Existuje peklo?
Je rôzny pohľad na túto otázku. To je nám zrejme.
A tak skúsme premýšľať Predstavme si príklad jednej rodiny,kde by dcéra doniesla zo školy poznámku za zlé správanie, a otec by ju chcel potrestať tak,že by jej opaľoval prsty nad ohňom. Môžme si predstaviť,aj príklad,že by daná dcéra urobila závažnejší priestupok/veľký/, ak sa nám nepozdáva to zlé správanie,poznámka.
Ako by sme sa dívali na daného otca keby sa takto správal k svojej dcére? Bolo by to prirodzené,úmerne k priestupku jeho dcéry? Aj keby ten zlý skutok bol vážny?.
Zreje každý človek bez rozdielu by takéto počínanie považoval za neprirodzené,zlé, až za sadistické. Bolo by to týranie a nič iné.
Progres by bol len v tom,že možno dcéra by druhý raz už poslúchala,ale len zo strachu pred takýmto trestom,ale určite nie z lásky.
Som presvedčený,že každý by povedal,že žiadny normálny rodič takto nekoná!
Ak teda odmietame myšlienku ,že takýto trest je oprávnený,normálny,prirodzený,.....a prečo si nevieme predstaviť,že by takto nejaký nedokonalý rodič robil,.......ale Boh lásky, absolútne dokonalý Boh by tak konal?!
Je vari ON horšie na tom ako nedokonalí ľudia? Alebo to môže z titulu svojho Zvrchovaného postavenia?
Alebo ďalší príklad-ako sa Boh pozeral na to, keď začali Izraelčania spaľovať svoje deti v ohni ,ako sa to dialo v okolitých národoch?
Boh to opisuje to vo svojom Slove: „Postavili svätyňu v Tofete v Doline Ben-Hinnom, aby tam pálili svojich synov a dcéry, čo nebol môj príkaz, na čo som nikdy ani nepomyslel." Jeremiáš 7:31.
Uvažujme: Ak nikdy nevznikla v Božom srdci myšlienka,pomyslenie na spaľovanie ľudí v ohni, zdá sa rozumné, že by vytvoril ohnivé peklo s večnými mukami pre tých, ktorí mu neslúžia? Nehovorí Biblia že: „Boh je láska.“ (1. Jána 4:8) ?
Trápil by milujúci Boh,spravodlivý Boh,nekonečne múdry Boh ľudí večne? Urobil by si to ty?
Kazateľ 9:10 píše..." Všetko, čo najde tvoja ruka robiť v tvojej sile, rob; lebo neni diela ani výmyslu ani vedomosti ani múdrosti v ríši mŕtvych,/v pekle/ kam ideš."
Môže teda človek po smrti byť pri vedomí? Môže trpieť,ak by šiel do pekla?
S prečo sa tu šeol/peklo/ prekladá ako "ríša smrti"/podsvetie/ , a prečo sa tak deje aj v Novom Zákone? Prečo je to raz "peklo",...potom "hrob",....alebo "záhrobie",...."podsvetie",...."ríša smrti",...a podobne?
Neprivádza to ľudí do zmätku?
A tak skúsme premýšľať Predstavme si príklad jednej rodiny,kde by dcéra doniesla zo školy poznámku za zlé správanie, a otec by ju chcel potrestať tak,že by jej opaľoval prsty nad ohňom. Môžme si predstaviť,aj príklad,že by daná dcéra urobila závažnejší priestupok/veľký/, ak sa nám nepozdáva to zlé správanie,poznámka.
Ako by sme sa dívali na daného otca keby sa takto správal k svojej dcére? Bolo by to prirodzené,úmerne k priestupku jeho dcéry? Aj keby ten zlý skutok bol vážny?.
Zreje každý človek bez rozdielu by takéto počínanie považoval za neprirodzené,zlé, až za sadistické. Bolo by to týranie a nič iné.
Progres by bol len v tom,že možno dcéra by druhý raz už poslúchala,ale len zo strachu pred takýmto trestom,ale určite nie z lásky.
Som presvedčený,že každý by povedal,že žiadny normálny rodič takto nekoná!
Ak teda odmietame myšlienku ,že takýto trest je oprávnený,normálny,prirodzený,.....a prečo si nevieme predstaviť,že by takto nejaký nedokonalý rodič robil,.......ale Boh lásky, absolútne dokonalý Boh by tak konal?!
Je vari ON horšie na tom ako nedokonalí ľudia? Alebo to môže z titulu svojho Zvrchovaného postavenia?
Alebo ďalší príklad-ako sa Boh pozeral na to, keď začali Izraelčania spaľovať svoje deti v ohni ,ako sa to dialo v okolitých národoch?
Boh to opisuje to vo svojom Slove: „Postavili svätyňu v Tofete v Doline Ben-Hinnom, aby tam pálili svojich synov a dcéry, čo nebol môj príkaz, na čo som nikdy ani nepomyslel." Jeremiáš 7:31.
Uvažujme: Ak nikdy nevznikla v Božom srdci myšlienka,pomyslenie na spaľovanie ľudí v ohni, zdá sa rozumné, že by vytvoril ohnivé peklo s večnými mukami pre tých, ktorí mu neslúžia? Nehovorí Biblia že: „Boh je láska.“ (1. Jána 4:8) ?
Trápil by milujúci Boh,spravodlivý Boh,nekonečne múdry Boh ľudí večne? Urobil by si to ty?
Kazateľ 9:10 píše..." Všetko, čo najde tvoja ruka robiť v tvojej sile, rob; lebo neni diela ani výmyslu ani vedomosti ani múdrosti v ríši mŕtvych,/v pekle/ kam ideš."
Môže teda človek po smrti byť pri vedomí? Môže trpieť,ak by šiel do pekla?
