Víra, co je to víra a jak ji prožíváte či vnímáte?

Karin40
Karin40
Ahoj,
jmenuji se Karin, pracuji v lékařském prostředí a ráda bych se Vás zeptala na Vaše postoje k víře. Je jedno jakého jste vyznání. Zajímá mě Vaše vnímání víry, jak to prožíváte a cítíte s ohledem třeba na svět a zkušenosti, které zakoušíte. Vím třeba, že u policistů platí, že víru vesměs ztratí a nebo se jim umocní s ohledem na jejich práci.
V případě nemocničního prostředí to platí stejně.
Za svou praxi jsem se mohla setkat z mnohými případy, kdy sice mi vnitřní hlas říká, jak se k daným věcem stavět ale jako člověk začínám více a více pochybovat o víře.
Jak to máte vy?
Karin40
Karin40
nikdo?
dromedar
dromedar
"... kdy sice mi vnitřní hlas říká ... Jak to máte vy?"

S vnitřními hlasy to mám tak, že (bohudíky) žádné neslyším.
medofil
medofil
Víra je neevidentní poznaná pravda o metafyzických skutečnostech. O jejím vnímání, prožívání a cítění těžko mohu něco napsat, protože jsem podobných stavů ušetřen. Vnitřní hlasy rovněž neslýchám, jen se mi občas zdá, že třeba slaboučce slyším rádio a přitom žádné nemáme. Nebo se mi zdá, že možná někdo zvoní, a ono ne.
Pochybování o víře si neumím vysvětlit. Jakože přesvědčení, že něco z toho, co považujete za pravdivé, ve skutečnosti pravdivé být nemusí, tedy že poznáváte mylně? Pak je třeba bádat; zjistit, zda je pochybnost opodstatněná, rozpoznat omyl a nalézt pravdu. Nebo se smířit s tím, že člověk nemůže vědět vše správně. Půl života jsem třeba věřil, že elektron je maličká kulička obíhající jádro atomu. A to dokonce není ani žádná metafyzika!
KMirjam
KMirjam
Víru nechápu jako něco od života izolovaného. Projevuje se naším myšlení!m, jednánim, slovy a skutky. Věřit možná znamena důvěřovat. Důvěřovat navzdory všemu, včetně občasných pocitu, že je naše víra nějaká vyhaslá. Pocity s vírou zvlášť nesouvisejí, žádné, a především se na nich nedá stavět. Ani si jich zvlášť všímat.

Živá víra je dobrodružství. Někdy můžeme narazit na nějaký vnitřní nesoulad v nekterych náboženských otázkách či uvnitř víry samé. Pak je dobré svou víru prostě aktualizovat podle toho, co jsme mezitím v životě prožili a kam se posunuli. Ne, že by víra byla při!mo software, ale snad jako primer sedí i v tom, že pokud software včas neaktualizujeme, hrozí, že se nám PC zaviruje. Hřích a pokušení i takovými skulinkami pronikají stejně jako viry.

Také by se dalo říci, že víra je někdy takový druh sázky. Na zacatku stojí vždy konverze. Někdy jen vnitřní, . Je-li člověk ve víře vychován, pak buď zůstane pouhým pravidelným návštěvníkem kostela a tím vše končí, anebo konvertuje. Anebo konvertuje přimo z původního bezverectvi
Nedá se to zvlášť popsat a navíc je to u každého jinak. Nabyde zkrátka nějaké zkušenosti . A tato zkušenost jelikož je především nedefinovatelná, leda verbálně opsatelna což může být i zavádějící,c ho může postavit před hotovou věc. Prostě vsadím na to všechno tajemství že to je moje cesta. A vsadim- li na ni, je prima u ní zůstat, protože i krize víry, může směřovat k jejímu prohloubení.

Podobné jako v manželství se člověk běžné nedovede hned jak ho partner omrzí, ,nebo jen " začne pochybovat jestli to byl ten pravý" ,ale zůstane. Kdo se rozvede, přijde o zkušenost proměn, vzájemného celoživotního hledání a poznávání druhého i sebe sama, a především o nejkrásnější část manželství , kterou je společně stárnutí. Pravda, mnoho párů se dnes rozvede při prvním klopýtnutí , ale tím se leda tak ochuzuje

. Víra je mnohem mocnější vztah , vztah mezi námi a Bohem. Kdo na ni prostě vsadí, i s tím že jde do rizika ale setrvá, zůstávároste věrný. Sobě samému a především Bohu samému. Věrný. Neboli věřící.

Komentář upraven .

KMirjam
KMirjam
Karin. A v čem o své víře pochybujete? Říkám záměrně o své víře, o víře jako takové nevím, zda se pohybovat dá. A víte jistě, ze pochybujete o své víře nebo prostě o sobě samé? Nebo jsou to konkrétní otázky které se vám už nechtějí řešit a hledat na ně oobedi?

