Už visí?

Moc pěkný

Tedy, ve vší úctě - s mužskou leností, nešikovností, či neschopností se setkávám denně, ale, že tyto slabosti budou některými jedinci bez mrknutí oka vydávány za předmět okázalého (a poměrně alibistického) písemnému projevu - to už je zcela nový level.
(komentátorka je feministka)

Myslím, že bys jí svou vděčnost dal lépe najevo, kdybys tu skříňku dokončil místo psaní článku :-D.

přesně to mě napadlo taky...ale záleží, jak hluboko je uložená bedna s nářadím atd atd....

Nečekala bych...

Když chlap řekne, že něco udělá, tak to taky udělá. A není nutné mu to každého půl roku připomínat...

@BBB1: Ano, chlapovi to připomínat není nutné, ten na připomínání totiž nečeká :-D.

Suhlasim s damami nado mnou. Moj drahy ma teda tiez obcas tendenciu odkladat veci na "potom", ale rozhodne nie som tak trpezliva a cnostna, aby som mu to neomlatila o hlavu, ked uz ma to zacne stvat 8-)

Už visí?

@JiKu: Kdo? :-)

Skříňka v koupelně.
Zveřejnit tento (půl roku starý) článek bez toho, aby skříňka visela, by mi přišlo poněkud perverzní.
Poněkud hodně perverzní.
Asi jako kdyby alkoholik napsal "jsem vděčný za svou ženu, protože chlastám, ale jí to nevadí".
Jeho žena by nebyla svatá, ale blbá.

Blahoslaven staromládenecký život narcisův! Když něco chci udělat a neudělám to, okamžitě si odpustím a není třeba upomínek, hádek, připomínek ani vysvětlování :-D

Takovou trpělivost ženy bych taky chtěla mít. A taky doufám, že skříňka je už na svém místě. :-)

tak podstatné je, kdy manželka připomíná, tzn. muž se na ni musí (měl by) plně soustředit a vnímat ji a ( nedělat prostě jinou činnost - dívání se na Tv, být na Fb, signálech,aj.-jen jedna činnost - vnímat svoji ženu a poslouchat) je to o naučení se na to a vyžaduje to pro toto oba, dle mě ani nefunguje (u nás tedy ne), když manželka, řekne jen tak mezi řečí - to a to a to potřebuju (už to taky v našem manželství omezuju :) )- muž by měl vždy plně vnímat a žena mu předkládat tu konkrt. informaci :) - vše na poli lásky, žádný křik-je se obzvlášt v manželství pořád čemu učit. Pán opatruj a konej

Ale tady jde o jinou situaci. Prosba byla vyslovena, přijata, pochopena a oslyšena.

Jak často svádíme boje s různými hříchy a dlouho se nám nedaří zvítězit... Kdo seš bez viny, hoď první kamenem...

hele ať si Dan z těchto všech komentů vezme jakýkoliv postřeh chce, a praktikuje ho nebo at se jen pobaví, jak to vidí druzí. To je na něm. Já si píšu komentáře všeobecně a nezaujatě a ze života v manželství. Mě je to fuk, jestli se trefím přesně na míru do jejich situace, pojala sem to tak, jak jsem uznala, a je na něm, na nich, co si z toho vezmou.

hele, já tady píšu komentáře k tomu, co on napsal do článku. A je mi fuk, co si o tom myslíte. Pojal jsem to, jak jsem uznal za vhodné a je na vás, jak se s tím vyrovnáte.

Ostatně jediné, co mě na tom případu opravdu zajímá, je to, zda už visí.

@JiKu: Ano, myslím, že visela ještě před napsáním na jaře.

Tak to jsem se uklidnil :-)

Podobný přístup ženě vydrží pár měsíců, možná pár let a pak si to udělá sama :D.

@felis: Jak které ženě. Znám jich pár, co "nevyměkly". Například mamka nebo teta, která má doma chlapů 5 (manžela a 4 syny). ;-)

@Lidilidi tak všechna čest jim! Mě by to žralo, takže se párkrát připomenu a pak si to udělám sama :). Načež dostanu spucuňk od muže (v dobrém), sebere mi nářadí a dílo dokončí. Myslím, že bych se díla měla chopit dřív, takže by bylo i mnohem dřív hotovo :).