S prečo sa tu šeol/peklo/ prekladá ako "ríša smrti"/podsvetie/ , a prečo sa tak deje aj v Novom Zákone? Prečo je to raz "peklo",...potom "hrob",....alebo "záhrobie",...."podsvetie",...."ríša smrti",...a podobne?
Neprivádza to ľudí do zmätku?
Chtěl si snad říct, že Izraelité spalovali své děti jako živé oběti božstvu, které uctívali, jehož jméno bylo Ba'al (tzn. pán).
Jinak peklo řecky gehena, myslím odkazovalo právě na takové místo? Hebrejsky šeol, nevím na co odkazuje. Pro židy je gehena místem nečistým, místem modlářství, ale nevím jaký výraz pro to mají v hebrejštině.
Jinak peklo řecky gehena, myslím odkazovalo právě na takové místo? Hebrejsky šeol, nevím na co odkazuje. Pro židy je gehena místem nečistým, místem modlářství, ale nevím jaký výraz pro to mají v hebrejštině.
Komentář upraven .
Peklo si dělají lidi: http://bit.ly/2FSTaZc sami. Tím jak přemýšlí, jak řeší druhé a v konečném důsledku ... Tak žijí. ;)
Dnes se šíří přesvědčení, že do pekla neposílá Bůh. Že Bůh dokonce ani nestvořil peklo, ale že peklo vytvořili sami démoni (otázkou je, jestli démoni mohou být stvořitelé). A také to, že peklo nemusí být ani tak místo, ale především stav duše. S tím vším souhlasím. Bůh, který posílá do pekla, neexistuje, protože pak by nebyl Láska. Bůh, který by posílal do pekla, by jednal v rozporu sám se sebou - protože On je láska. Říká se ale, že do pekla duše odchází sama ve svém vlastním rozhodnutí. Že vědomě odmítá Boha, Dobro, Lásku. Nabízí se ale otázka, proč by to vůbec duše dělala. Proč by volila peklo. Když by měla plné vědomí toho, co dělá. Znáte snad někoho, kdo by po smrti chtěl do pekla? Někteří namítnou: ale jsou lidé, kteří jsou v životě tak prostoupení zlem, že ani po smrti nic jiného nechtějí a odmítají Boha. Ano to může být, většinou se ale jedná o lidi, kterým se v dětství a mládí nedostávalo lásky, o lidi, kteří byli nějakým způsobem zraněni. Rozhodně je lepší a pravdivější teorie, že duše odcházejí do pekla samy, že si peklo volí samy, než že je tam posílá Bůh. Takže jsme se dobrali k tomu, že Bůh do pekla neposílá a že Bůh peklo nestvořil. Je tu však jeden problém. Bůh sice do pekla neposílá a peklo nestvořil - ale dopustil by Bůh - i když peklo nestvořil - aby v něm některý jeho tvor skončil navždy? Bůh je láska a říká se, že Bohu působí nesmírný zármutek, když ztrácí duši. Vystavoval by Bůh sám sebe věčnému utrpení z navěky ztracených duší? Z navěky ztracených vlastních dětí? Kdybych byla Bůh, dopustila bych, aby se jakékoli z mých dětí ode mě vzdálilo, třeba i do pekla, pokud by chtělo - ale jako Bůh bych nikdy nedopustila možnost, aby se toto dítě ke mě mohlo kdykoli vrátit. To bych prostě neudělala. Nedopustila bych takovou možnost, že by se duše dostala do pekla a skončila v něm navždy bez možnosti návratu. Bez možnosti povstat z té strašné temnoty. Byla bych Bohem Naděje nejen po lidi na Zemi, ale i pro duše na věčnosti. Začínám se přiklánět k myšlence, že peklo nemusí být věčný stav. Chápu, že pro mnoho lidí jsou moje názory nepřijatelné. Pokud vám někdo století tvrdí, že je to tak a tak a přesto nejede vlak a ještě si kolem sebe vybuduje hradbu neomylnosti a zastrašuje vás peklem, když nebude věřit přesně tomu, co vám předepisuje, těžko se přijímá už jenom myšlenka, jestli ono by to třeba nemohlo být jinak. V takové situaci je třeba hodně odvahy už jenom k tomu nějakou odvahu mít.
@aqua Z vašeho psaní se zdá, že si myslíte, že věčnost pekla je stále nevyřešená otázka. Ale Pán Bůh zjevil jednou pravdu, která se nemění a zůstává.
Řeknete snad: Bůh příliš miluje hříšníka, než aby ho na věky zavrhl. Snad se leckomu zdá, že jinak ani nelze. Ve skutečnosti však musíme říci: Bůh příliš miloval hříšníka, než aby ho na věky zavrhl. Láska Boží je moudrá právě tak jako všechny city, jež inspiruje. Myslíte, že by Bůh obětoval svého vlastního Syna a vydal ho hrozným mukám kříže, kdyby peklo znamenalo pouze dočasný trest, po němž přijde svrchované štěstí nebes? Myslíte, že by umírali mučedníci v zubech šelem, že by se dali pálit a mučit a stínat, kdyby zapření víry nebylo spojeno s věčným pálením a mučením od Boha?
Ano, Bůh příliš miloval hříšníka, než aby ho věčně zavrhl. Ale v té chvíli, kdy hříšník pohrdl jeho láskou a odmítl dílo vykoupení, byl sám odmítnut, a toto odmítnutí bude věčné. „Všemohoucí Bůh", praví sv. Řehoř, „poněvadž je soucitný, netěší se z trápení ubožáků zavržených; poněvadž však je spravedlivý, neustane na věky od pomsty ničemných".
...
Florentský sněm (1438—1445) prohlásil slavnostně, že duše těch, kdo zemrou v osobním nebo pouze v dědičném hříchu, ihned sestupují do pekla, aby byly trestány nestejnými tresty.