Jinak trošku nerozumím tomu, proč by díky své profesi !měl někdo, navíc predevsim policiste a zdravotníci víru ztrácet? Myslíte že v jiných oborech víru ztratit nebo naopak získat nejde? V tom asi budete mít pravdu, protože víra nesouvisí s žádnou profesi, ale s člověkem samotným, jeho nitrem. Profese samozřejmě může mít na rozvoji nebo ztrátě víry vliv, ale asi takový, jako se v ní obrazovky vše ostatní, co člověk dělá, zažívá, co !u život právě přináší nebo odnáší. Na víře je skvělé, že dokáže přes všechny možné krize ale i exaltované stavy clovela přenest I jimi získává nových podob, nebo spíše vznikají jimi nové úhly pohledu na sebe a viru.

Ztratit víru... přemýšlím, jak se to může stát. Častý bývá pocit ztráty prožitků víry. Ale jak říkám, víra na prožitcích nestojí. Anebo vliv nějakého blízkého člověka? Anebo jen lenost přemýšlet dal o tom. v čem to spočívá, proč si člověk přestal věřit. ak to zahodí Ale co vlastně? Kdoví.
Někdy stačí počkat. Penest se přes své horší období které mohlo k pocitu ztráty víry vést .

Zeptám se na závěr stejně jako vy. Čím je víra pro vás?
MirOr
MirOr

Jsem křesťan, katolík. Víru prožívám jako překvapivé vědomí, že na život nejsem sám. Že je tu někdo blízký, na mé straně. Ve všech situacích, jakkoli těžkých. Můj Bůh zná řešení, další krok, cestu dál. Můj Bůh sám prošel těžkým lidským životem, snad i proto, abych mu nevyčítal, že mě sem uvrhl a sám se jen dívá z bezpečí svého království. Můj Bůh není jen můj Bůh, je Bůh i všech ostatních, i těch kteří jej nepoznali. I pro ně má další krok, cestu dál. Můj Bůh není vázán naším pozemským časem. Jeho řešení může využít i tuto perspektivu a nastat až za horizontem naší smrti. Všechno toto vědomí přináší pokoj a naději, tváří v tvář mým úzkostem a obavám o sebe, své blízké, i všechny nešťastníky tohoto světa.

Můj Bůh nabízí řešení mých provinění. Nejsem anděl a ubližuju druhým. Můj Bůh umí mou vinu zahladit, smýt.

Můj Bůh, Ježíš, je jeden, jeden se mnou. Sám se takto vyznává, třeba ve svém popisu posledího soudu, jako jeden s každým člověkem. Tato absolutní blízkost, prožitá jako vzájemná absolutní láska mezi mnou a jím, dává jedinečný smysl celé cestě životem, se všemi jeho aspekty, krásnými i těžkými.
MirOr
MirOr
Všechno toto, a hlavně to poslední, nese hlavní křesťanskou hodnotu, radost.
HelenaH
HelenaH
Neuměla bych to napsat jako MirOr ale líbí se mi jak svoje vyznání napsal. K tomu "vnitřnímu hlasu"-asi bych to, jak vnímám že ke mně Bůh promlouvá nenazvala vnitřním hlasem. Spíš jsem uvěřila že Pánovo zaslíbení "já jsem s vámi" si mohu přeložit "opravdu jsem s tebou Heleno", i "moje ovce slyší můj hlas" je o mně. Protože jsem Jeho, chci jít za ním jako za tím kdo mě vede. Pán neřekl nic, co by nechtěl nebo nemohl učinit těm,kdo Mu věří. Takže když přijde pochybnost...tak jdu na kolena a modlím se
KateřinaV
KateřinaV
Víra mi pomáhá v životě hodně jsem šťastná že jsem pokřtěná katolička že vyrůstám ve věřící rodině
radim24
radim24
Víra je oddanost, věrnost a poslušnost tomu, v kterého věříš, projevuje se skutky. Ospravedlněna jsi skrze víru. Podobně jako Abram uvěřil Hospodinu, nezůstalo jen u platonické podoby víry v obraz, který Hospodin předložil, ale Abraham poslušně vykonal to co mu Bůh uložil, vydal se na cestu do země daleké na základě víry. Přes všechna úskalí a těžkosti, které ho na cestě potkali nakonec do země zaslíbené dorazil a tam se mu Bůh znovu ukázal a potvrdil jeho zaslíbení a dal mu nové jméno Abraham, otec národů, ačkoliv sám byl bez dětný a jeho manželka Saraj nerodila. Když Bůh Abrahamovi řekl, ať putuje po zemi Izraelské on tak učinil. To jest víra. Kdyby neučinil, víra by to nebyla, ale lhostejnost. Víra je tedy zároveň i touha, aktivní činnost, nejen pasivita. Stejně jako chození do kostela a sezení v lavicích nemůže být nazváno vírou, nemůže být nazváno vírou ani to, že tě někdo pokřtil jako novorozence, ale vírou je nazváno to co děláš, proto, aby si jednou mohla spatřit Boha. Mluvím o poslušnosti vůči Bohu, poslušnosti Božího slova, na základě kterého můžeš být nazvána spravedlivou či nespravedlivou. Hříšníci přece nejsou dědici Božího království (slova apoštola Pavla).

