Apoštolové po návratu z misijní cesty, na kterou byli Ježíšem vysláni, aby učili a uzdravovali, se setkali u Ježíše celí dychtiví podělit se s ním o své zážitky. Rovněž Ježíš potřeboval chvíli oddechu, aby se vzpamatoval z otřesu ze smrti Jana Křtitele – věděl, že jej čeká podobný osud. Přesto však své vlastní potřeby odložil, aby se staral o druhé. I jemu narušili zástupy lidí zasloužený odpočinek a on se přitom nezlobí. Je mu jich líto. I je zahrnuje svou soucitnou láskou. Možná právě proto Ježíš přirovnával nás lidi k ovcím a sebe k našemu pastýři. Ovce se také nechají snadno vést. Když mají špatného vůdce, může to být tragédie, dobrý vůdce je výhrou. Naštěstí se mezi námi objevil jako skvělý pastýř. Můžeme ho v pohodě následovat do věčného štěstí.

Ježíš s námi soucítí stejně jako s těmi, kdo ho kdysi následovali na břehu Galilejského jezera. Soucítit znamená také spolu trpět. Ve svých zkouškách nejsme nikdy sami. Ježíš je v nich vždycky s námi. Jeho přítomnost a citlivé naslouchání nám přináší pokoj. Často se můžeme cítit jako ovce bez pastýře, ale on je zde a má s námi soucit při našich obtížích. Ježíš chápe, že mnozí z jeho posluchačů hledají vedení na duchovní cestě a při hledání směru svého života. Ježíš i mne zve, abych odešel na klidné místo a odpočinul si. Občas je potřeba dát duši příležitost, aby si oddechla a zorientovala se. Nikdy nebudu litovat času denně věnovaného Bohu, který mi k tomu poskytne potřebnou dobu k osvěžení a k pokoji.