DACÍK, Reginald Maria a MEDEK, Antonín, ed. [Věrouka pro laiky. Svazek VI], Bůh odplatitel. Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1941. 122 stran. Krystal; sv. 54. Dostupné také z: http://librinostri.catholica.cz/download/VerPrLai6-OCRp.pdf
__________________
Je již v naší povaze, že cítíme nechuť ke všemu, co trvá příliš dlouho, a to i k tomu, co je nám milé a příjemné. Kdybychom měli celých osm dní sedět u bohatého stolu, jak by nám taková hostina připadala dlouhá! Pokud bychom měli plných osm dní a nocí nepřetržitě spát v pohodlném lůžku, jak by nám takový spánek připadal dlouhý! – Kdyby měl někdo po osm dní a nocí tančit a skákat, jak by asi byl unavený! A působí-li tak věci, které jsou nám jinak příjemné a žádoucí, jak by to potom bylo s tím, co je nepříjemné?
Kdyby se nám dostal do boty jen malý kamínek a museli bychom s ním tak chodit osm dní za pokání, jak by nám to připadalo těžké! Jestliže tedy i tak nepatrná bolest je po delší době příčinou netrpělivosti, co potom vyvolá dlouhodobá vážná choroba nebo trýzeň?
Kdyby takový ubohý hříšník musel spoutaný ležet celý rok zaživa ve velkém krbovém ohni, nepřišel by o rozum nevýslovným utrpením? Žádné lidské srdce by jistě nebylo tak tvrdé, aby na něj nepohlíželo se soucitem.
Nahlédni však do propasti pekla a uvidíš tam tisíce a tisíce takových nešťastníků v ohnivém močálu trýzně a utrpení. Mnozí z nich jsou v tak hrozném stavu již tisíc a někteří i pět tisíc let.
Ale všichni musejí v takovém hrozném utrpení setrvat ještě ne stokrát, ne tisíckrát ani stotisíckrát déle, nýbrž navždy; bez útěchy a osvěžení, bez milosti a slitování, bez odměny a hlavně bez sebemenší naděje na vykoupení. A právě to jejich utrpení jen násobí, to je vrhá do zuřivosti a zoufalství. Co myslíš, že je věčnost, a jak dlouho trvá? Věčnost je cosi, co nemá počátek ani konec. Věčnost je čas, který zůstává stále stejný a nepomíjí. Proto také utrpení zavržených nikdy neskončí. Po uplynutí sta tisíce let začne nových sto tisíc a tak pořád až na věky. Protože peklo nepočítá dny ani roky, nýbrž zná jen jedinou věčnou noc, nemůže ani žádný zavržený počítat, jak dlouho již v pekle je, jelikož první noc, kdy sem přišel, ještě stále trvá a nikdy neskončí.
...
Není to strašné? Kdo by se tím nezděsil, vezme-li si všechno opravdu k srdci! A přece by byli zatracenci šťastní, kdyby po milionech a milionech let nejhroznějšího utrpení měli naději, že budou vysvobozeni.
...
Příčina, proč milosrdný Bůh trestá smrtelný hřích věčností a již nikdy jej neodpustí, je následující: Proto, že zavržený hříšník neprojevuje lítost a pokání, ani nechce prosit Boha o odpuštění. – Když někdo zemře ve smrtelném hříchu, pak je tak zatvrzelý, že ani na věčnosti od něj nechce upustit.
A protože jej Bůh zatratil, pociťuje takovou nenávist vůči Bohu, že si tím sám způsobí tolik utrpení, kolik jen může.
Spíše než by se před Bohem pokořil a chtěl jej prosit o prominutí, raději se vystaví ještě větším trestům v pekle. Protože zavržený hříšník svých hříchů nelituje ani nechce prosit o jejich odpuštění, zůstává věčně v hříchu a také věčně hřeší, a jelikož hřích trvá věčně, je věčný i jeho trest.
Bůh neustává trestat dříve, než hříšník přestane hřešit! Avšak hříšník nepřestává hřešit a proto také Bůh nepřestává trestat.
Z toho vidíš, milý čtenáři, že Bůh žádnému zavrženému nečiní bezpráví, když jej věčně trestá, nýbrž že Boží soud vyžaduje, aby byl trest věčný, protože i hřích trvá věčně.
KELLER, Joseph Anton. Peklo existuje: Otřesná svědectví. Z německého originálu Dr. Joseph Anton Keller, Die Hölle existiert – Erschütternde Tatsachenberichte, 1889 reprint Verlag Anton A. Schmid, Durach 1997 přeložil © Jaroslav Voříšek 2010. Dostupné z: http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/literatura/Peklo_existuje.rar.
Řeknete snad: Bůh příliš miluje hříšníka, než aby ho na věky zavrhl. Snad se leckomu zdá, že jinak ani nelze. Ve skutečnosti však musíme říci: Bůh příliš miloval hříšníka, než aby ho na věky zavrhl. Láska Boží je moudrá právě tak jako všechny city, jež inspiruje. Myslíte, že by Bůh obětoval svého vlastního Syna a vydal ho hrozným mukám kříže, kdyby peklo znamenalo pouze dočasný trest, po němž přijde svrchované štěstí nebes? Myslíte, že by umírali mučedníci v zubech šelem, že by se dali pálit a mučit a stínat, kdyby zapření víry nebylo spojeno s věčným pálením a mučením od Boha?
Ano, Bůh příliš miloval hříšníka, než aby ho věčně zavrhl. Ale v té chvíli, kdy hříšník pohrdl jeho láskou a odmítl dílo vykoupení, byl sám odmítnut, a toto odmítnutí bude věčné. „Všemohoucí Bůh", praví sv. Řehoř, „poněvadž je soucitný, netěší se z trápení ubožáků zavržených; poněvadž však je spravedlivý, neustane na věky od pomsty ničemných".
...
