Coby sportovní fanoušek a milovník posedávání na gauči při hlasitém kritizování sportovců na obrazovce hrajících si dovolím velmi neumělé a kulhající přirovnání života duchovního k nejslavnější hokejové soutěži světa - NHL.

   Stejně jako tam každý tým během sezony inkasuje trojciferný počet branek, tak stejně upadáme my lidé do hříchu a stejně jako se prohrává tam (a za celou dobu trvání soutěže se snad nestalo, že by jí nějaký celek prošel bez porážky), tak prohráváme svoje boje i my. Ale důležité je právě bojovat, snažit se stůj co stůj si ta malá vítězství vydobýt, která pak v součtu znamenají další postup.

   A zase srovnání - v NHL postup do play off znamená další boje, které budou ještě těžší, budou víc bolet a každá porážka bolí x-násobně víc než v základní části, tak i každý posun v duchovním životě znamená příděl dalších a těžších zkoušek. V této kanadsko-americké soutěži vítěz dosáhne na Stanley Cup, u nás tím vrcholem může být mystické sjednocení s Bohem. A to se, podobně jako vítězství v NHL, nedostane každému.

   Zápasy v hokeji jsou samozřejmě týmovým sportem, rozhoduje soudržnost kolektivu, a i k Bohu nejdeme nikdo sám, ale coby společenství vzájemně se podpírajících. Modlitbou, skutkem, slovem, útěchou, doplňte si sami. Taky by mohlo být motivující úsilí, jaké borci hrající tuto ligu vynakládají pro usměrnění malého puku mezi tři tyče resp. kolik úsilí vloží do toho, aby se nedostal do jejich branky pro naše úsilí o modlitbu, kontemplaci a vnitřní život.

   No, když ale vidím, jak toto moje podobenství kulhá na všechny čtyři, raději jej zakončím prosbou:

Dej, ó dobrý a Všemohoucí Bože, aby tak jako hokejisté dosahují na poháry a vítězství i my jsme jednou dohráli náš životní zápas až k patření na Tebe v Nebi a nebude-li to příliš plytké, tak prosím dopusť, abych se alespoň jednou za život dočkal toho, že Stanley Cup vyhrají žraloci svatého Josefa!