu a faktorů podmiňujících jejich vznik, proto došlo k tomu, že k tomuto jedinému Bohu, vede více cest. Liší se ve věcech verbálně ci obrazně uchopitelných a popsatelných, tak však, kde se srdce dotýká Boha a nechává Bohem dotýkat, je společný základ.
Všechna náboženství mají ještě jedno společné. Všechna si o sobě myslí, že jsou těmi pravými, jedinými pravdivými a ostatní že se mýlí. To současné platí o neplatí, z výše uvedených důvodu. Věříme tomu svému jako pravdivému. Měli bychom však aspoň v koutku duše pohlédnout na svět skrze oni spojnici všeho. Boha samého, a který metaforicky řečeno " zhlíží na svět" kde jednotliva náboženství si přisvojuji a osobují vydávat se za " jediné práve". Pravý a jediný je však jen Bůh sám.
Myslím, že lze i při víře v to, že jsem " uvěřil pravemu náboženství" ponechat jen a jen na Bohu, který protknul světová náboženství svoji jedinosti a tedy k ostatním náboženstvím přistupovat s toleranci a respektem , poněvadž i v nich je navíc i vždy "ten náš kousek pravdy".

Pokud by všechna náboženství nebyla nějakým způsobem práva, popíralo by to existenci Boha vůbec, víru v jediného Boha pak zcela.

Pro nás křesťany by to měl být právě Ježíš , který navíc jako židovský rabbi, patrně vzešly z farizejske skoly stoupencu Hillela, mezi něž zpočátku patrně sám patřil, kdo by nás měl učit a sám sebou ukazovat přinejmenším na provázanost abrahámovských náboženství, a ukazovat nám kterak se Bůh vtělil do dějin daleko před křesťanstvím a před jeho lidským zrozením , přestože tu byl od pocatku, jak vyznáváme ostatně i v Krédu. " Zrozen přede všemi věky".
Náboženství klade otázky, a hledá cesty , hledá odpovědi na bytostna lidská tušení i když je nikdy nevyjevi naplno způsobem, na který jsme zvyklí třeba u exaktních věd. Jejich plnost je nám vyjevena tím více a tím hlouběji, oč více opouštíme své lidské představy a soudy a předkládáme Bohu sama sebe v pravdě sebe sama, tedy ve své hole existenci která připojíte souvislosti pouze vnitřním a tedy neverbálním způsobem. Kde člověk umlká, a zbavuje všech představ o Bohu, rám naopak promlouvá a vyjevuje se Bůh.

Mirjam akceptujem tvoj názor ,ale nemôžem s ním súhlasiť.Prečo?
Lebo to odporuje zdravému úsudku a celému Písmu/Biblii/.
Dnes sa mení vývoj aj v chápaní pravdy a pravého náboženstva. Ešte donedávna platilo,to známe :"Mimo cirkev nieto spásy". A RKC potláčala opačný názor,výklad Písma a orientáciu viac ako nekresťansky.
Súhlasím s tebou v tom,že máš pravdu ,že dnes mnohí veria,že oni sú tí praví a tých druhých označujú za nepravých a podobne. Už osvietenci sa toho chytali a poukazovali na fakt,že všetci držíme tú istú Bibliu v ruke a každý ju vykladáme inak.
Snáď každá strana Písma odmieta myšlienku interkonfesionalizmu. Židia sa v priebehu svojej histórie často odklonili len máličko a už boli postihovaní,ničení. A zničenie Jeruzalemu v 21 storočí Títom a ich zavrhnutie Bohom to len potvrdzuje.
Tá myšlienka ktorú predkladáš sa síce zdá tolerantná,ale v konečnom dôsledku vedie k záhube mnohých.
Pravda nemôže byť mix rôznych predstáv,často komických a škodiacich.
Tak ako je presne vesmír nastavený a riadi sa istými zákonitosťami, tak je to aj s duchovnými zákonitosťami. Ak sa vo vesmíre zmení čo len trochu nejaká veličina,už pociťujeme dôsledky./globálne otepľovanie,katastrofy/, a tak to platí aj v duchovnom svete.
Ak by to ale malo byť tak ako píšeš ty, tak slovo "Pravda" úplne stráca svoj význam.
Ježiš opakovane zdôrazňoval presné poznanie pravdy,a poukázal ,že to je prvá podmienka získania večného života. Ján 17:3,. Rim.10:2
A Mirjam pravda sa ani nededí po rodičoch v závislosti od miesta narodenia/ako spomínaš/,ale sa pracne doluje,hľadá. To tiež Ježiš opakovane zdôrazňoval. Pozri aj prvých desať kapitol knihy Prísloví a pochopíš,že to tak je. Tam sa stovkami textov táto myšlienka zdôrazňuje.
A tiež sa tam zdôrazňuje,že falošné náboženstvo/aj to kresťanské/ a aj iné slúžia zámerom Božieho odporcu.
A je najtrestuhodnejšou časťou tohto sveta,ktorú satan,otec lží používa. To sú závery ktoré vyplývajú z Písma.
Písmo v 1 Kor.10:20-21 uvádza: "Ale čo (pohania) obetujú, to obetujú démonom, a nie Bohu. A ja nechcem, aby ste boli spoločníkmi démonov. 21 Nemôžete piť z kalicha Pánovho aj z kalicha démonov: nemôžete mať podiel pri stole Pánovom aj pri stole démonov."
Mirjam, mohol by som ti citovať veľmi mnoho biblických textov,aby si pochopila,že to nie sú moje názory/ľudské/ ,ale že tak učil Ježiš. Ak on povedal "že spoznajte pravdu a pravda nás oslobodí" tak ver že mal na mysli konkrétnu a objektívnu pravdu! Ján 8:32
A ako to vnímali prvotní kresťania?"Kresťania sa cítili ako vyvolení,jediní ktorí poznajú pravdu,nedostupnú
ostatným". Rané kresťanstvo a apokryfy,strana 102.