Florentský sněm (1438—1445) prohlásil slavnostně, že duše těch, kdo zemrou v osobním nebo pouze v dědičném hříchu, ihned sestupují do pekla, aby byly trestány nestejnými tresty.
DACÍK, Reginald Maria a MEDEK, Antonín, ed. [Věrouka pro laiky. Svazek VI], Bůh odplatitel. Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1941. 122 stran. Krystal; sv. 54. Dostupné také z: http://librinostri.catholica.cz/download/VerPrLai6-OCRp.pdf
__________________
Je již v naší povaze, že cítíme nechuť ke všemu, co trvá příliš dlouho, a to i k tomu, co je nám milé a příjemné. Kdybychom měli celých osm dní sedět u bohatého stolu, jak by nám taková hostina připadala dlouhá! Pokud bychom měli plných osm dní a nocí nepřetržitě spát v pohodlném lůžku, jak by nám takový spánek připadal dlouhý! – Kdyby měl někdo po osm dní a nocí tančit a skákat, jak by asi byl unavený! A působí-li tak věci, které jsou nám jinak příjemné a žádoucí, jak by to potom bylo s tím, co je nepříjemné?
Kdyby se nám dostal do boty jen malý kamínek a museli bychom s ním tak chodit osm dní za pokání, jak by nám to připadalo těžké! Jestliže tedy i tak nepatrná bolest je po delší době příčinou netrpělivosti, co potom vyvolá dlouhodobá vážná choroba nebo trýzeň?
Kdyby takový ubohý hříšník musel spoutaný ležet celý rok zaživa ve velkém krbovém ohni, nepřišel by o rozum nevýslovným utrpením? Žádné lidské srdce by jistě nebylo tak tvrdé, aby na něj nepohlíželo se soucitem.
Nahlédni však do propasti pekla a uvidíš tam tisíce a tisíce takových nešťastníků v ohnivém močálu trýzně a utrpení. Mnozí z nich jsou v tak hrozném stavu již tisíc a někteří i pět tisíc let.
Ale všichni musejí v takovém hrozném utrpení setrvat ještě ne stokrát, ne tisíckrát ani stotisíckrát déle, nýbrž navždy; bez útěchy a osvěžení, bez milosti a slitování, bez odměny a hlavně bez sebemenší naděje na vykoupení. A právě to jejich utrpení jen násobí, to je vrhá do zuřivosti a zoufalství. Co myslíš, že je věčnost, a jak dlouho trvá? Věčnost je cosi, co nemá počátek ani konec. Věčnost je čas, který zůstává stále stejný a nepomíjí. Proto také utrpení zavržených nikdy neskončí. Po uplynutí sta tisíce let začne nových sto tisíc a tak pořád až na věky. Protože peklo nepočítá dny ani roky, nýbrž zná jen jedinou věčnou noc, nemůže ani žádný zavržený počítat, jak dlouho již v pekle je, jelikož první noc, kdy sem přišel, ještě stále trvá a nikdy neskončí.
...
Není to strašné? Kdo by se tím nezděsil, vezme-li si všechno opravdu k srdci! A přece by byli zatracenci šťastní, kdyby po milionech a milionech let nejhroznějšího utrpení měli naději, že budou vysvobozeni.
...
Příčina, proč milosrdný Bůh trestá smrtelný hřích věčností a již nikdy jej neodpustí, je následující: Proto, že zavržený hříšník neprojevuje lítost a pokání, ani nechce prosit Boha o odpuštění. – Když někdo zemře ve smrtelném hříchu, pak je tak zatvrzelý, že ani na věčnosti od něj nechce upustit.
A protože jej Bůh zatratil, pociťuje takovou nenávist vůči Bohu, že si tím sám způsobí tolik utrpení, kolik jen může.
Spíše než by se před Bohem pokořil a chtěl jej prosit o prominutí, raději se vystaví ještě větším trestům v pekle. Protože zavržený hříšník svých hříchů nelituje ani nechce prosit o jejich odpuštění, zůstává věčně v hříchu a také věčně hřeší, a jelikož hřích trvá věčně, je věčný i jeho trest.
Bůh neustává trestat dříve, než hříšník přestane hřešit! Avšak hříšník nepřestává hřešit a proto také Bůh nepřestává trestat.
Z toho vidíš, milý čtenáři, že Bůh žádnému zavrženému nečiní bezpráví, když jej věčně trestá, nýbrž že Boží soud vyžaduje, aby byl trest věčný, protože i hřích trvá věčně.
KELLER, Joseph Anton. Peklo existuje: Otřesná svědectví. Z německého originálu Dr. Joseph Anton Keller, Die Hölle existiert – Erschütternde Tatsachenberichte, 1889 reprint Verlag Anton A. Schmid, Durach 1997 přeložil © Jaroslav Voříšek 2010. Dostupné z: http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/literatura/Peklo_existuje.rar.
Proti věčným trestům namítali tak zv. Milosrdní, že jsou proti milosrdenství a dobrotě Boží, jež nemůže býti krutá a neúprosná. Avšak byl to milosrdný Bůh, jenž hříšníkům svou milost nabízel, je napomínal, jim hrozil a k pokání vybízel, takže právem může říci zavrženým: „Co je, co jsem měl ještě učiniti vinici mé, a neučinil jsem?“ (Is. 5, 4). Milosrdenství a dobrota Boží není totožná se slabostí a povolností a nemůže býti v rozporu se spravedlností Boží. Právě věčné tresty v pekle jsou nejúčinnější prostředek, jímž dobrotivý Bůh chce lidstvo od hříchův odstrašiti a k ctnostnému životu nabádati. Kdyby nebylo věčného pekla a ještě po smrti by bylo lze se káti a k Bohu obrátiti, mnozí nyní zbožní a horliví nedbali by ani na hřích ani na peklo (Jeronym, In Jon. 3, 6).
...
