Minulý rok v týdnu před Slavností Těla a Krve Páně jsme s holkami připravovaly šaty, střevíčky, věnečky, košíčky a všechnu tu parádu, která je potřeba připravit, aby každá holčička mohla být tou nejkrásnější družičkou. Když jsem starší dceři zkoušela šaty zeptala se: "Budu princezna?"

Ano, protože tvůj tatínek je Král. 

Slavením se zdůrazňuje reálná přítomnost Ježíše jako Boha i jako Člověka v Eucharistii. "Svátek svátosti se koná, na památku dne, kdy ona byla ustanovena."

Pamatuji si z dětství ty ohromné průvody, spoustu družiček s košíčky a mládenců se zvonečkami. V průvodu nechybí korouhve, kadidlo a pod baldachýnem Eucharistie... Na slavnost si s sebou lidé nosí věnečky upletené z lučního kvítí, které posvěcené mají chránit domy před živelnými pohromami. 

Průvod, vyjití s tím nejvzácnějším co máme, opuštění těch svých míst v kostele a vyjít naproti těm venku, kteří Boha neznají, nebo možná znají, ale nechtějí ho znát. Je to i takové vyznání víry na veřejnosti. Na závěr přichází požehnání, požehnání pro všechny, pro ty věřící i pro ty nevěřící, kteří to sledují z chodníku, ale i pro ty, kteří to jen po očku sledují z okna. Požehnání pro celou vesnici/město.