26.5.2020
Já prosím za ně.
Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno mé je tvé a všechno tvé je mé. V nich jsem oslaven.
/Jan 17, 9-10/
Ježíšova velekněžská modlitba ať mě povzbuzuje ve chvílích opuštěnosti. Ano, právě v těch chvílích jsem mu nejblíž…
1. čtení: Sk 20,17-27
žalm: Žl 68
evangelium: Jan 17,1-11a
Zobrazeno 1217×
komentáře
nejnovější články
Studentský Velehrad…
Inigo
1
Elektromobil bez…
YouTube
2
Teorie v praxi nefunguje
YouTube
3
Je bůh paranoidní?
YouTube
4
Myšlenka na 25/04/2024
LittleTiger
5
Křesťan zítřka bude…
Inigo
6
všechny články
nejčtenější články
25.4.2024 svátek sv…
Slovo na den
1
modlitební brožura…
Inigo
2
Války nemají žádný…
YouTube
3
Poklad samoty
Inigo
4
výběr poroty
výběr uživatelů
Ježíšova velekněžská modlitba v kapitole 17 Janova evangelia je plná pravdy, lásky, ale také bolesti. Je neoddělitelná od Ježíšova života, od jeho oběti na kříži za každého z nás, od jeho vzkříšení a nanebevstoupení, kdy je i Ježíšovo lidství přijato do Boží slávy. Je neoddělitelná od Ježíšových učedníků, od církve. Boží přítomnost na zemi pokračuje skrze jeho učedníky, mezi které se řadíme i my. Důležitým bodem Ježíšovy modlitby je proto přímluva za ně. Přimlouvá se, aby byli připraveni dát svobodný souhlas k tomu, aby Otec mohl skrze ně ukazovat Boží jméno lidem, aby skrze ně mohl být přítomen ve světě, uprostřed lidstva. Modlí se za ty, které mu Otec bezprostředně svěřil, za pokolení, které uvěřilo v jeho slovo přijaté od Otce i v to, že On ho na svět poslal. Modlí se tedy i za nás.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.