V nauce o věčných trestech je nám leccos nepochopitelné, avšak tolik je nepochybně jisto, že Bůh zůstane i k peklu spravedlivým a svatým. Bůh chce peklo, poněvadž nechce hříchu. Kdyby nebylo hříchu, nebylo by ani pekla. Hřích pak jest a zůstane dobrovolné přestoupení zákona Božího. (Bartmann I. c.)
ŠPAČEK, Richard. Katolická věrouka. Díl III. Kniha V.-VII., O milosti, svátostech a dokonání. V Praze: Dědictví sv. Prokopa, 1922. xii, 526 s. Dědictví sv. Prokopa; podíl údů na rok 1919, č. 62. Dostupné také z: http://librinostri.catholica.cz/download/SpacekVerouka3-OCR.pdf.
...
V nauce o věčných trestech je nám leccos nepochopitelné, avšak tolik je nepochybně jisto, že Bůh zůstane i k peklu spravedlivým a svatým. Bůh chce peklo, poněvadž nechce hříchu. Kdyby nebylo hříchu, nebylo by ani pekla. Hřích pak jest a zůstane dobrovolné přestoupení zákona Božího. (Bartmann I. c.)
ŠPAČEK, Richard. Katolická věrouka. Díl III. Kniha V.-VII., O milosti, svátostech a dokonání. V Praze: Dědictví sv. Prokopa, 1922. xii, 526 s. Dědictví sv. Prokopa; podíl údů na rok 1919, č. 62. Dostupné také z: http://librinostri.catholica.cz/download/SpacekVerouka3-OCR.pdf.
Pavle Jane, a jak to víte, že je zrovna všechno pravda tak, jako to vykládáte vy? Jak si můžete být tak jistý?
Jo a ještě něco. Bůh netrestá. Bůh je Láska a ne pomsta. Lidé se trestají sami.
aqua: Nesleduji diskusi, ale bible je Boží slovo a je pro nás jedinou autoritou a Pravdou. Jestli pochybuješ o správnosti bible, pak nejsi věřící (křesťan).
Ježíš řekl:
Jan 14:6 "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."
Janovo evangelium Ježíše popisuje jako Slovo a Boha:
Jan 1:1-5 Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Ten/To (Slovo*) byl na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo svítí ve tmě, ale tma ho nepohltila.
V řečtině 'útos (ten).
Ve 14. verši Jan pokračuje:
Jan 1:14 A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi* (a viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má Jednorozený od Otce), plné milosti a pravdy.
V řečtině doslova: "v nás", obvykle se překládá "mezi námi".
Jsou věci, které jsou zjevovány Duchem Svatým od Boha, a Ducha Svatého mají ti, kdo jsou v Kristu. Ten dosvědčuje, že "Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý a vybavený ke každému dobrému dílu." 2 Timoteovi 3:16.
O pravdivosti toho Slova se můžeš přesvědčit jedině pokud žiješ z Boží milosti v Kristu, neboť
"Žádný, kdo v něm zůstává, tedy nehřeší; žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal." 1 Janův 3:6 NBK.
Ježíš řekl:
Jan 14:6 "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."
Janovo evangelium Ježíše popisuje jako Slovo a Boha:
Jan 1:1-5 Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Ten/To (Slovo*) byl na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo svítí ve tmě, ale tma ho nepohltila.
V řečtině 'útos (ten).
Ve 14. verši Jan pokračuje:
Jan 1:14 A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi* (a viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má Jednorozený od Otce), plné milosti a pravdy.
V řečtině doslova: "v nás", obvykle se překládá "mezi námi".
Jsou věci, které jsou zjevovány Duchem Svatým od Boha, a Ducha Svatého mají ti, kdo jsou v Kristu. Ten dosvědčuje, že "Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý a vybavený ke každému dobrému dílu." 2 Timoteovi 3:16.
O pravdivosti toho Slova se můžeš přesvědčit jedině pokud žiješ z Boží milosti v Kristu, neboť
"Žádný, kdo v něm zůstává, tedy nehřeší; žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal." 1 Janův 3:6 NBK.
Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl a řekl: "Amen, amen*, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království." Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když je starý? Může snad vejít podruhé do lůna své matky a narodit se?" Ježíš odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
* - Amen, znamená něco jako "pravda" či "tomu věř", když se vyskytuje dvakrát, dalo by se přeložit jako "To je pravda pravdoucí", nebo "Chci ti sdělit něco velmi závažného".
* - Amen, znamená něco jako "pravda" či "tomu věř", když se vyskytuje dvakrát, dalo by se přeložit jako "To je pravda pravdoucí", nebo "Chci ti sdělit něco velmi závažného".
Že Bůh netrestá? To je lež.
Judův 1:5-16 Chci vám však připomenout, ačkoli to již jednou víte, že když Pán vysvobodil svůj lid z egyptské země, potom ty, kteří byli nevěřící, zahubil. A ty anděly, kteří nezachovali svou prvotnost, ale opustili svůj příbytek, uchoval k soudu toho velikého dne ve věčných poutech pod temnotou. Jako i Sodoma a Gomora a okolní města, která se oddala smilstvu podobným způsobem jako tito a pustila se za zvrhlou žádostí, jsou vystavena pro výstrahu, když nesou trest věčného ohně, tak podobně i tito jako pohroužení do snu poskvrňují tělo, odmítají vlády a tupí hodnostáře. Avšak ani archanděl Michael, když měl spor s ďáblem a přel se s ním o Mojžíšovo tělo, neodvážil se vynést potupný rozsudek, ale řekl: "Ztrestej tě Pán!" Tito se však rouhají tomu, co neznají, a kazí se tím, co znají přirozeně jako nerozumná zvířata. Běda jim, neboť se vydali Kainovou cestou a propadli svodu Balámovy mzdy a zahynuli odporováním Chóreho. Ti jsou poskvrnami na vašich hodech lásky. Když s vámi hodují, bezostyšně pasou sami sebe; jsou to mračna bez vody unášená větry, podzimní stromy bez ovoce dvakrát zemřelé a vykořeněné, divoké mořské vlny vypěňující své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jimž je na věčnost zachována černota tmy. A o nich také prorokoval sedmý od Adama, Enoch, když řekl: "Hle, Pán přichází s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi lidmi a usvědčil všechny, kteří mezi nimi byli bezbožní, za všechny skutky jejich bezbožnosti, které bezbožně napáchali, i za všechny hrubosti, které proti němu vyslovili bezbožní hříšníci." To jsou ti, kteří reptají, stěžují si, chodí podle svých žádostí, jejichž ústa mluví honosně a kteří pochlebují lidem pro svůj užitek."
