Bl. Jakub Kern: světec, který si prošel frontovou linií

Dne 20. října 1924 během operace dřívějšího zranění zemřel v pověsti světce kněz a řeholník Jakub Kern. Tento světec si prošel jako mladý muž bojištěm první světové války. Mezi svými spolubojovníky měl přezdívku Zákopový anděl. Ve válce byl těžce raněn. Když opustil bojiště, vstoupil do řádu premonstrátů a svůj život věnoval jako smírnou oběť za odpadlé kněze a řeholníky. O 74 let později, 21. června 1998, Jakuba Kerna spolu s Marií Restitutou Kafkovou a P. Antonem Maria Schwartzem beatifikoval ve Vídni papež Jan Pavel II.

 

Bl. Jakub Kern | Zdroj obrázku: srahovskyklaster.cz

 

Jedenáctého dubna 1897 se do rodiny Franze a Anny Kernových narodil chlapec. Při křtu mu dali jméno Franz Alexander, jméno Jakub přijal až později jako své řeholní jméno. Jeho matka několik týdnů před porodem podstoupila pouť do Maria Enzersdorfu, kde se dlouho modlila k Panně Marii a prosila ji o ochranu pro své dítě. Zároveň přislíbila, že pokud se narodí chlapec, povede ho k velké lásce ke kněžství, aby se jednou mohl stát Božím služebníkem, bude-li to Boží vůle. To vše uchovávala jako své velké tajemství a Jakubovi to řekla až na smrtelné posteli - v té době byl Jakub bohoslovcem v kněžském semináři ve Vídni. Anna pak zemřela s pocitem vděčnosti.

 

Láska k Bohu, kterou mu předávala jeho matka Anna, byla na Jakubovi velmi nápadná. V roce 1908 vstoupil po přijímacích zkouškách do chlapeckého semináře v Hollabrunnu a zároveň byl studentem tamějšího státního gymnázia; již jako mladý student v sobě nesl povolání ke kněžství. Když později vstoupil do semináře, věnoval mnoho času modlitbě a mnohdy během modlitby ztratil pojem o čase tak, že jej museli spolubratři přijít vyrušit, aby došel na studia či jiný program formace. Ačkoliv by se mohlo zdát, že byl Jakub Kern vzorný světec, který trávil hodiny pohroužen do modlitby, dokázal své okolí také pobavit či pohrát si s dětmi. Jeho občasné legrácky nikoho neurážely a nikomu neubližovaly. Jako člověk byl přátelský a ochotný a byl vždy v kolektivu oblíbený.

 

Poklidné dny v semináři narušilo rozpoutání první světové války. K salzburskému 59. pěšímu pluku „arcivévody Reinera“ Jakub narukoval 15. října 1915. Následně byl v roce 1916 převelen ke 4. císařskému střeleckému pluku „Tyrolskému“ a v zařazení k tomuto pluku navštěvoval důstojnickou školu ve Vöcklabruku. Svůj duchovní domov zde nalezl u Školských sester, s nimiž zůstal až do své smrti ve spojení v modlitbě i korespondenci. Vojenská služba mu však nebránila denně chodit k přijímání Eucharistie; také zatím ministroval při bohoslužbě, což později na frontě nebylo možné. Studia neměla dlouhého trvání. Už 15. května 1916 byl v hodnosti poručíka se svým plukem odvelen na frontu do jižního Tyrolska.

 

Během vojenské služby na frontě prožíval Jakub Kern těžké chvíle. Věrnost Bohu přinášela nepochopení, posměch a urážky od spolubojovníků na rotě. Přestože zažíval krušné chvíle na bojišti a nelibost od spolubojovníků, Jakub nezatrpkl a dokázal dále zachovávat věrnost Bohu. Pro svou odhodlanost a pokoru, s jakou přistupoval k Bohu během pobytu na frontě, si získal nakonec respekt vojáků a někteří dokonce vyhledávali jeho duchovní podporu.

 

Nedlouho po tom, co byl odvelen na frontu, se ujal dobrovolně velení hlídky. Nejprve byl odmítnut, protože neměl jako „bažant“ žádné bojové zkušenosti, ale kvůli nedostatku jiných zájemců byl nakonec k hlídce přidělen. Muži, kteří měli jít na hlídku pod velením Jakuba Kerna, se loučili se svými kamarády. Jakub místo toho padl na kolena a při posměchu všech se modlil a prosil Boha o ochranu. Po modlitbě vyrazili na hlídku. Po skončení se u velitele roty hlásila celá osmičlenná hlídka bez zranění. Podobné to bylo i při dalších hlídkách. Když se stejný scénář opakoval už po několikáté, hlásilo se na hlídku více dobrovolníků, než bylo třeba, a celá hlídka se před začátkem šla s Jakubem pomodlit. Díky tomu se začalo Jakubovi v rotě přezdívat „Zákopový anděl“ či „Náš anděl strážný“.