@felis: Já vidím srovnání u mamky a tchýně, včetně důsledků. Metoda, kterou popisuješ, provádí tchýně, ale po letech tak zatrpklým způsobem, že to má vyloženě rozkladné účinky. Takže tahle cesta se pro mě jako vhodná nejeví. A manžel to umí náležitě ocenit, což vede ke spokojenosti na obou stranách.

Zatím to u nás funguje na tom principu, že se domluví s nějakým kámošem, udělají si chlapské odpoledne (zatímco já jim nachystám jídlo a nenápadně se vzdálím) a při přátelském pivě máknou na všech chlapských dodělávkách v domácnosti. Příště se zase sejdou u někoho jiného a tak to funguje ke spokojenosti všech zúčastněných.

Ono asi hodně záleží na povaze obou účastníků... U nás by naopak byl velmi rozkladný přístup, který u vás funguje báječně :D. A pak taky mě obvykle mužské práce odjakživa hodně baví, dělávala jsem vždycky s tátou, takže nemám problém nařezat a naštípat dřevo, obejít auto s flexou, vyčistit rez a následně zatřít, pokosit zahradu, smontovat skříň či co já vím... Takže s tím problém nemám, naopak radši jsem, když muž za mě navaří, odveze děti na den pryč a podobně :). A to dělá bez říkání, takže nám to klape ke spokojenosti obou.

@hrach : Daří se mi odesílat prázdné statusy. :-)

To asi neni uplne dobre :D

Nic moc o nich nevim. Tak si radej nic moc nemyslim.

Soukromá zjevení nejsou něčím, čemu bych musel kvůli "církevnímu schválení" věřit. Chápu, že pokud se na nějakém místě každý měsíc schází spousta lidí, modlí se a zdá se, že nedochází k žádným věroučným úchylkám či modlářství - naopak -, může mít církevní autorita tendenci daný jev přinejmenším nepopřít. Na jejím místě bych asi byl přísnější...

http://www.maria.cz/Maria-a-teologie/Marianska-zjeveni

Já jsem spíše skeptická a opatrná. Upřímně - příliš se o ta zjevení nezajímám. Přijde mi, že mohu žít plnohodnotný křesťanský život i bez nich. :)

Aby si někdo mohl něco rozumného myslet o mariánských zjeveních, měl by vědět alespoň ty nejpodstatnější informace o tom, kdo je to podle církve Panna Maria, která se tam zjevila, proč a čím je výjimečná a proč se vlastně zjevovala už tolikrát, co lidstvu chce sdělit tak důležitého a proč to nestačilo jednou, ale zjevila se víckrát? A když to církev potvrdila - uznala, že se někde opravdu ukázala lidem Matka Boží, tak na základě čeho? Jaké poselství církvi (lidem) přinesla a jak se k němu církev a lidstvo postavilo? Jenže tyto otázky si dnes skoro nikdo neklade. Myšlení někdy bolí. Ale kdyby se někde zjevili mimozemšťané a některý prezident to uznal - potvrdil, že to byli opravdu oni, to by se hned lidstvo zajímalo, co chtěli. Protože se jich bojíme. Matka Boží se nám nezdá nebezpečná,

tak to ani mnohé křesťany moc nezajímá, proč přišla a co chtěla. Nechceme to znát. Museli bychom víc přemýšlet o směru a cíli našeho života a o Bohu. Ona vždycky ukazuje na Něj, nikdy ne na sebe. Já mám nejradši ta místa zjevení, která zůstala co nejvíce nekomerční. Nevíte někdo, kolik těch uznaných zjevení vlastně bylo a kde všude? Rád bych ještě některá navštívil, na moc místech jsem nebyl. Rád bych třeba viděl https://cs.wikipedia.org/wiki/Zjeven%C3%AD_Panny_Marie_v_Guadalupe , prý je tam někde k vidění ten plášť, na který Panna Maria vytvořila ten zázračný obraz zvláštní technikou, kterou vědci dosud nedokáží rozluštit. A prý je tam někde i vidět i ta zvětšenina oka Madony, co uviděl fotograf, která překvapila všechny vědce (viz článek). Rád bych to viděl zblízka a na vlastní oči.