Před rokem

V minulém roce zemřelo postupně několik lidí, příbuzných či známých, kterých jsem si vážil a kteři mi zůstanou v paměti. 
 


Jedním z takto známých, a možno říci přátel, byl o. archimandrita Marek Krupica, duchovní správce Pravoslavné církevní obce v Litoměřicích a vyučující na Ústavu východního křesťanství při HTF UK. Zemřel 6. listopadu 2018 na následky nezaviněné dopravní nehody. Otce Marka jsem znal od roku 2008 a za ty roky jsme zažili hodně hezkých setkání a rozhovorů. Vážil jsem si na něm toho, že nikdy neměl potřebu dívat se na mne - katolíka - nějak "skrz prsty" (přičemž řada pravoslavných má k nám "jinoslavným" většinou poměrně rozporuplný vztah). Také mu vděčím za to, že mne před pár lety, kdy jsem nějakou dobu v určitých věcech docela dost tápal, lze říci vytáhl z určité duchovní "krizovky". Také ve mně vzbudil zájem o poznání pravoslavného mnišství. Část našich hovorů pozůstávala například v tom, že jsme srovnávali katolické a pravoslavné mnišství. Ale také jsme hovořívali o věcech naprosto všedních. 

Vím, jak velmi miloval liturgii. Obrazem toho je ostatně litoměřický chrám svatého Václava, který otec Marek de facto zcela nově a přitom velmi vkusně nechal vybavit. Tento chrám je asi to nejhmatatelnější, co po něm na tomto světě zůstalo. Nechci zabíhat do nějakého velkého vzpomínání. Byli tací, kteří otce Marka znali více a lépe. Určité nostalgické vzpomínce - alespoň takto stručné - se však dnes nemohu vyhnout. 

Se svatými upokoj, Hospodine, duši zemřelého služebníka svého.

 

Interiér litoměřického svatováclavského chrámu v průběhu adaptací. Rok 2009. Ikonostas již je nový, chybí zaprestolní ikona a pár maličkostí, které byly doplněny ještě později.
Zobrazeno 136×
komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.