"Je nám líto, ale nedovedeme si představit, jak to s vaším postižením....." "Do naší poradny studenty nebereme....." "Píšete, že praxe má být zaměřena na etiku v poradenských profesích, nejsme si jisti zda....." Takové i jiné odpověďi jsem už asi dva týdny poslouchala při hledání si praxe v poradenských zařízeních, i ze zařízeních, o kterých jsem věděla, že tam studenty berou, od nezrakově postižených známých. Pomalu jsem začínala ztrácet naději. Někteří se mi radši ani neobtěžovali napsat, což je ještě smutnější, skoro člověka napadá, že prostě nevědí, jak sdělit, že nevidomou praktikantku prostě nechtějí. Psala jsem vyučující, i do Teiresiásu, že do minulého pátku si místo rozhodně sehnat nestihnu a že už pomalu ztrácím inspiraci, kam psát. "Tak Hospodine, dal jsi mi tohle postižení, abych s ním nějak fungovala, tak mi prosím pomoz, já nechci, aby to ztroskotalo na tom, že nesplním praxi v poradenských zařízeních, prosím, pošli někoho do cesty...." volala jsem v duchu už napůl zoufale. Nakonec mi Kajka, za což jí ještě jednou patří velký dík dala kontakty na tři poradny v Ostravě. Jala jsem se tam v pátek psát s tím, že bych ráda odpověď znala co nejdřív. U jedné z nich se mi nechtíc povedlo napsat překlep v mailu, takže to nedošlo, pak když jsem to chtěla přepsat tu adresu, tak mě pořád Thunderbird nanucoval můj původní překlep, ještě k tomu v poradně s problematikou, která by mě zajímala opravdu moc. No nakonec jsem tu adresu do toho okýnka zkopírovala ze stránek a ejhle, vyhrála jsem nad strojem. :) Dnes sedím ve vlaku. "Odpovědi a kladné už vůbecne, nečekám, ty dva týdny mě poškolily dost, říkám si." Přesto jsem na mail mrkla a ejhle, ze dvou míst odpověď, že by mě i vzali, později přišla i ze třetí poradny. Pak se mi skoro chtělo smát nahlas. Připadala jsem si jak apoštolové lovící celou noc ryby, neuloví žádnou a pak jim Ježíš řekne:"Spusťte sítě na druhou stranu," a mají ryb až se jim sítě trhají. Jen si říkám, proč ta má noc musela trvat dva týdny? :D A kdoví, jestli to nebylo pošťouchnutí:"Tak Zuzano, kdy už mi začneš věřit ještě víc?" :) No nakonec asi půjdu do hospicové poradny, protože tahle problematika mě docela zajímá. Zkušenost se smrtí se smrtí tváří tvář jsem zažila jednou, ne se svojí vlastní, ale když jsem cítila ten pokoj, ve kterém ten člověk umíral, přeju si ho taky, jednou, až mě zavolá.