byl jsem ve dvou. nejdřív mezi evangelikály, páč měli cool muziku a mládež, jenže pak to šlo do kopru. pak jsem šel do KC z důvodu podobných asi jako u bl. Johna Henry Newmana - trochu cynické racionální srovnání která teologie dává největší smysl. už je to 4 roky co jsem byl přijat do k. církve a rok od biřmování. je mi docela mizerně, zkuste člověka který byl vychováván v ateismu přinutit každý týden chodit do kostela!!! jsem docela sám. církev je realita, studená, nepřátelská, nedává smysl .. tak to je.

Komentář upraven 19. dubna 2019.

@xja Sice nemáte veřejně přístupné datum registrace, ale hádám, že jste na Signálech nový, tak: vítejte!

"církev je realita, studená, nepřátelská, nedává smysl .."

Nechcete to trochu rozvést?
Jinak to, že katolická církev může příchozímu z nějaké církve evangelikální připadat studená a málo přátelská, chápu. Kdo v církvi hledá (i) "lidské teplo", nenajde ho v katolické církvi jakožto církvi, ale v něčem typu modlitební skupinka / chrámový sbor (resp. jiná dobrovolnická aktivita angažující víc lidí) / nějaké hnutí / třetí řád / ...

@Oponent promiňte, ale patrně jste si moje slova vyložil jinak, než jsem je myslela. To, že píši, že každé náboženství, ba i církev si o sobě myslí, že je jediné pravé a že to beru v potaz, ještě neznamená že náboženství mixuji v jakýsi synkretistický koktejl, nebo jaksi "zkusmo" věřím tomu či onomu., Zdůraznila jsem, že ten, kdo je součástí určitého náboženství je a MUSI být hluboce přesvědčen o tom, že je jeho náboženství a tedy cesta, pravá. Jinak by přeci ani nemohl být křesťanem/židem/muslimem. To však ještě neznamená, že bychom si nemohli být schopni uvědomovat, že stojíme před tajemstvím, které nejsme a ani nemůžeme být schopni nahlédnout. A kdoví, jestli takové měřítko vůbec existuje, žádný rozhodčí, který by odpískal pravost jediného pravého náboženství neexistuje a existovat nemůže. Snad by jím mohl být sám Bůh, ten však soudím lidi z tohoto pohledu netřídí, především by však bylo nemístné naopak za něj mluvit a tvrdit, že víme jak tuto věc nahlíží.
Souhrnně řečeno. Jsme -li křesťané, věříme, že naše náboženství je pravdivé a pravé. A jsme o tom, a buďme nadále přesvědčeni, je to součást a hnací motor naší víry. Nelze věřit něčemu, v co nevěříme. Přesto si buďme vědomi toho, že se stejným důrazem a silou víry v pravost svého náboženství mají všichni a stejně jako my to tak cítí a cítit musí z téhož důvodu: nemohou věřit v něco, v co nevěří. Rozumíte?

