Když dostal takový rozkaz, dal je do nejhlubší kobky a pro jistotu jim sevřel nohy do klády.

Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali Bohu chvalozpěvy. (Ostatní) vězni je poslouchali. Náhle však nastalo silné zemětřesení, takže se zachvěly základy žaláře. A ihned se rozevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta. Když se žalářník probral ze spánku a viděl, že dveře vězení jsou dokořán, vytasil meč a chtěl si vzít život, neboť myslel, že vězni utekli. Ale Pavel zavolal silným hlasem: „Nedělej si nic zlého! Vždyť jsme tady všichni!“                  /Sk 16,25-28/

I u nás v době pronásledování docházelo k podobným situacím. Nebýt věznění, o Kristu by se mnozí nedozvěděli.

1. čtení: Sk 16,22-34
Žalm: Žl 138
evangelium: Jan 16,5-11
www.vira.cz