Je to (ono odpočinutí) po stvoření světa, když (Bůh) svoje dílo dokončil.

(Bratři!) Přislíbení, že je možno vejít na místo (Božího) odpočinku, (trvá dále). Proto se bojme, aby snad někdo z vás nemyslel, že se tam nemůže dostat. Ta radostná zvěst (platí) totiž stejně nám jako (Izraelitům na poušti).
/Žid 4,1-2/

Věčný odpočinek, který vyprošujeme zemřelým, si vlastně připravujeme sami již zde na zemi naší vírou a láskou, se kterou putujeme k cíli.

1. čtení: Žid 4,1-5.11
Žalm: Žl 78
evangelium: Mk 2,1-12
www.vira.cz