Pavlovými slovy dnešní epištoly jsme zváni, abychom v sobě probudili vnímání účinků této svátosti. Křest je v Pavlově pojetí: 1) ponořením do Kristovy smrti, 2) pohřbením společně s ukřižovaným Kristem, a 3) účastí na Kristově zmrtvýchvstání přijetím nového způsobu života pod vládou osvobozující Boží milosti. Křest je u Pavla spolehnutím na Boží láskyplnou milost, která člověka duchovně spojuje s umírajícím a vzkříšeným Kristem v posmrtné budoucnosti. Nynější reálné prožívání plodů křtu je na úrovni láskyplného vztahu k milujícímu Bohu. Tento vztah je vírou v Boha, který vzkřísil z mrtvých ukřižovaného Ježíše. Víra je zároveň živý počátek účasti na věčném Božím životě. Umírání a vzkříšení spolu s Kristem je rozloučení se starým způsobem života a ztotožněním s novou skutečností života.

Ježíš Kristus pronikl jako Bůh do pozemské skutečnosti, podléhající zlu a smrti. Ztotožnil se s nejpalčivějším lidským problémem, se smrtí. Lidská smrt se v Ježíšově umírání stává branou k novým obzorům posmrtného života. V jeho umírání se uskutečňuje přechod ze světa, který podléhá zlu a zániku, do božského světa plného života, lásky a věčného štěstí. Starý hříšný způsob života, podléhající smrti, je překonán věrnou odevzdaností víry do rukou Boha, který pozvedá člověka k novému, věčnému životu. Podle starověkého vnímání ztvrzoval teprve pohřeb, že člověk zemřel. Křest však spojuje věřícího člověka tak hluboko s osudem Krista, že jeho dosavadní život před křtem je radikálně ukončen a nastává naprosto jiná kvalita života založená na rozhodnutí víry v Boží zjevení skrze Ježíše Krista.

Nový život je nezaslouženým darem založeným na důsledné víře, na odevzdání se Bohu. Spojení lidského života s osudem Ježíše se uskutečňuje vírou v Boha, který Ježíše vzkřísil z mrtvých. Lidská smrt již není hrozbou, ale nadějí. Člověk, který se křtem nechává ponořit do Kristova umírání, má již nyní účast na věčném Kristově životě. K následování zve člověka nejen Kristova smrt, ale též jeho vzkříšení. Kdo je pokřtěn v Krista, umírá starému smrtelnému životu a zároveň již zakouší život v přítomnosti věčného Boha. Smrt radikálně osvobozuje od dosavadních zákonitostí minulého života. Starý život je hříchem a smrtí. Nový naproti tomu milostivou přítomností Boha Otce, láskyplným přátelstvím vzkříšeného Ježíše Krista a nadějí, která přemáhá každou lidskou úzkost a utrpení.