Nemůže se skrýt město položené na hoře.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.                     /Mt 5,13/

Ano, právě v prvních větách tohoto úryvku spočívá naše nezastupitelnost, naše okořenění společnosti, naše „solivost“. Pokud bychom rezignovali a nedávali naději druhým, přijde „pošlapání“. Zaslouženě.

1. čtení Iz 58,7-10
V 58. kapitole Izaiášova textu se ocitáme v době po babylonském zajetí (konec 6. stol. př. Kr.). Jsme
v situaci únavy, snad až rezignace na praxi víry. Bůh říká: „Žádají ode mě spravedlivé soudy a touží po
blízkosti Boha, postí se…, ale k sváru a hádce se postíte. Není půst, jaký si přeji, spíš: rozvázat
nespravedlivá pouta…?“ a pokračuje tímto čtením.
Žalm 112
Mnohdy se zdá, že spravedlivý a poctivý člověk je v dnešní společnosti terčem výsměchu. Ale to není
objektivní obraz. Spravedlnost přináší bohaté ovoce požehnání!
2. čtení 1 Kor 2,1-5
Na pokračování čteme úvodní kapitoly Prvního listu Korinťanům. Korinťané (dnes bychom řekli farnost)
se přou, kdo je pro ně závaznou autoritou. Proto se obrátí na svého zakladatele – svatého Pavla. A on je
kárá a ukazuje na svém příkladu, který sami zažili, jak vypadá skutečný život podle Kristova evangelia.
Evangelium Mt 5,13-16
Ježíš vyhlašuje v Horském kázání svůj program. Nejprve uvedl určité teze – blahoslavenství. Na to
naváže náš text. Jde vlastně o burcující výzvu!
www.vira.cz