@Oponent a samozřejmě že víra se nedědí, hloubku naší spirituality nezajistí ani vnější znaky příslušnosti k tomu kterému náboženství. Nicméně do poměrně nedávné doby, vzálené pár století, se náboženství dědilo, do jisté míry sama výchova v náboženství, jehož součástí jsou rodiče dítěte, je toho reziduem dosud. Jenže sám křest, dětská víra, chození s rodiči do kostela, jak správně píšete nestačí. V dospívání člověk prochází bouřlivými změnami, a změnami prochází i víra sama. Většina pokřtěných, zjm u nás, se v dospívání od církve a víry naprosto vzdálí, a opustí oboje. Jiní po období nových hledání, pochyb, ztrát a nálezů v duchovním životě, procházejí novou katarzí a novým obrácením , konverzí. Popisuji ve svém příspěvku i to, že takových konverzí může člověk v životě prožít několik. Vždyť Bůh je živý, i my v životě procházíme mnohdy zásadními změnami díky situacím jimiž procházíme, že nemá-li se stát naše víra zkostnatělá a mrtvá, musíme svůj pohled na Boha a svou cestu k němu neustatále proměňovat, obnovovat, zkrátka aktualizovat podobně jako zastaralý software. Kdo se k takovým krokům neodváží, a jde jen pasivně dál ze zvyku, dodržuje nějaká pravidla, nicméně jeho živý vztah k Bohu umírá, pohřbívá tak v sobě samotného Boha. K takové očistě naší víry samozřejmě patří i odvaha nahlédnout a přijmout i fakt, že naše předchozí cesta obsahovala omyly, neúplné= pohledy na cokoli, abychom je mohli nahradit novýmim, o poznání bližšími praveě. Ale pozor, vždy je naše pravda neúplná, poněvadž se vztahujeme především k Tajemství, jehož síla je i v tom, že v něm jsou místa, před nimiž je nutné se jen v pokoře sklonit., Něco nám vždy zkrátka bude unikat. Pokud si myslíme, že jsme obsáhli "celou pravdu" a rozkličkovali nejsvětější tajemství, svědčí to nikoli o tom, že jsme poznali, ale že se naopak mýlíme víc, než kdykoli předtím, a že naše lež sobě samým se neopírá o poznání, nýbrž o naši pýchu

KMirjam.....v niečom sa dá s vami súhlasiť.Ale nesúhlasím, že "pravda sa nedá spoznať"/je vždy neúplná/....a tiež píšeše: " A kdoví, jestli takové A kdoví, jestli takové měřítko vůbec existuje, žádný rozhodčí, který by odpískal pravost jediného pravého náboženství neexistuje a existovat nemůževůbec existuje, žádný rozhodčí, který by odpískal pravost jediného pravého náboženství neexistuje a existovat nemůže".
Ak Ježiš povedal, že "spoznajte pravdu a pravda vás oslobodí", tak sa jasne vyjadril, že ,presné poznanie je dôležité, a takéto poznanie nás oslobodí od akýchkoľvek pochybností. Aj preto Biblia píše o "istote viery".
A to " měřítko" pravosti jedného náboženstva tiež existuje! A je ním samotná, Bohom daná NORMA, Biblia.
Hádajte, prečo píše Biblia ,že "kto nie je verný v malom, nie je verný ani v mnohom"? Teda už "trochu kvasu" môže "nakvasiť celé cesto", teda, trochu nesprávneho učenia môže pokaziť celé učenie tej ktorej cirkvi. A to dnes jasne vidíme v mnohých cirkvách. Nechcem sa rozpisovať lebo o tom hovoria aj moje blogy, a tam to vysvetľujem obšírnejšie.
"Hádanka života a smrti"....http://milano.blog.pravda.sk/2019/05/03/hadanka-zivota-a-smrti/
"Relativizmus ako smrtiaca zbraň ! Pravda existuje! - http://milano.blog.pravda.sk/2019/01/31/relativizmus-ako-smrtiaca-zbran/
Tiež, na základe istých náuk, môžme pochopiť, aké je dôležité, spoznať presne pravdu. Lebo väčšina cirkví kresťanstva učí pohanské náuky! "Nesmrteľná duša versus vzkriesenie! Kto mal pravdu, Platón alebo Ježiš?".... http://milano.blog.pravda.sk/2019/01/15/nesmrtelna-dusa-versus-vzkriesenie-kto-mal-pravdu-platon-alebo-jezis/
"PEKLO, namierte naň hadice! Paradox večných múk."........http://milano.blog.pravda.sk/2019/01/12/namierte-hadice-na-peklo-paradox-vecnych-muk/
Želám pekný deň.

xja........píšete: "církev je realita, studená, nepřátelská, nedává smysl". Aj ja som mal ten pocit, ktorý sa u mňa umocnil aj dobrým poznaním "kresťanskej" histórie. A tá bola viac ako kontroverzná, nekresťanská.
Ale ak spoznáte pravdu, a začne vám všetko presne do seba zapadať, tak pochopíte , že to všetko má zmysel a potom nájdete pokoj, radosť a všetko ostatné.
Možno ako bývalému ateistovi by som doporučoval:"Evolúcia a slon v obývačke."...... http://milano.blog.pravda.sk/2019/01/22/evolucia-a-slon-v-obyvacke/
Poprípade:"Evolúcia a mlynček na mäso."....... http://milano.blog.pravda.sk/2019/01/19/evolucia-a-mlyncek-na-maso/
Pekný deň.

Jediný místní jehovista po dvou měsících zpět!

Jehovov svedok. Nie "Jehovista". Vy máte vo zvyku hovoriť, "neber Božie meno nadarmo",.....a hlavne hanlivo,potupne. Ako aj konáš. A to nie je kresťanské, alebo je?