Tak v červnu jsem konečně odstátnicovala a je ze mě bakalář. Učení bylo náročné, hlavně ten poslední týden. Na jeden víkend učebního období jsem se odjela učit k sestřičkám do kláštera, byl tam snad větší klid než doma.

Pak jsem jela po dvou covidových letech na jednu hromadnou akci do Brna, odkud jsem si přivezla nachlazení resp. alespoň jsem si myslela, že to je obyčejné nachlazení a přikládala to oslabené imunitě kvůli tomu, že jsme se dva roky nemohli setkávat. No nachlazení se táhlo měsíc a tak jsem se čtrnáct dní před státnicemi rozhodla nic nenechat náhodě, že se toho třeba zbavím a šla k praktičce. Ta mi nasadila antibiotika, ale bohužel nezabraly. Tak jsem šla na ORL, protože už jsem nechtěla zkoušet léky formou pokusem omyl a skončila doma s Laryngitidou. ORL. to vzal hezky od podlahy a nasadil mi léků rovnou několik. Ještě mi chyběl poslední okruh projít,  tak mě trochu štvalo, že jsem pořád po takových dávkách usínala. A na státnice jsem o týden později šla s tím, že kvůli zdraví umím poslední okruh ze všech nejmíň. Štvalo mě to, protože u prvních dvou jsem snad o každé otázce uměla říct aspoň něco, tady bylo víc otázek, u kterých bych přemýšlela, co vlastně říct. A taky byly kontroverzní ty rady doktora prý před státnicema:"Zkuste zůstat co nejvíc v klidu." ha, ha, ha. To se krásně radí, když někdo nestátnicuje. Nicméně otázka z posledního okruhu byla jedna z těch lehčích nakonec.

Noc před státnicema jsem spala snad jen hodinu, za prvé horko, za druhé ruch  ulice, za třetí stále přetrvávající kašel, za čtvrté nervy. Ráno jsem tedy volala na orl, ať mě dají nějaký akutní oblbovák, abych to tam aspoň byla schopná odvykládat bez toho, aniž bych po minutě mluvení dostala několikaminutový záchvat kašle, protože jsem věděla, že budu muset zvládnout hodinu mluvit. Dostala jsem kapky a po snídani pro ně vyrazila do lékárny. Předpokládala jsem, že dostanu skleněnou láhev s kapátkem. Jaké bylo moje překvapení, když jsem otevřela krabičku, tam plastová lahvička s aplikátorem jak u kapek do očí. Kdyby to byla ta klasická skleněná kapková láhev, poradila bych si, takovou tu pístovou odměrku jsem tam měla k jiným kapkám, ale tohle? Tak jsem vzala kapky, hrnek a šla na recepci, aby mi to nakapali a dali trochu vody. Trapněji jsem se ještě necítila. Modlila jsem se, abych nikoho cestou nepotkala, jak naschvál lidí plno. Opravdu slepecky přístupný systém kapek. Naštěstí byli na recepci ochotní a kapky mi nakapali.

Pak bylo nutné, abych šla něco vyřídit do kanceláře, takže zase kapky hrnek do ruky a s tímhle do kanceláře a pak zase zpátky na recepci. Jak jsem byla ráda, když jsem se vrátila zpátky na pokoj a mohla tu neobvyklou kombinaci věcí, se kterou by člověk nikam asi nechodil, odložit.

Pak jsme se domluvily s kamarádkou, že si zajdem na oběd. Sice jsem si chtěla ještě opakovat ten třetí okruh, ale stejně by mi to asi nepomohlo, tak jsem se na to vykašlala.

Kolem půl druhé jsem se začala pomalu vypravovat. Před fakultou mě vyzvedl asistent a jali jsme se hledat učebnu. Komisi jsem se omluvila za hlasovou indispozici, že onu nemoc, která je postrachem všech resp. byla v posledních dvou letech nemám, aby mě od státnic nevykázali. 

Dvě z vylosovaných otázek mi moc nesedly, ani jsem si je vytáhnout nechtěla resp. ta první mi sedla ze všech nejmíň, druhá byla lepší a ta třetí paradoxně z okruhu, který jsem uměla nejmíň mi sedla nejvíc. Celá zkouška včetně obhajoby mi připadala, jako bych si s něma jen povídala. A nakonec jsem se dověděla, že jsem úspěšně odstátnicovala a teď už i vím, že jsem přijatá na magistra. Když jsem vyšla z učebny, čekalo tam na mě překvapení v podobě našich, vůbec jsem nevěděla, že mají v plánu přijet. Pak jsme se ještě rozdělili, já si zašla s kamarádem na kafe, oni dva také a večer jsme společně vyrazili domů.

A na závěr bych moc všem chtěla poděkovat za modlitby.