Judův 1:17-21 Ale vy, milovaní, pamatujte na slova předpověděná apoštoly našeho Pána Ježíše Krista. Řekli vám přece, že v posledním čase budou posměvači chodící podle svých bezbožných žádostí. To jsou ti, kteří se sami oddělují, tělesní lidé, kteří nemají Ducha. Ale vy, milovaní, se budujte na té své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém a zachovávejte se v Boží lásce, zatímco očekáváte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.
1 Korintským 6:9-10 Cožpak nevíte, že nespravedliví nebudou dědici Božího království? Nemylte se! Smilníci ani modláři, cizoložníci, zženštilí ani homosexuálové, zloději ani lakomci, opilci, utrhači ani rváči nebudou dědici Božího království.
Judův 1:5-16 Chci vám však připomenout, ačkoli to již jednou víte, že když Pán vysvobodil svůj lid z egyptské země, potom ty, kteří byli nevěřící, zahubil. A ty anděly, kteří nezachovali svou prvotnost, ale opustili svůj příbytek, uchoval k soudu toho velikého dne ve věčných poutech pod temnotou. Jako i Sodoma a Gomora a okolní města, která se oddala smilstvu podobným způsobem jako tito a pustila se za zvrhlou žádostí, jsou vystavena pro výstrahu, když nesou trest věčného ohně, tak podobně i tito jako pohroužení do snu poskvrňují tělo, odmítají vlády a tupí hodnostáře. Avšak ani archanděl Michael, když měl spor s ďáblem a přel se s ním o Mojžíšovo tělo, neodvážil se vynést potupný rozsudek, ale řekl: "Ztrestej tě Pán!" Tito se však rouhají tomu, co neznají, a kazí se tím, co znají přirozeně jako nerozumná zvířata. Běda jim, neboť se vydali Kainovou cestou a propadli svodu Balámovy mzdy a zahynuli odporováním Chóreho. Ti jsou poskvrnami na vašich hodech lásky. Když s vámi hodují, bezostyšně pasou sami sebe; jsou to mračna bez vody unášená větry, podzimní stromy bez ovoce dvakrát zemřelé a vykořeněné, divoké mořské vlny vypěňující své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jimž je na věčnost zachována černota tmy. A o nich také prorokoval sedmý od Adama, Enoch, když řekl: "Hle, Pán přichází s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi lidmi a usvědčil všechny, kteří mezi nimi byli bezbožní, za všechny skutky jejich bezbožnosti, které bezbožně napáchali, i za všechny hrubosti, které proti němu vyslovili bezbožní hříšníci." To jsou ti, kteří reptají, stěžují si, chodí podle svých žádostí, jejichž ústa mluví honosně a kteří pochlebují lidem pro svůj užitek."
Judův 1:17-21 Ale vy, milovaní, pamatujte na slova předpověděná apoštoly našeho Pána Ježíše Krista. Řekli vám přece, že v posledním čase budou posměvači chodící podle svých bezbožných žádostí. To jsou ti, kteří se sami oddělují, tělesní lidé, kteří nemají Ducha. Ale vy, milovaní, se budujte na té své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém a zachovávejte se v Boží lásce, zatímco očekáváte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.
1 Korintským 6:9-10 Cožpak nevíte, že nespravedliví nebudou dědici Božího království? Nemylte se! Smilníci ani modláři, cizoložníci, zženštilí ani homosexuálové, zloději ani lakomci, opilci, utrhači ani rváči nebudou dědici Božího království.
Aqua, všimni si, že se v textu píše, že homosexuálové čili sodomiti (ἀρσενοκοῖται) nevejdou do Božího království.
A pak je tu Janovo zjevení o soudu nad hříšníky:
Zjevení Janovo 19:19-21 A uviděl jsem šelmu a krále země i jejich vojska, jak se sjeli, aby svedli boj s Tím, který seděl na tom koni, a s jeho vojskem. A ta šelma byla zajata a s ní ten falešný prorok, který před ní dělal divy, jimiž svedl ty, kdo přijali znamení šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu. Ti dva byli zaživa uvrženi do ohnivého jezera, hořícího sírou, a ostatní byli zabiti mečem vycházejícím z úst Toho, který seděl na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich těly.
Zjevení Janovo 20:12-15 Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před Boží tváří, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, to jest kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Peklo vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. A Smrt i Peklo byly uvrženy do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.
Tak to se neshoduje s tvým tvrzením, že Bůh netrestá.
A co teprve tento?
2 Tesalonickým 1:3-10 Musíme za vás, bratři, stále děkovat Bohu, jak se sluší, protože vaše víra velice roste a vzájemná láska vás všech se rozhojňuje, takže se vámi v Božích církvích sami chlubíme - totiž vaší vytrvalostí a věrností ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte. Ta jsou znamením Božího spravedlivého soudu, abyste byli uznáni za hodné Božího království, pro něž také trpíte. U Boha je totiž spravedlivé, aby těm, kdo vás sužují, bylo odplaceno soužením a vám, kdo jste sužováni, odpočinutím s námi, až se zjeví Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděly a v ohnivém plameni uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha a nejsou poslušni evangelia našeho Pána Ježíše Krista. Ti ponesou trest věčné záhuby, odloučeni od Pánovy tváře a od slávy jeho moci, v ten den, kdy přijde, aby byl oslaven ve svých svatých a ukázal se jako podivuhodný ve všech věřících - neboť jste uvěřili našemu svědectví mezi vámi.
