13.2.2021

Hle, člověk se stal jako jeden z nás tím, že zná dobro i zlo.


Hospodin Bůh zavolal na člověka a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“ (Bůh) řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“
/Gn 3,9-11/

Mistrovsky vyjádřeno, odkud pochází zlo. Ale z Evy, matky živých, vzejde jednou záchrana. Bůh dokáže i zlo použít k dobrému.

1. čtení: Gn 3,9-24
Žalm: Žl 90
evangelium: Mk 8,1-10
www.vira.cz

Zobrazeno 166×
komentáře
Matonick

Třetí kapitola knihy Geneze popisuje procesy, odehrávající se ve svědomí prvních dvou lidí bezprostředně po spáchání „prvotního hříchu“. Jejich vztah k Bohu se úplně změnil. Nyní se neodvažují ani předstoupit před jeho tvář. Stydí se. Ještě než na ně dolehnou důsledky hříchu, snaží se skrýt před Bohem, se kterým do té doby byli ve vztahu vzájemné důvěrnosti. Jejich vyhnání z rajské zahrady je pouze zpečetěním postoje, ke kterému se rozhodli ve chvíli, kdy se sami chtěli stát bohy. Najednou se ocitli ve svém osamění, nemohoucnosti, zranitelnosti, nahotě. Bůh však vychází jako první člověku vstříc. Jeho vztah k němu zůstává stejně láskyplný i po jeho hříchu. Hledá jej: „Kde jsi?“, aby s ním mohl dále sdílet svou přítomnost.

Matonick

Chce umožnit člověku, aby se odvážil svůj hřích pojmenovat a přiznat, a tak si otevřít cestu k jeho napravení. Hospodin je spravedlivý, ale zároveň navýsost milosrdný. Had je však neodvratně proklet, přesto souboj mezi ním a člověkem bude pokračovat. Bůh se staví na stranu člověka a slibuje konečné vítězství. Jak židovská, tak křesťanská tradice vidí naději tohoto zaslíbení v příchodu Mesiáše na konci dnů. Za symbolem hada v rajské zahradě vidí ďábla: „Starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním (Zj 12,9). Kniha Zjevení také popisuje jeho souboj se ženou, oděnou sluncem. Katolická tradice vidí v této ženě symbol církve, a také obraz Marie jako Boží matky

Matonick

Každý z nás jistě zápasí s pokušením prvního muže a první ženy, totiž vystačit si v životě sám, zařídit se po svém, nebýt na nikom a na ničem závislý. Pro křesťana je špatné, pokud na něčem či na někom příliš lpí – ovšem s výjimkou Boha. Přesto právě stát se plně závislým na Bohu vyžaduje bezmeznou důvěru v Boží lásku. Neměli bychom přeslechnout láskyplnou a stále se opakující otázku Boha Otce: „Kde jsi?“ Všichni jsme zhřešili. Pokud však přijmeme Boží nabídku spasení, můžeme se do ráje vrátit. Bůh stvoří nové nebe a novou zemi, která bude domovem spasených. Bůh bude opět s lidmi, bude přebývat mezi nimi. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu (Řím 6,23).

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.