O umění stárnout a přirozené noblese

Moje maminka je nejmladší ze šesti sourozenců. Nevím, jak toho babička s dědečkem dosáhli, ale všichni jejich potomci dostali do vínku umění, jak ani na stará kolena nebýt škarohlíd a mrzout. 

Někdo je starý a nemohoucí už v šedesáti, hýčká si v křesle u televize svoje neduhy a naříká, kam ten svět spěje. Někdo i po osmdesátce dokáže rozdávat druhým radost a aktivně žít. 

Strýc Jirka, noblesní pán ze staré školy, který i na výlety jezdil v košili s límečkem, jako varhaník sloužil v naší farnosti přes šedesát let. Kromě toho hrával na harmoniku po zábavách a naplno žil i v téhle covidové době. Kvůli cévám dostal od doktorů nakázané chodit; často jsme ho tedy potkávali na vycházkách po okolí, někdy si popojel vlakem a pořád měl plány, na kterou rozhlednu si vyšlápne.

Teta věčně někde "rajzovala", hlídala vnoučata, nebo jela na pár týdnů do lázní. Strejda tím nijak nestrádal, uměl si nakoupit, vyprat, uvařit a na jeho vizáži byste nepoznali, že nažehlená košile není dílem jeho ženy. Miloval vínečko a koštovačky, byl milým a vtipným společníkem. A když měl někdy ruchu kolem dost, nebo teta láteřila, vypnul si svoje naslouchátko a měl  klid. 

Letošní Velikonoce už oslavil se svými rodiči a mladším bratrem Karlem na nebeské hostině.

 

Strýc Kája se nedožil tak vysokého věku, přesto ani on v důchodě nezahálel doma. Zpíval v chrámovém sboru, rád rybařil a se strýcem Jirkou jezdívali vlakem za dobrým vínkem. Nikdy jsme je nezažili podroušené, vždycky jen v družné veselé náladě prokládané vícehlasým zpěvem.

Strýc Jenda, jejich mladší bratr, i teď po sedmdesátce pomáhá svému synovi v hospodářství a vnukovi radí na stavbě. Stejně jako starší bratr Karel rybaří a dlouhé roky dělal vedoucího na dětských táborech. Jako děti jsme ho milovali, coby divadelní ochotník se uměl báječně vžít do našich her.

Teta Maruška, rovněž čilá sedmdesátnice, dělá správkyni bytového domu. Většinu volného času ovšem tráví na chalupě na zahrádce. V zimní sezóně se však ráda potěší kulturou. Než se jí vnoučata rozlétla po světě, dávala jim všem jako vánoční dárek společnou návštěvu divadla.  

Strýc Slávek, nejmladší z maminčiných sourozenců, je rovněž náruživý zahrádkář a domácí kutil. Když je čas sklizně, zásobuje svou úrodou nemalou část naší rodiny. Kromě toho se svou ženou i teď po sedmdesátce rádi vyrazí ven na kole nebo na pěší výlet. Už někdy začátkem března mi hrdě hlásil, že mají letos v nohách přes sto "jarních" kilometrů. Mimo to často hlídávají své vytoužené vnučky.

 

Dlouhé roky vyrážejí všichni sourozenci pravidelně na společné dovolené a výlety. Dokud ještě žila babička, nejednu pokladní na zámku či na rozhledně uvedli do rozpaků žádostí o rodinné vstupné - že to je maminka a její děti. Přitom už mohla většina z nich žádat o slevu pro důchodce.

Svým smyslem pro humor a pro recesi obveselují vždy oslavence na narozeninové oslavě a při významných příležitostech nastupují i s rodinným praporem. 

Ať mají na zahrádce ruce od hlíny, nebo kravatu a oblek, vyzařuje z nich přirozená noblesa a společenský takt, který byl tolik vlastní i babičce.

Jestli se dožiju jejich požehnaného věku, ráda bych si k tomu uchovala také jejich duševní svěžest, která jim pomáhá překonat bolavá kolena a klouby i jiné trampoty stáří.

 

Ilustrační foto
Zobrazeno 713×
komentáře
Meruňka

@An09 @Jasminecka Nevím, která z vás našla tu ilustrační fotku, ale strýc Jirka a strýc Jenda vypadají zezadu dost podobně jako ten pán na fotce. To se vám povedlo! Díky! Jen vnoučata už mají dospělá :)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.