Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými

ale lásku bych neměl

jsem jenom dunící kov a zvučící zvon

Je chlad

rozespalý muž se pomalu souká ze spacáku

lehký větřík mu hladí spánkem pomačkanou tvář

sbalí si věci aby vystoupal poslední metry k vrcholu hory

Za několik minut vyjde slunce

a všechno se začne jevit v novém světle

jasněji

a skutečnosti ukryté tmou noci

vyvstanou za horizontem ozářeným prvními paprsky

A tak zůstává víra, naděje, láska

ale největší z té trojice

je láska