Sv. Jakub, syn Zebedeův, jehož svátek dnes slavíme, byl synem galilejského rybáře Zebedea a jeho manželky Salome. Její tetou byla Panna Maria. Se svým bratrem Janem byli Ježíšem povoláni do apoštolského sboru. Matka Salome se podle dnešního evangelia v pomýlené představě o Kristově království snažila přimlouvat za Jakuba s Janem. Chtěla, aby její synové povýšili. I ona by se tím cítila poctěná. Obrátila na Ježíše i se syny, aby se v Božím království oběma dostalo předních míst. Ježíš jim tehdy odpověděl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?" (Mt 20,22). Nevěděli, že cesta na přední místa v Božím království vede dokonalým následováním Krista obětujícího život z lásky a nelze je získat jakoby protekcí. Ta místa patří tomu, komu je Otec připravil.

Žádost vedla k rozmrzelosti ostatních apoštolů, představovali si, že jim následování Ježíše přinese moc a vlivné postavení, a proto jim to všem Ježíš řádně vysvětlil ( v. 25-28). Nakonec se Jakub, který chtěl mít místo v Božím království po boku Ježíšově, stal prvním, který s ním sdílel mučednickou smrt. Předtím se podílel na budování první křesťanské obce v Jeruzalémě, za kterou cítil spolu s Petrem odpovědnost a v níž měl i on velkou autoritu. Z výchovného napomenutí, které dostal Jakub, se máme poučit i my. Stejně je pokoušen každý z lidí, i v církvi. Syn člověka nepřišel, aby mu lidé sloužili, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny. Ježíši, učiň z nás své skutečné učedníky a učednice schopné pít ze stejného kalicha, ze kterého jsi pil ty.