Komentář upraven .

RealToltekDzehenuti
RealToltekDzehenuti
Radime jaký je dle tebe rozdíl mezi vírou a přesvědčením :) ?
radim24
radim24
Přesvědčením se nemusíš řídit. Znám celou řadu lidí, kteří řeknou, že to a to by se nemělo dělat (například v politice - stěžují si na uplácení, korupci a to jak se tam hádaj a jsou podlí), ale kdyby došlo na ně a někdo by jim nabídl peníze (úplatek) hned by si vzali. Je to takové, že někteří mají vymyté mozky mediema a myslí si jak jsou chytří, ale přitom jsou kolikrát charakterově horší než ti politici nahoře. Třeba vem si jak se někdy rozmazává v medijích nevěra premiéra, prezidenta, apod. Tihle lidé pak mějí plnou hubu keců jak je ten dotyčný špatný politik nebo špatný charakter vzor, ale když by měli vzít svůj život a zarámovat a dát do časopisu, za to by se hanbou museli propadnout...

Přesvědčení je jen názor, který tě nezavazuje k ničemu. Je celá řada hlupáků co jen žvaní, ale neřídí se tím čemu věří. Když věřím, že media škodí (negativně ovlivňují mysl a duševní stav člověka, šíří negativismus, strach atd.) tak se na ně nedívám. Čtu bibli a upínám se k Bohu a tím posiluji víru. Věřím, že jíst vepřové maso, tak ho nejím. To je víra. Ale pokud řeknu, vepřové maso je špatné, nezdravé, Bůh to zakázal, je to ohavnost, ale dopřávám si vepřové po celý týden, tak je to nejen pouhé bezvýznamné přesvědčení, ale i pokrytectví nejvyššího kalibru. Proto třeba já když říkám, že něco je špatné tak to nedělám a musím se sám hlídat a Bohu zavázat. Je to prostě opravdový závazek, jinak si lidi řeknou že si pokrytec, když by viděli, že neděláš to čemu tzv. věříš - tedy to co veřejně deklaruješ nebo tvrdíš svému úzkému okolí.

Největší žvanilové a hlupáci jsou vystudovaní teologové, to jsou jen teoretici. Třeba takovej Hal....

Komentář upraven .

RealToltekDzehenuti
RealToltekDzehenuti
Jsem přesvědčený, že Ježíš je Bůh... výrok číslo jedna
Věřím, že Ježíš je Bůh... výrok číslo dva
Vím, že Ježíš je Bůh... výrok číslo tři

jaký je tedy rozdíl mezi výroky :) ?
radim24
radim24
Všechny jsou proklamací tvého přesvědčení, ale nevypovídají nic o tvoji skutečné víře. To zda tou vírou žiješ. I démoni vědí, že Ježíš je Bůh a třesou se.

Komentář upraven .

RealToltekDzehenuti
RealToltekDzehenuti
myslel jsem to jinak :)
radim24
radim24
Povaha těch komentářů má spásunosný charakter, pokud k tomu přidáš i křest a řídíš se Božími přikázáními. Jinak ne. Zločinec na kříži byl spasen díky tomu, že uvěřil v Ježíše a to ho spasilo. Bylo to proto, že se tak stalo v moment jeho smrti a také Ježíše veřejně vyznal. Měl při tom kajícný postoj. Toto je klíčové. Postoj, slova, skutky. Ne jen prázdná slova. Rozumíš mi?
RealToltekDzehenuti
RealToltekDzehenuti
Nepochopil jsi moji původní otázku :) a to jaký je rozdíl mezi být o něčem přesvědčený a něčemu věřit.
radim24
radim24
Přesvědčení se stane vírou teprve až podle toho přesvědčení budeš žít. Dám ti příklad:

Byl jsem přesvědčen o tom, že Bůh nenávidí když jeho lid jí vepřové. Bůh to má za ohavnost. Začal jsem druhé přesvědčovat, že toto je pravda a že to není jen kec. Ale pak jsem si uvědomil, že jestliže tomu opravdu věřím nebo chci věřit, musím se podle toho zařídit. Od té doby nejím vepřové maso. To je víra. Kdybych se nezařídil bylo by to jen přesvědčení. Jasnější ilustraci ti už dát nemohu. Rozuměj, pokud někdo tvrdí, že Ježíš je Bůh, ale nežije podle toho, moc mu to nepomůže, zůstává u prázdných slov, bezvýznamného přesvědčení. To není víra. Tvé věty co jsi uvedl pro mě nemají žádnou hodnotu.
spitfire
spitfire
"Ale pak jsem si uvědomil, že jestliže tomu opravdu věřím"

To jste přece nemohl. Sám jste napsal, že to bylo přesvědčení. Uvědomit jste si mohl jenom to přesvědčení (podle vašich slov), nikoli to, že tomu věříte.
  • 1
  • 2