Hana, Alena Mornštajnová

,,Cesta se mi zdála nekonečná. Museli jsme jít okolo kostela k řece, přes most, projít celým dolním městem, které se z mně neznámého důvodu jmenovalo Krásno, táhnout se podél dlouhého zámeckého parku za poslední domky, vstoupit hřbitovní branou a čekat, až maminka omete náhrobky, urovná květiny do váziček a rozsvítí svíčky. Během práce mrtvé oslovovala a povídala jim, co je v Meziříčí nového, kdo se narodil, kdo umřel, co se po městě povídá, jak se mají sousedé a co jsme zase provedly my děti. Neodvažovala jsem se nic říct, jen jsem těžce vzdychala, aby maminka pochopila, jak moc je mi čekání protivné, ale i tak mi pokaždé vyčítavě řekla: „Netvař se, nebýt jich, tak tady nejsi.“ Když na náhrobcích přibyla další jména a to maminčino bylo mezi nimi, vzpomněla jsem si, jak u hrobů každou neděli postávala a mluvila na své blízké. Utěšovalo mě, že je s těmi, po kterých se jí tak stýskalo. Moje jméno není mezi zlatem vyvedenými nápisy na náhrobku jenom proto, že občas se vyplácí být neposlušná a drzá. Jestli nesouhlasíte, dál už nečtěte. A pro jistotu tuhle knihu nikdy nedávejte do rukou svým dětem." (Hana, Alena Mornštajnová)

https://www.flickr.com

Román Hana vypráví příběh jedné židovské rodiny ve Valašském Meziříčí. Je rozdělena na tři části podle vypravěče a doby, ve které se děj odehrává. První je psána ich-formou, vypravěčkou je na začátku knihy devět let stará Mira. Děj se odehrává od roku 1954. Druhá je psána er-formou a týká života Miřiny rodiny. Zde se vracíme do třicátých let a především do druhé světové války.  Ústřední postavou je zde Miřina teta Hana, která je zároveň vypravěčkou třetí a poslední části. V té se postupně dozvídáme její minulost i pohled na přítomnost. 

Kniha je napsána velmi čtivě. Autorka téměř neodbočuje od hlavních témat, přesto zmíní všechny  skutečnosti, které čtenáři umožní vytvořit si ucelený obraz života hrdinů a jejich okolí. Důležitým tématem je též otázka viny, konkrétně viny přeživších z druhé světové války. Právě hrůzy odehrávající se v tomto období musíme mít jako společnost stále na paměti. Na druhou stranu se čtenář vůbec nemusí bát nějakých naturalistických popisů, velmi těžké chvíle jsou líčeny uvěřitelně, ale bez větších podrobností, kniha neobsahuje ani žádné zbytečně patetické scény.

Jak je zmíněno výše, autorka podává ucelený obraz života hrdinů, což může být výhodou, ale já jsem pociťovala chybějící prostor pro přemýšlení a fantazii. Některé pasáže ujasňující děj mi přišly až nadbytečné, neboť čtenáři by si podle mě domyslel, co se stalo. Přesto bych knihu určitě k přečtení doporučila. Je určena spíše dívkám, ale věřím, že ji ocení i lecjaký muž. 

 

Na závěr takový malý bonus - 

jeden z mých oblíbených komentářů z internetové diskuze hodnotící tuto knihu.

 

Magyana   9. 6. 2018, 12:50

Asi nemá smysl psát tady ódy, protože většina už toho byla v komentářích řečena.

Přidávám se do zástupu nadšených a hodlám ji doporučovat všem, komu ještě neupadly uši z mého mluvení o knížkách.

A ještě hodně dlouho nedostanu z hlavy myšlenku na to, co všechno se nemuselo stát, kdyby se jeden mužský zachoval jako chlap.

 

 

www.signaly.cz/podporte
Zobrazeno 64×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.