A jestli tomu nevěříš, pak nejsi nic než pohan.
A pak je tu Janovo zjevení o soudu nad hříšníky:
Zjevení Janovo 19:19-21 A uviděl jsem šelmu a krále země i jejich vojska, jak se sjeli, aby svedli boj s Tím, který seděl na tom koni, a s jeho vojskem. A ta šelma byla zajata a s ní ten falešný prorok, který před ní dělal divy, jimiž svedl ty, kdo přijali znamení šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu. Ti dva byli zaživa uvrženi do ohnivého jezera, hořícího sírou, a ostatní byli zabiti mečem vycházejícím z úst Toho, který seděl na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich těly.
Zjevení Janovo 20:12-15 Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před Boží tváří, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, to jest kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Peklo vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. A Smrt i Peklo byly uvrženy do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.
Tak to se neshoduje s tvým tvrzením, že Bůh netrestá.
A co teprve tento?
2 Tesalonickým 1:3-10 Musíme za vás, bratři, stále děkovat Bohu, jak se sluší, protože vaše víra velice roste a vzájemná láska vás všech se rozhojňuje, takže se vámi v Božích církvích sami chlubíme - totiž vaší vytrvalostí a věrností ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte. Ta jsou znamením Božího spravedlivého soudu, abyste byli uznáni za hodné Božího království, pro něž také trpíte. U Boha je totiž spravedlivé, aby těm, kdo vás sužují, bylo odplaceno soužením a vám, kdo jste sužováni, odpočinutím s námi, až se zjeví Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděly a v ohnivém plameni uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha a nejsou poslušni evangelia našeho Pána Ježíše Krista. Ti ponesou trest věčné záhuby, odloučeni od Pánovy tváře a od slávy jeho moci, v ten den, kdy přijde, aby byl oslaven ve svých svatých a ukázal se jako podivuhodný ve všech věřících - neboť jste uvěřili našemu svědectví mezi vámi.
A jestli tomu nevěříš, pak nejsi nic než pohan.
A znovu:
2 Tesalonickým 2:1-12 Ohledně příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho shromáždění k němu vás tedy prosíme, bratři, abyste se nenechali snadno vyvést z míry ani lekat, ať už duchem, slovem nebo dopisem (údajně od nás), jako by již nastal Kristův den. Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. Ten den totiž nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk hříchu, ten syn zatracení, který se staví na odpor a povyšuje se nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá, takže se posadí v Božím chrámu jako Bůh a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, když jsem ještě byl u vás? A víte, co ho nyní zadržuje - proto, aby byl zjeven až ve svůj čas. Tajemství této bezbožnosti již přece působí; jen čeká, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo ji dosud zadržuje. A tehdy se zjeví ten bezbožník, kterého Pán pohltí dechem svých úst a zničí jasem svého příchodu.
Příchod toho bezbožníka odpovídá satanovu působení s jeho veškerou mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kdo hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni. A proto na ně Bůh pošle mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale našli zálibu v nepravosti, byli odsouzeni.
2 Tesalonickým 2:1-12 Ohledně příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho shromáždění k němu vás tedy prosíme, bratři, abyste se nenechali snadno vyvést z míry ani lekat, ať už duchem, slovem nebo dopisem (údajně od nás), jako by již nastal Kristův den. Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. Ten den totiž nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk hříchu, ten syn zatracení, který se staví na odpor a povyšuje se nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá, takže se posadí v Božím chrámu jako Bůh a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, když jsem ještě byl u vás? A víte, co ho nyní zadržuje - proto, aby byl zjeven až ve svůj čas. Tajemství této bezbožnosti již přece působí; jen čeká, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo ji dosud zadržuje. A tehdy se zjeví ten bezbožník, kterého Pán pohltí dechem svých úst a zničí jasem svého příchodu.
Příchod toho bezbožníka odpovídá satanovu působení s jeho veškerou mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kdo hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni. A proto na ně Bůh pošle mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale našli zálibu v nepravosti, byli odsouzeni.
A znovu:
Židům 10:28-31 Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. Čím přísnějšího trestu si myslíte, že bude hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, kterou byl posvěcen, a potupil Ducha milosti? Známe přece Toho, který řekl: "Má je pomsta, já odplatím," praví Pán, a znovu: "Pán bude soudit svůj lid." Je hrozné upadnout do rukou živého Boha!