 

Válka nakonec neušetřila ani mladého Jakuba. Dne 11. září 1916 mu bylo způsobeno vážné poranění průstřelem plic a jater. Do lazaretu byl odvezen až o dva dny později, kdy se jeho zdravotní stav začal prudce zhoršovat. Během následujících osmi dní, které Jakub proležel v závažném stavu v lazaretu, byla téměř celá jeho rota pobita. Po krátkém zotavení byl odvelen zpět na frontu, na níž zůstal až do rozpadu Rakousko-Uherské monarchie. Rána po průstřelu však stále hnisala, bolela a velmi Jakuba omezovala ve službě. Tři čtvrtě roku se Jakub nacházel na hranici života a smrti. Po válce podstoupil první operaci, při níž se lékaři snažili odstranit hnis z těla. Při operaci přišel o část žebra o velikosti šesti centimetrů. Během dalších let podstoupil ještě několik operací, které měly za následek odebrání osmi žeber, a kvůli závažnému zdravotnímu stavu musel Jakub všechny operace podstoupit bez narkózy. Ránu se nepodařilo nikdy vyléčit.

 

Touha sloužit jako kněz Kristu jej neopouštěla, bylo mu však jasné, že ve svém aktuálním stavu nemůže sloužit jako diecézní kněz lidu, jak si vždy přál. Rozhodl se proto svůj život vydat jako smírnou oběť, když se dozvěděl, že po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie odpadlo mnoho věřících, zvláště kněží a řeholníků. V červenci 1920 se stal kandidátem k přijetí do řádu premonstrátů v Gerasu. Své bolesti obětoval Jakub Kern za odpadlé kněze a řeholníky, zvláště za odpadlého Isidora Zahradníka.

 

Jakubův zdravotní stav se zhoršoval. Na přímluvu opata a dalších spolubratrů, kteří znali Jakubovu touhu po kněžství, byl Jakubovi udělen dispens a mohl tak přijmout svátost kněžství ještě před složením věčných slibů. Svou primiční mši svatou celebroval mladý kněz 1. srpna 1922 ve Vöcklabrucku u Školských sester, které poznal během studií důstojnické školy.

Jako kněz sloužil Jakub Kern necelé dva roky až do své smrti. I během této krátké doby se stal oblíbeným a vyhledávaným knězem. Válečné zranění se stále zhoršovalo a stupňovalo se i Jakubovo utrpení. Jakub Kern jej prožíval v modlitbách a odevzdával jej za odpadlé řeholníky a kněze. Krátce před svou smrtí nechal poslat Isidoru Zahradníkovi vzkaz, že pro něj trpí a stále se za něj bude přimlouvat v nebi.

 

Jakub Kern zemřel 20. října 1924 ve věku dvaceti sedmi let ve Všeobecné nemocnici ve Vídni, v den, kdy měl složit věčné sliby. Právě proto nechal papež Jan Pavel II. připsat památku blahoslaveného Jana Kerna, kněze a řeholníka, ke dni 20. října.

 

 


 

 

Článek byl publikován webu farnosti Rajnochovice - farnost-rajnochovice.cz

 

Zdroje: Strahovský klášter, Kanonie premonstrátů Želiv, vojtechkodet.cz

 

Pokud se Vám líbí autorova tvorba, můžete podpořit fungování S.magazínu | signaly.cz/podporte
Zobrazeno 514×
komentáře
dromedar

"Věřím, že se [Isidor Zahradník] obrátil alespoň na smrtelné posteli, a pokud ne, tak věřím, že smírná oběť Jakuba Kerna přinesla plody v životě jiných ;)"

Ve skutečnosti Pámbů jistě hleděl se zalíbením na dobré dílo svého služebníka Isidora Zahradníka v církvi československé a později pravoslavné a neviděl důvod ho obracet, bez ohledu na "smírné oběti" malých duchů, myslících v úzkém institucionálním rámci papeženectví.

soIipso

„Jak se řekne "combat medic"“
— Lapiduch

Zobrazit 13 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.