"...a světlo věčné, ať jim svítí! Aha..."

Prožíváme teď týden modliteb za zemřelé. Chodíme na hřbitovy a často se modlíme:

"Odpočinutí věčné, dej jim, Pane, a světlo věčné, ať jim svítí, ať odpočívají ve svatém pokoji!"

Je to velmi krásná modlitba a dnes, když jsem vcházel do kostela a poklekl před svatostánkem a viděl věčné světlo, napadla mě její hloubka.

Věčné světlo máme před svatostánkem a upozorňuje nás, že tam je živý Ježíš. Když vstupuji do kostela, mohu cítit takovou předchuť nebe. A mše svatá je předchutí nebe! A ono věčné světlo je sám živý Ježíš! 

Modlíme se za duše v očistci a často říkáme tuto modlitbu tak automaticky, že nás to hned tak netrkne, že se vlastně modlíme za to, aby duším v Očistci neustále svítil Ježíš na cestu do nebe.

V neděli v Partutovicích jsem měl dušičkovou pobožnost. Připravoval jsem si ji už v den vzpomínky na všechny věrné zemřelé. Vybíral jsem z Pohřebních obřadů vhodné texty modliteb, čtení a přímluv a rozjímal nad tím, jak mohu jako laik vést právě tuto pobožnost a zda smím také použít svěcené vody a vykropit hřbitov.

Když vcházím na hřbitov, napadá mě, že vcházím na místo, kde jsou ostatky zemřelých. Ano, to je logické. 

Ale také si uvědomuji, že zemřelí mají po vzkříšení těla dvě východiska - buď nebe nebo peklo. A kam jdou duše po smrti, když nic nečistého do nebe nevejde?

Ano, na hřbitově jsou tělesné ostatky těch, kteří čekají na setkání s Kristem a jsou tam tělesné ostatky také neznámých svatých a těchto ostatků je tam jistě víc, než v oltářích - v kostelích. Vstupuji na svatou půdu.

Když kněz zahajuje obřad pohřbu u hrobu, hrob nejprve žehná (pokud již není požehnán, ale i když třeba je, stejně v našich končinách vždy žehná).

Před tím, když končí obřady v kostele obřadem posledního rozloučení, kněz rakev žehná a příp. i okuřuje (dříve okuřoval vždy a z pohřebních obřadů to nevymizelo. 

Při kropení kněz říkal modlitbu: "Rosou nebeskou občerstvi Pán duši tvou!"

To mě napadlo až potom: "Roráty!" "Rosu dejte nebesa shůry!..."

Význam kropení hrobů je tedy z toho pochopitelnější. Když boháč se v pekle probudil, žádal po Lazarovi alespoň omočit prst ke svlažení pekelných muk. Svěcená voda nám dále připomíná křest a v neposlední řadě si můžeme na hřbitově připomenout, že mnozí zemřelí byli pokřtěni. 

Kropení svěcenou vodou je svátostina a může to vykonávat laik. 

Proto také při pobožnosti jsem to tak uvedl a pak pokropil každý hrob zvlášť také proto, abych se ještě i pohledem modlil za všechny, kteří na tom hřbitově odpočívají. 

Při tom farníci stihli přezpívat všechny písně za duše v očistci, protože projít hřbitov hrob od hrobu a kropit svěcenou vodou trochu času zabere a také mě málem nestačila voda v kropence. 

Ale kropit svěcenou vodou není naštěstí totéž, co zalévat květiny na hrobě, ale skutečně vyprošovat všem duším ovlažení rosou nebeskou při očekávání spásy jejich duše a vize věčného světla, které jim svítí na cestu.

Když tedy zemřelým zapalujeme svíce, není to proto, aby hřbitov v čase dušiček byl krásný, ale připomínáme si Krista, který je Světlem, jež se nestaví pod pokličku (ani do dýně), ale na podstavec, aby svítilo všem v domě.

Zobrazeno 80×
komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.