A zase:
2 Petrův 1:21-2:22 Proroctví přece nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží svatí lidé mluvili, jak byli unášeni Duchem Svatým. Mezi lidem však bývali i falešní proroci, tak jako i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné sekty. Budou zapírat dokonce i Panovníka, který je vykoupil, a tak na sebe přivádějí rychlou záhubu. Jejich zhoubné cesty budou následovat mnozí a cesta pravdy bude skrze ně vydávána potupě. Budou s vámi lakomě kupčit vymyšlenými řečmi; jejich odsouzení již dávno nezahálí a jejich záhuba nespí. Bůh přece neušetřil anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do nejhlubší propasti a vydal řetězům temnoty, aby byli střeženi k soudu. Neušetřil ani ten starý svět, ale jako jednoho z osmi zachoval Noéma, kazatele spravedlnosti, když uvedl potopu na svět bezbožných. Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když je odsoudil ke zkáze, aby dal výstrahu budoucím bezbožníkům, a spravedlivého Lota ztrápeného nestydatým chováním těch zvrhlíků vysvobodil, neboť když ten spravedlivý muž mezi nimi bydlel, trýznil den za dnem svou spravedlivou duši tím, co viděl a slyšel: jejich zločinnými skutky. Pán tedy umí vysvobozovat zbožné z pokušení, nepravé pak trestat a zachovávat ke dni soudu, a zvláště ty, kteří jdou za tělem v poskvrňující žádosti, pohrdají vládou, jsou drzí, samolibí a neostýchají se tupit hodnostáře. Přitom ani andělé, kteří jsou větší v síle a moci, nevynášejí proti nim před Pánem potupný rozsudek. Tito se však jako nerozumná zvířata, z přirozenosti narozená k polapení a záhubě, rouhají tomu, co neznají. Ti zahynou svou vlastní zkažeností. Ponesou odplatu nepravosti jakožto ti, kdo považují za rozkoš denní hýření. Jsou to poskvrny a vady; když s vámi hodují, hýří ve svých rozmarech. Oči mají plné cizoložství a neschopné přestat hřešit, lákají nestálé duše, srdce mají vycvičené v lakomství. Tito synové prokletí opustili přímou cestu a zabloudili, neboť následovali cestu Baláma, syna Bosorova, který si zamiloval mzdu za nepravost. (Za svůj přečin však dostal pokárání: němá oslice promluvila lidským hlasem a zabránila prorokovu bláznovství.) Jsou to studny bez vody, mračna hnaná vichřicí, pro něž je na věčnost zachována černota tmy. Když honosně řeční o marných věcech, lákají žádostmi těla a nestydatostmi ty, kdo právě utekli od těch, kteří žijí v bludu. Slibují jim svobodu, sami jsou však otroky zkázy, neboť kým je kdo přemožen, tím je také zotročen. Jestliže se totiž ti, kdo skrze poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, do nich znovu zapletou a jsou jimi přemoženi, jsou jejich poslední věci horší než první. Bylo by pro ně lepší nepoznat cestu spravedlnosti, než se po jejím poznání odvrátit od svatého přikázání, jež jim bylo vydáno. Stalo se jim však to, co se říká v tom pravdivém přísloví: "Pes se vrátil ke svým zvratkům" a vykoupaná svině k válení v bahně.
Židům 10:28-31 Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. Čím přísnějšího trestu si myslíte, že bude hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, kterou byl posvěcen, a potupil Ducha milosti? Známe přece Toho, který řekl: "Má je pomsta, já odplatím," praví Pán, a znovu: "Pán bude soudit svůj lid." Je hrozné upadnout do rukou živého Boha!
A zase:
2 Petrův 1:21-2:22 Proroctví přece nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží svatí lidé mluvili, jak byli unášeni Duchem Svatým. Mezi lidem však bývali i falešní proroci, tak jako i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné sekty. Budou zapírat dokonce i Panovníka, který je vykoupil, a tak na sebe přivádějí rychlou záhubu. Jejich zhoubné cesty budou následovat mnozí a cesta pravdy bude skrze ně vydávána potupě. Budou s vámi lakomě kupčit vymyšlenými řečmi; jejich odsouzení již dávno nezahálí a jejich záhuba nespí. Bůh přece neušetřil anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do nejhlubší propasti a vydal řetězům temnoty, aby byli střeženi k soudu. Neušetřil ani ten starý svět, ale jako jednoho z osmi zachoval Noéma, kazatele spravedlnosti, když uvedl potopu na svět bezbožných. Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když je odsoudil ke zkáze, aby dal výstrahu budoucím bezbožníkům, a spravedlivého Lota ztrápeného nestydatým chováním těch zvrhlíků vysvobodil, neboť když ten spravedlivý muž mezi nimi bydlel, trýznil den za dnem svou spravedlivou duši tím, co viděl a slyšel: jejich zločinnými skutky. Pán tedy umí vysvobozovat zbožné z pokušení, nepravé pak trestat a zachovávat ke dni soudu, a zvláště ty, kteří jdou za tělem v poskvrňující žádosti, pohrdají vládou, jsou drzí, samolibí a neostýchají se tupit hodnostáře. Přitom ani andělé, kteří jsou větší v síle a moci, nevynášejí proti nim před Pánem potupný rozsudek. Tito se však jako nerozumná zvířata, z přirozenosti narozená k polapení a záhubě, rouhají tomu, co neznají. Ti zahynou svou vlastní zkažeností. Ponesou odplatu nepravosti jakožto ti, kdo považují za rozkoš denní hýření. Jsou to poskvrny a vady; když s vámi hodují, hýří ve svých rozmarech. Oči mají plné cizoložství a neschopné přestat hřešit, lákají nestálé duše, srdce mají vycvičené v lakomství. Tito synové prokletí opustili přímou cestu a zabloudili, neboť následovali cestu Baláma, syna Bosorova, který si zamiloval mzdu za nepravost. (Za svůj přečin však dostal pokárání: němá oslice promluvila lidským hlasem a zabránila prorokovu bláznovství.) Jsou to studny bez vody, mračna hnaná vichřicí, pro něž je na věčnost zachována černota tmy. Když honosně řeční o marných věcech, lákají žádostmi těla a nestydatostmi ty, kdo právě utekli od těch, kteří žijí v bludu. Slibují jim svobodu, sami jsou však otroky zkázy, neboť kým je kdo přemožen, tím je také zotročen. Jestliže se totiž ti, kdo skrze poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, do nich znovu zapletou a jsou jimi přemoženi, jsou jejich poslední věci horší než první. Bylo by pro ně lepší nepoznat cestu spravedlnosti, než se po jejím poznání odvrátit od svatého přikázání, jež jim bylo vydáno. Stalo se jim však to, co se říká v tom pravdivém přísloví: "Pes se vrátil ke svým zvratkům" a vykoupaná svině k válení v bahně.
Pointa je v tom, že tomu tak velmi často je - například i v této diskuzi.
Nesleduji kdo sem co psal, napiš jméno a čas příspěvku, kde proběhla hádka.