V dnešním čtení jde o poslední Ozeášovo proroctví, velkolepé svým obsahem a lyricky procítěným podáním. Prorok znovu hlásá zanícenou Boží lásku k Izraeli. Nejprve vyzývá k návratu lidu k Hospodinu u vědomí vlastních provinění (v.2). V podstatě je to výzva, kterou opakují i další proroci, neboť je v souladu se smlouvou již dříve uzavřenou mezi Hospodinem a Izraelem. Rozvinutím celého úryvku je líčení překrásných přírodních scén. Izrael znovu rozkvete, jen co se rozhodne vrátit se k Hospodinu (v.6). Pro zcela obnovený Izrael je Bůh tím, kdo bdí a naslouchá. Je jako silný strom věčně zelený - metafora pro Boží všemohoucnost- díky níž Izrael ještě může přinést plody (v.9). Autor nakonec moudrým svěřuje pochopení všech proroctví – kráčet životem po Hospodinových cestách.